Odpuštění: Porovnání verzí

Přidáno 8 bajtů ,  před 5 měsíci
m
Oprava chybných uvozovek
(wikilink)
m (Oprava chybných uvozovek)
[[Soubor: Rembrandt_Harmensz._van_Rijn_-_The_Return_of_the_Prodigal_Son.jpg|náhled| Rembrandt: Návrat ztraceného syna 1662; Petrohrad, [[Ermitáž]]]]
'''Odpuštění''' znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či [[povinnost]]i. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly. V terminologii soukromého práva tedy [[oprávněná osoba]] zbavuje [[povinná osoba|povinnou osobu]] její povinnosti. U drobných přehmatů a dluhů se mluví spíše o '''prominutí''', hranice ovšem není ostrá. Odpuštění se může také vztahovat na sebe sama ve smyslu "opuštění"„opuštění“ předešlého přesvědčení, které bylo později poznáno za chybné.
 
== Pojem a slovo ==
 
== Odpuštění v náboženstvích ==
Odpuštění je sice žádoucí a nezbytné, zřetelně však přesahuje představu [[spravedlnost]]i a vybočuje tak z oblasti práva do oblasti mravní a náboženské. Monoteistická individualizovaná [[náboženství]], která počítají s osobní odpovědností a vinou, vesměs odpuštění podporují a vysoce cení. V [[buddhismus|buddhismu]] převládá názor, že člověk, který neodpouští, se sám poškozuje a soustřeďuje na výčitky případně myšlenky na pomstu. Na tuto myšlenku navázal [[Friedrich Nietzsche]], který o odpuštění výslovně nemluví, zato pokládá "duch„duch pomsty"pomsty“ za to nejhorší, čím člověk i společnosti trpí.<ref>F. Nietzsche, ''Tak pravil Zarathustra''. Olomouc 1995</ref>
 
V hebrejské [[Bible|Bibli]] se odpuštění představuje na strašném zločinu krále [[David]]a, který svedl ženu svého bojovníka a když se jeho čin nedá utajit, nechá ho úkladně zabít. Přesto – s pomocí proroka [[Nátan]]a – dosáhne odpuštění, k němuž ovšem patří i to, že jeho zločiny jsou veřejně známé.<ref>Bible, 2Sam 11-12.</ref>