Akomodace: Porovnání verzí

[[Soubor: Focus in an eye.svg|thumbnáhled| upright=2.0|Akomodace oka: vlevo při zaostření na vzdálený předmět, vpravo na blízko. Rozdíl je v různém zakřivení oční čočky.]]

'''Akomodace oka''' (z [[latina|lat.]] ''accomodare'', přizpůsobit) je proces, při němž se mění [[optická mohutnost]] oka obratlovců, a tak se oko zaostřuje na různě vzdálené předměty.

K akomodaci dochází mimovolně, ale lze ji do jisté míry vyvolat i vědomě. Zatímco ryby a obojživelníci akomodují tak, že mění vzdálenost mezi čočkou a sítnicí, savci, plazi a ptáci mění optickou mohutnost oční čočky. U primitivních živočichů a u živočichů žijících ve tmě akomodace téměř chybí, ale i například u koně a prasete je málo vyvinuta. Pružná oční čočka lidského oka je uchycena na vláknech [[řasnaté tělísko|řasnatého tělíska]] (''corpus cilliare''), jejichž napětí je regulováno ciliárním svalem. Pružnost dodávají čočce vláknité molekuly pojivových bílkovin. Tělísko oční čočku napíná a zplošťuje. Rovnováha mezi silami vznikajícími pružností čočky a silami vznikajícími pružnosti řasnatého tělíska vede k tomu, že čočka je u normálního uvolněného oka zaostřena do dálky. V této situaci je čočka nejvíce zploštělá. Výše popsaná situace, kdy je oko zaostřeno do dálky nastává, jsou-li ciliární svaly uvolněny. Pokud chceme zaostřit na blízký předmět, působí tyto svaly tak, že snižují „tah" řasnatého tělíska a čočka se stává „oblejší". Zvětší se tedy její optická mohutnost a dojde k zaostření na bližší předmět. Subjektivně nejpohodlnější je proto pohled do dálky, kdy jsou akomodační svaly zcela uvolněné. Zaostření na blízko vyžaduje určitou námahu akomodačních svalů.

[[Soubor: Akkomodbreiterp.png|thumbnáhled| upright=1.0|Akomodace v závislosti na věku (vodorovná osa). <br /> Horní obrázek: rozsah akomodace v dioptriích. <br />Dolní obrázek: minimální vzdálenost pro ostré vidění v cm.]]