Bitva u Leukter: Porovnání verzí

{{Infobox - válka

}}

'''Bitva u Leukter''' byla svedena v roce [[371 př. n. l.]] mezi [[Bojótie (historické území)|bojótským]] vojskem, v jehož čele stáli [[Théby|Thébané]], a vojskem [[Peloponéský spolek|peloponéského spolku]] vedeným [[Sparta|Spartou]]. Vybojována byla v období konfliktů, následujícím po skončení [[Korintská válka|korintské války]]. Místem konání bitvy se stala bojótská vesnice Leuktra ležící na území obce [[Thespie]]. Skončila vítězstvím bojótského vojska.

 

== Před bitvou ==

Na počátku [[4. století př. n. l.]] probíhal mezi [[Starověké Řecko|řeckými městskými státy]] (''[[Polis|poleis]]'') – Spartou a Thébami – dlouhotrvající politický zápas, jenž vedl k pravidelně se opakujícím válečným konfliktům. Sparťané usilovali o udržení svého postavení dominantní řecké obce, zatímco Thébané se snažili rozšířit sféru svého vlivu. Předmětem sváru mezi těmito dvěma státy byla Bojótie, v níž si Théby nárokovaly pozici vůdčí obce. Vzájemné nepřátelství vyvrcholilo v okamžiku, kdy koalice bojótských městských států vyzvala Spartu, aby je osvobodila z moci Thébanů a poskytla jim [[Autonomie|autonomii]]. Sparťané požadovali po Thébanech rozpuštění [[Bojótie (historické území)|bojótského spolku]], který zajišťoval Thébám jejich převahu v oblasti. Thébané to přirozeně odmítli, načež spartský král [[Kleombrotos I.]] vpadl z [[Fókida (historické území)|Fókidy]] do [[Bojótie (historické území)|Bojótie]]. Na místo obvyklé invazní trasy proniklo spartské vojsko do Bojótie přes pohraniční pohoří a následným překvapivým útokem, dříve než si Thébané stačili uvědomit přítomnost nepřátel, obsadilo pevnost ''Kreusis'', kde kotvilo dvanáct thébských válečných lodí. Armáda [[Peloponés]]anů čítala zhruba 10 000 až 11 000 mužů, naproti tomu thébský vojevůdce Epameinóndás velel vojsku, které disponovalo pouze asi 6000 až 7000 muži. Navzdory značné početní nevýhodě a pochybné loajalitě některých bojótských spojenců se Epameinóndás rozhodl svést bitvu na planině u osady Leuktra.

 

== Bitva ==

Boj byl zahájen útokem na straně Sparty bojujících [[žoldnéř]]ských [[peltast]]ů (prakovníci a oštěpaři), kteří zahnali na útěk méně odvážné vojáky a doprovod. Následoval střet jezdectva, v němž Thébané přinutili peloponéskou jízdu k opuštění bitevního pole. Současně byla do bitevní vřavy vyslána spartská pěchota, avšak úprk vlastní jízdy zmařil Kleombrotův pokus o obchvat thébské [[Falanga|falangy]], takže spartský nápor byl zachycen [[Pelopidás|Pelopidovým]] „[[Svatý oddíl (Théby)|svatým oddílem]]“. Rozhodnutí mělo proto padnout ve vlastním střetnutí thébských a spartských [[hoplít]]ů.

 

 

== Historický dopad ==

Tato bitva měla jedinečný význam pro dějiny [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] a prostřednictvím nich i pro [[Dějiny Evropy|evropské dějiny]]. Epameinóndás nejenže převrátil naruby všechny dosavadní taktické koncepce, nýbrž zahájil revoluci ve [[Vojenská taktika|vojenské taktice]], neboť jako první uplatnil stupňovité rozmístění pěchoty a zároveň uskutečnil jeden z prvních koncentrovaných útoků proti klíčové části nepřátelské linie. Tato nová taktická aplikace falangy zavedená Epameinóndem využila poprvé v historii válek moderního principu lokální převahy nad nepřátelskými silami. Epameinóndovo použití této doktríny bylo přímým důsledkem uplatnění podobného manévru thébským vojevůdcem [[Pagondás|Pagondou]] v [[Bitva u Délia|bitvě u Délia]]. [[Filip II. Makedonský]], který tehdy pobýval jako [[rukojmí]] v Thébách, byl touto bitvou bezpochyby silně ovlivněn při rozvoji vlastní, vysoce efektivní taktické koncepce. Jeho syn [[Alexandr Veliký]] dovedl pak Filipovy teorie k takřka úplné dokonalosti.

 

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

{{Překlad

=== Externí odkazy ===

* {{commonscat}}

 

[[Kategorie:Bitvy starověkých Řeků|Leuktra]]