Konstituční monarchie: Porovnání verzí

Konstituční monarchie může představovat systém, ve kterém panovník jedná jako ne-politická hlava státu podle ústavy ať už psané nebo nepsané.<ref>Kurian 2011, p</ref> Přestože panovník disponuje formální autoritou a vláda jedná v jeho jménu, v Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách a neurčuje politické představitele. Politolog Vernon Bogdanor v této souvislosti parafráujeparafrázuje [[Thomas Macaulay|Thomase Macaulaye]]: „Panovník panuje, ale nevládne“.<ref>Bogdanor 1996, pp. 407–422.</ref>

První [[Ústava|ústavu]] v kontinentální Evropě vytvořilo dne 3. května 1791 [[Polsko]]; byla to druhá ústava na světě tvořená jedním dokumentem, hned po [[Ústava Spojených států amerických|ústavě Spojených států]]. Konstituční monarchie krátce existovala i v raných letech francouzské revoluce, skutečně se ovšem rozvinula až později. [[Napoleon Bonaparte]] je považován za prvního monarchu, který se prohlašoval za ztělesnění [[Národ|národanárod]]a spíše než za Bohem určeného vládce; z této interpretace monarchie vycházejí konstituční monarchie na evropském kontinentu. Německý filozof [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] dal ve svých ''Základech filosofie práva'' (1820) konceptu konstituční monarchie filosofické zdůvodnění, které se shodovalo s tehdejší politickou teorií a křesťanským (protestantským) chápáním [[Přirozené právo|přirozeného práva]]. Hegelova předpověď konstitučního monarchy s velmi omezenými pravomocemi, jehož funkcí je ztělesňovat národní charakter a zajišťovat ústavní kontinuitu v době nouze, se odrazila ve vývoji ústavních monarchií v Evropě a Japonsku.