Televizní společnost: Porovnání verzí

 

== Právní okolnosti televizního vysílání ==

Televize může svůj program veřejně šířit pouze tehdy, pokud ji k tomu opravňuje tzv.'''vysílací licence'' – v [[Česko|ČR]] vydávaná ''[[Rada pro rozhlasové a televizní vysílání|Radou pro rozhlasové a televizní vysílání]]'' ([http://www.rrtv.cz RRTV]). Právní okolnosti vydání vysílací licence a kontroly jejího dodržování jsou zakotveny v ''Zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání'' ([http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf zákon č. 231/2001 Sb.]). RRTV je povinna vysílání všech držitelů vysílacích licencí kontrolovat a je v případě porušení zákona oprávněna coby správní orgán udělovat za jeho porušení sankce. Držitelem licence nemusí být televizní společnost, která program fyzicky vyrábí, ale skutečný držitel licence si může kompletní výrobu zadat u tzv. ''servisní organizace''. Právně odpovědný za obsah vysílání je v takovém případě stále držitel licence.

 

 

=== Nejjednodušší řetězec ===

Série technických zařízení, která se v televizi podílí na pořízení, úpravě a distribuci audiovizuální informace (televizního signálu), se v odborné terminologii označuje termínem ''řetězec''. Nejjednodušší řetězec obsahuje [[kamera|kameru]] a [[monitor (obrazovka)|monitor]] vzájemně propojené kabelem. V takovém případě jde o přímou reprodukci pořízeného obrazu. Protože by televizní signál měl jako audiovizuální médium obsahovat i zvukovou informaci, je nutno nejjednodušší řetězec do jeho úplnosti obohatit o [[mikrofon]] a [[Reproduktor|zvukový reprodukční systém]], propojené opět kabelem.

 

=== Televizní řetězce v praxi ===

Ve skutečnosti se s nejjednodušším řetězcem setkáváme absolutně ojediněle především u technických aplikací a profesionální televizní zpracování přenášeného signálu si vyžaduje rozsáhlé sofistikované doplňky tohoto řetězce. Zejména jde o specializované řetězce pro zpracování živého vysílání a řetězce pro vysílání ze záznamu. Propojení mezi místem pořízení a místem reprodukce signálu je též realizováno různými technicky vyspělými systémy (tzv. distribuční řetězec).

 

=== Řetězec pro živé televizní vysílání ===

Na začátku každého televizního řetězce pro ''živé vysílání'' je kamera. Je-li signál zpracováván živě (tedy v reálném čase, v mezinárodní terminologii označováno jako ''Live'' – z angl. živý), není signál z kamery primárně ukládán na záznamové médium, ale je zpracováván on-line v ''obrazové režii''. Tam jsou do něj například vkládány grafické informace (titulky, grafika apod.), nejčastěji však je obraz stříhán (přepínán) z více zdrojů, především z více kamer. Takový přenos se nazývá vícekamerový a v praxi se vyskytuje nejčastěji. Kromě signálů z kamer může režie do výsledného signálu stříhat i signál z předem připravených záznamů (takzvané příspěvky, znělky apod.). Současně s obrazovou režií pracuje i ''zvuková režie'', která se stará o to, aby veškeré zvuky přidané do výsledného signálu odpovídaly co nejpřirozeněji tomu, co divák vidí v obraze. Vedle kameramanů jsou tedy na místě natáčení i zvukaři a vedle obrazového režiséra sedí (nejčastěji ve zvukově oddělené místnosti) i režisér zvuku. Oba tyto signály jsou samostatně předávány na ''odbavovací pracoviště'' (OP), kde jsou podle typu následného zpracování sloučeny případně obohaceny např. o vysílací [[logo]] televizní stanice a následně oddělením ''technické kontroly'' (TK) kontrolovány aby splňovaly technické normy a předávány distribučnímu řetězci. Logo – grafická značka, kterou je ze zákona označen (identifikován) název televizního programu, je do obrazu vkládáno vždy až těsně před předáním signálu distribučnímu řetězci. Pořady tak jsou zpracovávány a především archivovány bez tohoto označení. Především proto, že pak mohou být předmětem prodeje jiné televizní společnosti, nebo mohou být reprízovány po letech i přesto, že televizní program mezi tím změnil grafické provedení loga. (To se však netýká záznamů vysílání uchovávaných dle zákona, viz dále)

 

=== Přenosová technika ===

Specifickým řešením řetězce pro zajištění živého televizního vysílání je mobilní technika určená k pořízení a dopravě signálu z míst mimo studia televizní společnosti, např. z místa sportovního zápolení. Taková technika je souhrnně nazývána ''přenosovou technikou''.

 

 

=== Řetězec pro vysílání ze záznamu ===

Vysíláním ze záznamu se rozumí vysílání audiovizuálních materiálů, které nejsou pořízeny živě, tedy např. filmy, magazíny, reklamy apod. Jednotlivé pořady jsou uloženy buď na vysílacích [[videokazeta|kazetách]], nebo jako [[Soubor|datové soubory]] v odbavovacím [[počítač]]i na odbavovacím pracovišti. Postupné startování a ukončování jednotlivých pořadů zajišťuje odbavovací počítač podle předem zadaného přesného seznamu (playlistu). Obrazová ani zvuková režie zde není potřeba, neboť všechny předem připravené pořady musí být nejen po obsahové, ale především také po technické stránce předem absolutně zkompletovány a zkontrolovány. Odbavovací pracoviště tedy provádí jen průběžnou obecnou technickou kontrolu.

 

=== Distribuční řetězec ===

''Distribuci signálu'' k divákovi realizuje zpravidla specializovaná společnost, resp. hned několik takových firem zajišťujících paralelně i více druhů šíření. Divák tak může signál přijímat klasicky, tedy tzv. ''terestricky'' (pozemní vzdušné šíření) analogově, nebo poněkud modernější metodou terestricky ''digitálně'' (DVB-T). Televizní signál ale může divák sledovat i pomocí ''satelitního přijímače'' (analogového i digitálního), nebo pomocí ''televizních kabelových rozvodů'' (TKR) a to též analogově i digitálně. Mezi formy distribuce televizního signálu lze dnes již zařadit i různé formy datových přenosů pomocí internetu, nebo pomocí vyhrazených datových linek, souhrnně označované jako ''IPTV''. Vyrobený audiovizuální signál předá televizní společnost jednotlivým firmám, které zajišťují popsané druhy distribuce. Divák, který chce některý ze zmíněných způsobů distribuce použít, si musí pořídit odpovídající přijímací zařízení. V některých případech platí za využití distribuční sítě (tedy za možnost příjmu) divák distribuční společnosti poplatky a v některých případech jejich část pak platí televizní společnosti. Ve většině případů (především u terestrického vysílání) však hradí náklady na distribuci naopak televizní společnost.

 

=== Záznamy vysílání v odvysílané podobě ===

Provozovatel vysílání je dle zákona ([http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf § 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.]) povinen uchovávat po dobu 30 dnů od odvysílání záznamy všech odvysílaných pořadů v podobě, v jaké byly odvysílány (tj. včetně loga stanice). Zaslání záznamu vysílání si pak může vyžádat RRTV, například na základě [http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/obvykle-postupy-zakladni-153613.html podnětu k obsahové stránce pořadu nebo programu], které může kdokoli podat do 21 dnů od odvysílání. S tímto nařízením mívají problém typicky malé televizní stanice, jakými jsou obecní infokanály – vysílá-li stanice např. smyčku snímků PowerPointu, soubor s těmito snímky není [http://www.rrtv.cz/cz/Penalty.ashx?uid=2a573f3d-4421-459d-ac5b-52199411b4b9 dle rozhodnutí RRTV] záznamem vysílání v odvysílané podobě.

 

== Náplň vysílání ==

Obsah vysílání konkrétní televizní společnosti je dán jednak jejím zaměřením na cílovou skupinu diváků a současně také obecnou programovou specifikací vydanou státním regulačním úřadem – tzv. vysílací licencí (viz výše).

 

 

== Vlastní tvorba ==

Pracovníci oddělení tvorby programu se snaží sestavit v rámci finančních možností televizní společnosti co nejatraktivnější programovou náplň, aby k obrazovkám přilákali co nejvíce diváků. Hotové filmy či pořady však může stejně tak zakoupit i konkurenční televize a proto se televizní společnosti snaží v rámci svých možností vytvářet vlastní pořady, typicky originální pořady televizní zábavy nebo seriály. Tato tzv. ''vlastní tvorba'' má kromě originality i tu výhodu, že pokud je vyrobený pořad úspěšný, lze jej v některých konkrétních případech zpeněžit jako celek nebo jen jako námět prodejem dalším, např. zahraničním televizním společnostem.

 

 

== Financování provozu televize ==

Výroba a vysílání televizního programu je tím nákladnější záležitostí, čím širší okruh diváků se televize snaží ke svému programu přitáhnout. Denní náklady na výrobu a vysílání komerčního plnoformátového terestricky šířeného vysílání se pohybují až kolem 10 miliónů korun. V této částce jsou zahrnuty nejen náklady na provoz budov, techniky a mzdy pracovníků, ale také licenční poplatky za vysílané převzaté pořady či filmy včetně jejich dabingu, náklady na výrobu vlastních pořadů a též velké poplatky za šíření signálu.

 

 

=== Sledovanost vysílání ===

Primárním zájmem zadavatelů reklamy je snaha znát co nejpřesněji počet diváků a jejich sociální a věkovou strukturu, kteří se v daný okamžik vysílání reklamy na televizní program dívali. Televizní společnosti deklarují tyto údaje jako údaje o tzv. ''sledovanosti''. Současná metodika zjišťování těchto údajů dosáhla velmi přesných výsledků. K její realizaci slouží technická zařízení s názvem ''peoplemetr'' ''(čti: píplmetr)''. Tento systém je však natolik nákladný, že jej jsou schopny hradit pouze velké televizní společnosti. Ostatní televize využívají jednodušších a nesrovnatelně méně přesných postupů, spočívajících buď v přímém anketním průzkumu, nebo v rámcovém odhadu např. na základě ohlasů diváků apod.

 

 

== Reference ==

<references />

 

== Související články ==

* [[Televizor]]

* [[Televizní vysílání]]

* [http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf Zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání]

 

{{Autoritní data}}

 

[[Kategorie:Televize]]