Kategorie:Cestovní ruch: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
clean up, to sem nepatří |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
[[Kategorie:Společnost]]
[[Kategorie:Cestování]]
I. Podmínky pro vznik a vývoj CR jako společensko ekonomické aktivity
CR je spjat s rozvojem společnosti, průmyslem a především s rozvojem dopravy. Podmínky pro vznik cestovního ruchu jsou dostatek volných finančních prostředků, fond volného času a svoboda pobytu tzn. právo / možnost měnit místo pobytu a možnost překračovat státní hranice.
Rozvoj CR urychlilo zvýšení bezpečnosti cestování a zdokonalení dopravních prostředků
II. Definování základních pojmů v cestovním ruchu
Pojmy:
Cestování =
Návštěvník = osoba, která v domácím CR cestuje na jiné místo v zemi svého trvalého bydliště na kratší dobu než 6 měsíců. V zahraničním CR cestuje do jiné země na dobu nepřesahující 1 rok. V obou případech není hlavní účel cesty výdělečná činnost.
Turista = osoba, která v domácím nebo v zahraničním CR splňuje kritéria návštěvníka. Účast turisty na CR je spojena s minimálně jedním přenocováním.
Z hlediska délky pobytu se rozlišuje: turista na dovolené a krátkodobě pobývající turista
Druhy cestovního ruchu:
- rekreační CR
- sportovní CR
- dobrodružný CR
- myslivecký a rybářský CR
- náboženský (poutní) CR
- lázeňský CR
- zdravotní CR
- obchodní CR
- kongresový CR
- stimulační CR
Formy cestovního ruchu:
a) z hlediska geografického
- domácí CR
- zahraniční CR
- mezinárodní CR
- vnitřní CR
- národní CR
- regionální CR
b) podle počtu účastníků
- individuální CR
- skupinový CR
- masový CR
- ekologický CR
Jiná hlediska: podle způsobu organizování, podle věku účastníků, podle délky účasti, podle převažujícího místa pobytu, podle ročního období, podle použitého dopravního prostředku, z hlediska dynamiky, ze sociologického hlediska
III. Charakteristika vývoje cestování a CR od jeho vzniku až do období 2. světové války v Evropě a ostatních částech světa tam kde byly pro něj vytvořené podmínky
a) CESTOVÁNÍ VE STAROVĚKU A STŘEDOVĚKU
Poznávání vzdálenějších míst doprovázelo vývoj starověkých civilizací jako byli Sumerové, Peršané nebo Egypťané. Například civilizace Féničanů byla založena na obchodu a cestování.
Ze starověkém Řecka a Říma se nám zachovaly mnohé písemné a stavební doklady o cestování. Staří Římané zakládali dokonce svá rekreační centra. V tomto období vznikaly také významné mapy, které zachycovaly tehdejší svět jak byl znám. Dochovaly se také popisy zemí a cest pocházející od Herodota. První doložené popisy z cest jsou z roku 480 – 425 př. n. l., na nichž řecký dějepisec zachycuje své cesty v oblasti Středozemního moře. Za první itinerář je považováno dílo Iteneratium, který vznikl za panování římského císaře Diokleciána.
K rozvoji cestování také posloužily římské silnice, díky kterým byla provedena mnohá vojenská tažení, ale také sloužily jako tzv. útěk před horkem k moři.
Ve středověku patřilo cestování k životnímu stylu šlechty, později i bohatých měšťanů a kupců. Cestování se také stalo přepravou na budoucí povolání nebo službu. Hlavně díky námořním objevům vznikaly kvalitní mapy a významné cestopisy. Objevovaly se i představy o kulatosti Země.
Počátek objevitelských cest byl ve 13. století. Cesty do zámoří byly hlavně do Číny, Indie a Indonésie. Nejznámější cesta byla benátského kupce Marca Pola, který své poznatky zachytil v knize Milion.
V 15. století došlo k významným zámořským objevům, jako například výpravy Portugalců: 1471 – překročení rovníku, 1486 – 1487 – obeplutí Mysu dobré naděje, 1498 – cesty do Indie; výpravy Španělů: 1492 – objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. V letech 1519 – 1522 byla uskutečněna první cesta kolem světa.
Podstatným krokem pro cestování kromě cestování po moři, bylo používání kompasu. S vynalezením knihtisku vznikaly od 16. století i první tištěné průvodce.
b) VZNIK A VÝVOJ CESTOVÁNÍ V EVROPĚ DO 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
Tato etapa novodobého cestovního ruchu se formuje v podmínkách vyspělých zemí západní Evropy. Vyšší vrstvy využívaly volný čas v luxusních lázeňských střediscích a letoviscích s delší dobou pobytu. Střední a nižší vrstvy trávily volný čas v přírodě s kratší dobou pobytu. Pro rozvoj cestovního ruchu širokých mas měly význam různé spolky a svazy.
V této době neexistovaly hranice mezi domácím a zahraničním cestovním ruchem. Mohlo se cestovat volně bez vážnějších administrativních omezení ze strany jednotlivých států. Ten také nezasahoval do rozvoje cestovního ruchu.
Toto období také charakterizuje prudký rozvoj materiálně – technické základny především v lázeňských a přímořských rekreačních oblastech. Tato nová základna se stala základem pro svůj rozvoj v kvantitativních i kvalitativních směrech v dalším období.
Začínají vznikat nové profese pracovníků, jejichž úkolem bylo zprostředkovávat, poskytovat a zajišťovat dopravní, ubytovací, stravovací a další služby.
Etapa do 1. světové války je charakterizována malými praktickými zkušenostmi a nedostatkem odborného výzkumu problémů cestovního ruchu
c) OBDOBÍ MEZI 1. A 2. SVĚTOVOU VÁLKOU
1. světová válka podstatně ovlivnila rozvoj zahraničního cestovního ruchu. Bylo to hlavně kvůli zájmu ozdravení národních ekonomik, které se zhoršily pod vlivem společenských i hospodářských problémů. Většina států přikročila k ochranným opatřením, která stále více omezovala mezinárodní vztahy, hlavně v oblasti celní, pasové a vízové. Další omezení domácího i zahraničního cestovního ruchu přinesla také světová hospodářská krize ve 30. letech.
Rozvoj dopravy a dopravních prostředků přinesl společensko – ekonomické změny, které vytvářely nové předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Rozvíjely se všechny základní formy a druhy cestovního ruchu. Cestovní ruch také začal zasahovat svými prvky do zimní sezony.
Zpomalil se rozvoj materiálně – technické základny, kvůli válečným a krizovým událostem. Do cestovního ruchu ve 30. letech začaly pronikat silné kapitálové společnosti. Došlo také k rozvoji automobilismu a dopravy. Začaly se stavět zařízení, která zabezpečovala služby motoristům. Přesun k zimní sezoně otevíral nová netradiční místa pro cestovní ruch s nabídkou speciálních zařízení.
IV. Charakteristika vývoje CR v období od 2. světové války po současnost ve světovém kontextu
a) OBDOBÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE
Následky 2. světové války ovlivnily směry rozvoje cestovního ruchu. Svět se rozdělil na dvě společenské soustavy, které se projevily i v rozvoji cestovního ruchu.
Znakem novodobého cestovního ruchu je jeho prudký růst ve všech druzích a formách. Rozvíjí se také krátkodobý cestovní ruch. Rozvoj cestovního ruchu také pozitivně ovlivňovaly procesy zvyšování fondu volného času, rozvoj automobilismu. Na druhé straně cestovní ruch přináší negativní jev na životní prostředí. Změny v dopravě umožnily vedle tradičních středisek zpřístupňovat nové geograficky vzdálené a turisticky zajímavé destinace.
Stát přebírá roli investora ve výstavbě důležitých inženýrských sítí, aby pobídl hotelové společnosti a podniky cestovního ruchu k výstavbě a rozvoji daného území.
Rozvoj cestovního ruchu si vyžádal vyšší potřebu specializovaných odborníků jak se středoškolským, tak i s vysokoškolským vzděláním. Zvyšováním kvalifikace má dopad na zkvalitňování služeb cestovního ruchu.
b) GLOBALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU
Globální trendy vývoje cestovného ruchu shrnula WTO na svém zasedání v Madridu v červnu 1998 v Prognóze cestovního ruchu do roku 2020. Podle této Prognózy uskuteční obyvatelstvo celého světa do roku 2020 1,6 mld. zahraničních turistických cest.
CESTOVNÍ RUCH V ČESKÉ REPUBLICE
OBDOBÍ MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI
V tomto období je charakteristické velkou nerovnoměrností rozvoje cestovního ruchu. Domácí cestovní ruch měl převážně pobytový charakter. Cestování se realizovalo převážně v letní sezoně.
Průměrná délka pobytu byla v domácím CR 5 dní a v zahraničním 8 dní. CR se realizoval převážně v letní sezoně.
Největší podíl v zahraničním cestovním ruchu měly sousední státy(německo, rakousko, maďarsko a Polsko) Na CR se podíleli lidé s dobrými majetkovými poměry.
Československý stát se snažil o regulaci zahraničního CR.
Pro toto období byla charakteristická vysoká nabídka ubytovacích možností proti poptávce.
Vznikalo více podniků cestovního ruchu jako např. České státní lázně a Slovenská účastnická společnost. Největší podíl na formování CR měl Čedok
Čedok
- vznik v r. 1920
- zaujal prioritní postavení v oblasti CR v Československu,ale zařadil se i mezi největší CK na světě
- jeho činnost zahrnovala síť cestovních kanceláří doma i v zahraničí, dopravní služby, ubytování a stravování pomocí sítě řízených hotelů
Ještě nebyly podmínky pro systematickou výchovu odborných pracovníků
ROZVOJ CR V ČR PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE
do r. 1957
Období tzv. studené války
Domácí CR byl podmíněn obnovou a přestavbou NH na socialistických základech.
Byl zde volný CR (služební cesty) a začínal se rozvíjet i vázaný CR (výběrové a podnikové rekreace pracujících v rámci odborových organizací, léčebné a zdravotní pobyty)
Byl to počátek masového organizovaného cestovního ruchu.
Proces znárodnění způsobil nové organizační uspořádání podniků CR, a tak vznikl Čedok, n. p. , České státní lázně a vřídla, n. p. atd.
CR nedosáhl v r. 1957 ani 15% úrovně roku 1937
1958 – 1967
Cestovní ruch se začal rozvíjet díky růstu životní úrovně obyvatelstva.
Proti roku 1957 se účast na cestovním ruchu zvýšila šestinásobně.
K největším změnám došlo v domácím CR: prudce rostl krátkodobý CR protože byl zkrácen pracovní týden, zavedli se volné soboty a tím bylo více volného času.
Zahraniční CR se šířil ve vztahu k socialistickým zemím.
V zahraničním i domácím CR se podstatně snížila průměrná délka pobytu.
Charakteristická byla zvyšující se podpora státu.
Podstatně se změnila struktura cestovního ruchu. U komplexních rekreačních středisek došlo ke změnám v délce účasti, byla využívána letní i zimní sezona a zavedli se aktivní formy rekreace.
Dále byla posílena organizační struktura CR. Byl zřízen Koordinační výbor pro otázky CR a rezortní komise.
Později vznikl Vládní výbor pro cestovní ruch. Vznikaly krajské, později okresní komise CR. Volný CR byl předmětem nabídky v družstevních organizacích a národních výborech. Vázaný CR byl při rezortu zdravotnictví a jiných organizací.
Došlo ke změně organizační formy u Čedoku. Byly otevřeny pobočky ve všech okresních městech, ve městech s vyšším počtem obyvatel. Také byly zřízeny sezonní pobočky tzv. expozitury.
Zřizovaly se odborné školy se zaměřením na CR. Výzkumem CR se zabýval Státní ústav územního plánování v Praze.
od r. 1969
Cestovní ruch negativně ovlivnila společenská krize.
Rozhodující postavení měl domácí cestovní ruch, oproti roku 1967 vzrostl téměř pětinásobně.
Pokračoval rozvoj krátkodobého cestovního ruchu v rámci vlastních chatových i jiných zařízení, který představoval v r. 1981 více jak 90% celkové účasti.
Podíl turistů ze socialistických zemí se zvýšil v obou směrech (na příjezdovém i výjezdovém CR) a dosáhl tak 95% z celkové účasti.
Organizační struktura cestovního ruchu posilovala i po federativním uspořádání republiky. Stávající Vládní výbor pro cestovní ruch a Výbor SNR pro cestovní ruch byly zrušeny a místo nich vznikly národní Vládní výbory pro cestovní ruch v obou republikách.
Byl zřízen i Vládní výbor pro zahraniční cestovní ruch. V r. 1982 přešla činnost do kompetence Ministerstva zahraničního obchodu.
Bylo zřízeno šest stálých pracovních komisí, které řešili všechny významné otázky členských zemí (socialistické země).
IV. etapa, po r. 1989
Na cestovním ruchu se podepsaly politické a společenské změny po listopadu 1989. Rozvoj tržního hospodářství v České republice se projevil i v hlubší diferenciaci společnosti, která měla vliv na domácí i příjezdový zahraniční cestovní ruch. Zpočátku převažoval neorganizovaný cestovní ruch tzn. bez prostřednictví cestovních kanceláří. Došlo ke změně vnitřní struktury českého cestovního ruchu u cest ve volném čase, služebních cest a tranzitů.
| |||