Německá demokratická strana: Porovnání verzí

Německá demokratická strana byla levicově liberální stranou. Společně s katolíky s [[Zentrumspartei|Centra]] a [[Sociálnědemokratická strana Německa|sociálními demokraty]] byla hlavním zastáncem demokratického a republikánského zřízení Německa v meziválečném období. V sociální politice hledala kompromis mezi sociálními a hospodářskými požadavky dělníků a měšťanstva. Podporovala princip soukromého podnikání, ale somezovala možností státních zásahů do ekonomiky a stavěla se proti monopolům. Zasazovala se o přísnou odluku státu od církve. V zahraniční politice se stavěla proti [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvě]], propagovala ale mezinárodní spolupráci (např. německý vstup do [[Společnost národů|Společnosti národů]]) a ochranu národních menšin. DDP se stala díky svému zaměření stabilizačním prvkem většiny německých vlád, kde nabízela most mezi levicovými sociálními demokraty a stranami politického středu. Vládní stranou byla téměř po celé období [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] (v koaličních vládách 1919–1932). Z jejich řad se rekrutovalo velké množství personálu pro vysoké úřednické pozice ve veřejné správě. Žádná jiná strana nemohla poskytnout státní zaměstnance, kteří měli dostatečné vzdělání a byli loajální k novému demokratickému zřízení.

Týden po začátku [[Listopadová revoluce (Německo)|Listopadové revoluce]] v Německu, tj. 16. listopadu 1918, vyšel v berlínském deníku ''Berliner Tageblattes'' článek, který vyzýval všechny představitele liberální politiky k vytvoření jednotnénové silnéjednotné strany. Pod článkem se podepsalo na 60 známých osobností. O čtyři dny později se k výzvě v deníku ''Vossischen Zeitung'' připojili i představitelé [[Pokroková lidová strana|Pokrokové lidové strany]] (FVP) a liberální křídlo [[Národně liberální strana (Německo) |Národních liberálů]] (NLP). Dne 24. listopadu 1918 založili žurnalista [[Theodor Wolff]] a profesoři [[Max Weber]], [[Alfred Weber]] a [[Hugo Preuß]] oficiálně Německou demokratickou stranu.

První [[Německé volby do národního shromáždění 1919|parlamentní volby v lednu 1919]] s přehledem vyhrála sociální demokracie, ale DDP slavila taktéž významný úspěch. Se ziskem 18,4 % se stala třetí nejsilnější stranou ve sněmu. Společně se [[Sociálnědemokratická strana Německa|sociálními demokraty]] a katolíky z [[Zentrumspartei|Centra]] vytvořili vládu tzv. ''Výmarskou koalice'', která obstála v turbulentním poválečném období do dalšícha volebubránila vdemokratické rocezřízení 1920země. Demokraté se pokoušeli z počátku zvrátit nepříznivé podmínky [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] a na protest nechali padnout [[Vláda Philippa Scheidemanna|kabinet Philippa Scheidemanna]]. [[Trojdohoda|Dohodové státy]] byly ale byly zcela neústupné a smlouva nakonec byla německým sněmem schválena i s pomocí hlasů DDP. Veřejnost se okamžitě začala bouřit. Vypuklo velké dělnické [[Rúrské povstání|povstání v Porúří]] a v Berlíně proběhl neúspěšný [[Kappův puč]]. [[Eugen Schiffer|Vicekancléř Schiffer]] za DDP dokázal vyjednat s povstalci složení zbraní a dokonce jeho vůdcům dopomohl k beztrestnému útěku z vlasti.

ProvládníNepopulární provládní aktivity strany se výrazně podepsaly na volebních preferencích. Další [[Německé volby do říšského sněmu 1920|volby v červnu 1920]] skončily pro DDP porážkou a ztrátou téměř poloviny křesel. V následujících 4 letech se se vystřídalo sedm povětšinou menšinových vlád, které se opíraly o toleranci sociálních demokratů. Začalo postupně docházet k oslabování vlivu strany a odlivu členů (okolo 800 000 členů v roce 1918 a pouze 117 000 v roce 1927). Nevýznamnějšími osobnostmi DDP té doby byl ministr obrany [[Otto Geßler]], který vydržel na pozici dlouhých 8 let (1920–1928), [[Walther Rathenau]], který dojednal [[Rapallská smlouva (1922)|Rapallskou smlouvu]] se sovětským Ruskem, či předseda strany [[Erich Koch-Weser]] (1924–1930).

Výraznému poklesu preferencí (ve [[Německé volby do říšského sněmu 1928|volbách v roce 1928]] získali pouze 4,8 %) se demokraté pokusili zabránit spojením s nacionalisticky a antisemitsky směřovaným [[Lidově národní říšské hnutí|Lidově národním říšským hnutím]] v červenci 1930. Strana si změnila název na '''NěmeckáNěmeckou státní stranastranu''' (německy ''Deutsche Staatspartei'', DStP). Mnoho levicově orientovaných členů ale se směřováním strany nesouhlasilo, stranu opustilo a založilo novou tzv. [[Radikálně demokratická strana|Radikálně demokratickou stranu]]. Ve [[Německé volby do říšského sněmu 1930|volbách v roce 1930]] strana opět oslabila, a to na 3,8 %, a radikální demokraté se s 0,6 % do směnu ani nedostali. Nacionalisté ze strany po volbách odešli, ale strana si pozměněný název ponechala. DStP se účastnila posledního [[Druhá vláda Hermanna Müllera|demokratického kabinetu Hermanna Müllera]], ale v roce 1932 získala pouze 1 % hlasů a upadla do bezvýznamnosti. Následně vystupovala na kandidátkách společně se sociálními demokraty. Její poslanci v březnu 1933 hlasovali pro při hlasování o [[Zmocňovací zákon (Německo 1933)|zmocňovacím zákonu]], který dal [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] neomezenou moc. Poslanci DStP přišli o své mandáty v červenci 1933, kdy prošel zákon zbavující mandátu poslance ze sociálně demokratické kandidátky. Sama strana se dobrovolně rozpustila již 28. června 1933.

Mnoho bývalých členů DDP nebo Radikální demokratické strany bylo donuceno uprchnout do exilu kvůli jejich protirežimnímuprotirežimním či pacifistickým postojům (např. [[Ludwig Quidde]] či [[Wilhelm Abegg]]), další byli zavražděni nacisty ([[Fritz Elsas]]). Nejvýznamnější odbojovou skupinou z bývalých členů DDP byla ''Robinsohn-Strassmann-Gruppe'' v Hamburku a Berlíně. Druhou významnou skupinou byla ''Sperr-Kreis'' v Bavorsku, do které se zapojili i bývalí ministři [[Otto Geßler]] a [[Eduard Hamm]].