|
== Disidentská činnost ==
Hana už na střední škole projevovala politické myšlení, zřejmě i v důsledku [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] v srpnu 1968: tanky [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] sledovala ze silnice se svou první láskou. Později například iniciovala akci poslat blahopřání k narozeninám [[Alexander Dubček|Alexandru Dubčekovi]] (27. 11. 1968 mu bylo 47 let) – v časech počínající [[normalizace]] se ale ve třídě našel pouze jeden spolužák ochotný přání podepsat.
Po výše uvedené rodinné tragédii nalezla v dokumentech po otci kopii jeho přihlášky do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]], pocházející z doby užaž po srpnu 1968. Zřejmě právě snaha vyrovnat se s tímto šokujícím zjištěním ji přivedla k bližšímu vztahu s Lubošem Polákem. Ten žil disidentským životem už delší dobu, odmítl být součástí establishmentu a zvolil si práci hlídače v místním [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]],. kteráTa mu umožňovala relativně svobodný život, do něhožkam se vešlo i přepisování [[samizdat]]ů během nočního hlídání. Stal se také jedním z prvních signatářů [[Charta 77|Charty 77]]. Hana chartuji podepsala také, ale vlastně nadvakrát: poprvé Luboš Polák její podpis nepředal dál, protože ji chtěl jako matku-samoživitelku chránit. PoduhéPodruhé ji Hana podepsala roku 1979, během druhého těhotenství, krátce před rozpadem manželství s Gerhardem. Stejně jako pro mnoho jiných disidentů byl i pro Hanu rozhodující autoritou [[Václav Havel]]. [[Hrádeček (Vlčice)|Hrádeček]], kde Havel pobýval, nebyl od Vrchlabí daleko, ale vypravit se tam vyžadovalo značnou dávku odvahy. [[Zdeněk Kašťák]], jediný další chartista z Vrchlabí, se Haně ozval z emigrace v [[Austrálie|Austrálii]] – měl problémy a nebyl tam šťastný. Hana se vypravila na Hrádeček pro pomoc a radu. ''„Probral se mnou všechno. Jezdila jsem tam víckrát, půjčovala jsem si knížky, četlo se to mezi přáteli. Cítila jsem se vždycky jako po očistné lázni'',''“'' popisovala setkání s Havlem později.<ref name="PN" />
Na [[Gymnázium, Střední odborná škola a Střední zdravotnická škola, Jilemnice|jilemnickém gymnáziu]] byla Hana jedinou kvalifikovanou vyučující němčiny. Se studenty otevřeně diskutovala, nebála se hovořit o tématech jako demokracie a svoboda. Vedení školy jí znepříjemňovalo život časovým rozvrhem hodin: penzum 11 vyučovacích hodin týdně bylo rozvrženo do čtyř pracovních dní na začátek a konec výuky, takže musela do školy jezdit autobusem z Vrchlabí do Jilemnice po 7. hodině ráno a zpět až před 16. hodinou (obdobně jako kdyby měla standardní pracovní dobu 40 hodin týdně).
Hana je popisována jako velmi odvážná žena. Se studenty diskutovala otevřeně, nebála se s nimi hovořit o tématech jako demokracie a svoboda. Stejně jako pro mnoho jiných disidentů byl i pro Hanu rozhodující autoritou [[Václav Havel]]. [[Hrádeček (Vlčice)|Hrádeček]], kde Havel pobýval, nebyl od Vrchlabí daleko, ale vypravit se tam vyžadovalo značnou dávku odvahy. [[Zdeněk Kašťák]], jediný další chartista z Vrchlabí, se Haně ozval z emigrace v [[Austrálie|Austrálii]] – měl problémy a nebyl tam šťastný. Hana se vypravila na Hrádeček pro pomoc a radu. ''„Probral se mnou všechno. Jezdila jsem tam víckrát, půjčovala jsem si knížky, četlo se to mezi přáteli. Cítila jsem se vždycky jako po očistné lázni'',''“'' popisovala setkání s Havlem později.<ref name="PN" />
PřestožeDalší vedenízvrat gymnáziav vědělo,Hanině žeživotě Hana je jedinou kvalifikovanou vyučující němčiny, znesnadňovalo jí život zejména tím, že její hodiny rozvrhlo do celého dne tak, že kvůli 11 hodinám výuky týdně musela do školy jezdit čtyřikrát týdně školním autobusemnastal po 7. hodině ráno a zpět domů až před 16. hodinou. Zvrat nastal [[26. duben|26. dubnadubnu]] [[1988]], kdy ve vězení v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] zemřel další vrchlabský disident [[Pavel Wonka]]. NaJeho jeho pohřebpohřbu 6. května 1988 přijelive představiteléVrchlabí Chartyse izúčastnilo jejíokolo mluvčídvou [[Stanislavtisíc Devátý]],lidí z(vedle místních přišloobčanů asii 2000například lidípředstavitelé aCharty 77). Hana tehdy byla jednamezi zněkolika těch odvážnýchodvážnými, kdo se nebáli veřejně vystoupit.nad TehdyWonkovou proneslarakví slovapronesli naveřejný rozloučenouprojev: „''Byl jsi příliš nepohodlný, příliš nekompromisní, příliš nebezpečný pro mocné této země, ale především tohoto kraje, této periferie, kde jako by se stále vznášel duch pohraničí, krutosti, bezohlednosti a tisícerých křivd.“'' Krátce poté podala z práce výpověď na KNV. Počítala s dvouměsíční výpovědní lhůtou, avšak vedení školy přistoupilo na okamžité ukončení pracovního poměru, přestože gymnázium tak přišlo o jedinou kvalifikovanou němčinářku v období těsně před maturitami. Hana poté velmi dlouho nemohla najít práci, až díky pomoci evangelického sboru ve Vrchlabí získala práci pomocné síly v cukrárně, kde pracovala rok. Poté pracovala jako skladnice na stavbě čističky odpadních vod v [[Podhůří (Vrchlabí)|Hartě]].
Krátce poté podala Hana z práce výpověď. Počítala přitom s dvouměsíční výpovědní lhůtou, avšak vedení školy přistoupilo na okamžité ukončení pracovního poměru, přestože gymnázium tak těsně před maturitami přišlo o jedinou kvalifikovanou němčinářku.
Hana poté dlouho nemohla najít práci, což přitom podle tehdejšího [[Trestní zákon (Československo, 1961)|trestního zákona č. 140/1961 Sb.]] mohlo být nahlíženo jako [[příživnictví]] (§ 203 TZ). Až díky pomoci evangelického sboru ve Vrchlabí získala místo pomocné síly v cukrárně, kde pracovala rok. Poté pracovala jako skladnice na stavbě čističky odpadních vod v [[Podhůří (Vrchlabí)|Hartě]].
== Po revoluci ==
|
