Zánik Ďatlovovy výpravy: Porovnání verzí

'''Zánik Ďatlovovy výpravy''' je označení pro neobjasněná úmrtí devíti členů turistické výpravy, k nimž došlo v&nbsp; nočních hodinách 2.&nbsp; února [[1959]] v&nbsp; [[Rusko|ruském]] pohoří [[Ural]]. Výprava zahynula na východním úbočí hory Cholat Sjachyl ({{Vjazyce2|ru|Холат-Сяхыл}}), což znamená v&nbsp; [[Mansijština|mansijštině]], jazyce kmene [[Mansijci|Mansijů]], „Mrtvá hora“ (někdy záměrně dezinterpretováno jako „Hora mrtvých“).<ref name="Xman">

}}</ref> Horský průsmyk, kde k&nbsp; neštěstí došlo, byl pojmenován po vůdci výpravy Igoru Ďatlovovi jako [[Ďatlovův průsmyk]] (rusky ''Перевал Дятлова'').

Smrt výpravy nebyla jednoznačně objasněna a&nbsp; [[Sovětský svaz|sovětští]] vyšetřovatelé došli při vyšetřování k&nbsp; závěru, že příčinou byla spontánní síla, kterou nebyli členové výpravy schopni překonat.<ref name="Buschcraft">

}}</ref> Avšak podle výsledků vyšetřování obnoveného v roce 2015 mohlo za smrt členů výpravy extrémně špatné počasí v kombinaci s lokální lavinou. Vzhledem k&nbsp; tomu, že neexistují žádní přímí svědkové, vznikla okolo události celá řada spekulací a&nbsp; [[Konspirační teorie|konspiračních teorií]].<ref name="StPetersburgTimes">

Ke zvratu došlo po nalezení zbývajících čtyř obětí. U tří z nich byla jako příčina smrti určena různá zranění. Lebka Thibeauxe-Brignollese byla rozdrcena a těla Dubininové a&nbsp; Zolotarjova měla polámaná žebra a rozsáhlá vnitřní zranění. Podle doktora Borise Vožrožděného byla tato těla vystavena extrémní síle, kterou přirovnal k [[Silniční dopravní nehoda|autonehodě]]. Na vnější pohled nejevila těla žádné známky zranění, a proto je možné, že byla vystavena velkému tlaku. U Ludmily Dubininové bylo také zjištěno, že v její [[Ústa a ústní dutina|ústní dutině]] chybí [[Jazyk (orgán)|jazyk]]<ref name="StPetersburgTimes"/><ref name="Skeptoid">{{Citace elektronické monografie

Přestože se teplota pohybovala hluboko pod bodem mrazu, byla některá těla nalezena téměř nahá a&nbsp; některá bez bot, pouze v&nbsp; [[Ponožky|ponožkách]]. Další těla byla oblečená v&nbsp; roztrhaném oblečení, z&nbsp; čehož lze soudit, že déle žijící členové výpravy jej strhli z&nbsp; již mrtvých společníků.<ref name="Xman"/> Je také možné, že se u&nbsp; některých členů projevil jev tzv. paradoxního svlékání, kdy v důsledku podchlazení dochází k narušení kognitivních funkcí a vyplavení velkého množství stresových hormonů do oběhu, což způsobuje pocit horka. V obou případech se postižený začne svlékat, čímž dojde k akceleraci ztráty tělesného tepla.<ref>{{Citace periodika

Vyšetřování bylo uzavřeno se závěrem, že oběti zemřely vlivem spontánní přírodní síly, kterou nebyli schopni překonat.<ref name="Buschcraft" /> Rovněž se došlo k&nbsp; závěru, že nebyl nalezen žádný viník události. Složky z&nbsp; vyšetřování byly uschovány v&nbsp; tajném archivu a&nbsp; objevily se až v&nbsp; [[1990–1999|90. letech]], některé části však chyběly.

* Nebyly nalezeny žádné stopy po cizí přítomnosti na místě neštěstí. Byly nalezeny pouze stopy devíti obětí. Ani v&nbsp; okolních oblastech nebyla zjištěna přítomnost nikoho jiného.

V roce [[2015]] zahájil [[Vyšetřovací výbor Ruské federace]] prověrku závěrů vyšetřování z roku 1959. Z ní vyplynulo, že původní vyšetřovatelé nedostatečně zvážili vliv špatného počasí, které zřejmě zavinilo tuto tragédii. Podle nových zjištění dosahovala síla větru osudné noci rychlosti [[orkán]]u, zuřila sněhová bouře a teploty se navíc pohybovaly okolo -40&nbsp; °C. Vyšetřovatelé se přiklonili k názoru, že výpravu ze stanu vyhnala opravdu lavina, ačkoliv se nejednalo o lavinu klasickou, která je v místě tábořiště kvůli malému sklonu a absenci sněhových převějí téměř vyloučena. Podle nich výprava při hloubení úkrytu před větrem narušila pevnou sněhovou desku, která se v průběhu noci uvolnila a sesunula na stan, který částečně povalila a zablokovala jeho vstup. Skupině tak nezbylo nic jiného, než se prořezat ven a pokusit se dosáhnout úkrytu v lese. Nečekanost této situace způsobila, že si někteří nevzali ze stanu teplé oblečení. Krivoniščenko a Dorošenko byli oblečeni nejhůře, proto se dostali pouze k borovici, kde skupina rozdělala oheň, ale dvojici se zahřát nepodařilo. Zbytek výpravy se rozdělil na dvě skupiny, kdy se trojice Ďatlov, Slobodin, Kolmogorovová neúspěšně pokusila vrátit do stanu pro spacáky, zatímco zbytek výpravy hledal místo pro provizorní úkryt. Asi 70 metrů od borovice se pod nimi propadla sněhová vrstva narušená potokem a tři z nich při pádu utrpěli smrtelná zranění. Zlomeniny žeber bez přítomnosti podlitin mohly vzniknout později tlakem několikametrové vrstvy těžkého sněhu na již mrtvá těla.<ref>{{Citace elektronického periodika

K záhadnému úmrtí členů výpravy v&nbsp; Ďatlovově průsmyku se objevila celá řada teorií, od působení [[Paranormální jev|paranormálních jevů]] až po testy tajných [[Zbraň|zbraní]]. Každá z teorií byla však časem zpochybněna či vyvrácena.