Za jednu z příčin vymírání bývá považována také změna v cirkulaci chemických látek v biosféře nebo výrazné klimatické změny, jako jsou "globální [[monzun]]y".<ref>Mingming Ma, Mei He Mengting Zhao, Chao Peng & Xiuming Liu (2021). [https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0921818121000205 Evolution of atmospheric circulation across the Cretaceous-Paleogene (K–Pg) boundary interval in low-latitude East Asia]. ''Global and Planetary Change''. doi: https://doi.org/10.1016/j.gloplacha.2021.103435</ref> Podle některých výzkumů mohly výkyvy (excitace a distorze) [[Schumannovy rezonance|Schumannových rezoncí]] po dopadu planetky na konci křídy spolupůsobit při vyhynutí jako další stresující faktor.<ref>Silagadze, Z. K. (2021). [https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0375960121000207 Asteroid impact, Schumann resonances and the end of dinosaurs]. ''Physics Letters A''. '''127156'''. doi: https://doi.org/10.1016/j.physleta.2021.127156</ref>
V souvislosti s teorií o souhře vícero příčin se ale nejčastěji setkávají tři zásadní události, které se setkaly veodehrály velmi krátkémkrátce po obdobísobě (z hlediska geologického času) a jejichž kumulativní následky dopadly na tehdejší ekosystémy mnohem tvrději, než kdyby se staly samostatně. Vulkanické výlevy na indickém subkontinentu, dlouho považované za jednu z možných velkých příčin, byly nakonec ze seznamu spíše vyškrtnuté, protože začaly už před 66,25 miliony lety a podle odhadů trvaly cca 30 000 let. Skončily tedy před samotným vymíráním. Přesto po sobě zanechaly místy i několik kilometrů tlusté vrstvy ztuhlé lávy a nemohly zůstat bez následků na podnebí a tehdejší život. Ne natolik, aby to způsobilo vymírání, ale dostatečně, aby to oslabilo křehkost ekosystémů. Před 66 miliony lety zasáhl Zemi asteroid o odhadovém průměru 10-15 kilometrů, který je zároveń v otázce příčiny vymírání podezřelým číslo jedna. Následky tímto asteroidem způsobené jsou popsány výše. Pokud vezmeme v úvahu vliv masivních dlouhotrvajících vulkanických výlevů (které se odehraly cca jen o 200 000 let dříve), účinky asteroidu na tehdejší život musely být o to více zničující. O čemž ostatně svědčí i vyhynutí velkého množství druhů, včetně úplného vymizení do té doby dominantní skupiny živočichů. Před 65,39 miliony lety zasáhl Zemi další vesmírný objekt, který na Ukrajině vyhloubil kráter Boltyš. Tentokrát šlo o těleso o průměru 6 kilometrů (tedy výrazně menší než Chicxulubský asteroid) a jeho účinky tak byly výrazně slabší. Jejich obětí se ale staly ekosystémy, které jen nedlouho před tím byly zasaženy jiným asteroidem a teprve se vzpamatovávaly z jeho následků. Často kladená otázka, zda úder Chicxulubského asteroidu mohly přežít nějaké dinosauří populace, které by vyhynuly až během paleogénu, má možná svoji odpověď právě v kráteru Boltyš.
