Miron Białoszewski: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m pracech -> pracích |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
'''Miron Białoszewski''' [bjauoševski] ([[30. červen|30. června]] [[1922]] – [[17. červen|17. června]] [[1983]]), byl [[Polsko|polský]] básník, prozaik a dramatik.
Narodil se [[30. červenec|30. července]] [[1922]] ve [[Varšava|Varšavě]].
Když se rozpoutala [[2. světová válka]], byl v třetí třídě gymnázia.
Během okupace složil maturitu a začal studovat polonistiku na ilegální [[Uniwersytet Warszawski|Varšavské univerzitě]], které však - kvůli válce - absolvovat nemohl.
Po kapitulaci [[Varšavské povstání|Varšavského povstání]] byl s otcem odvezen na nucené práce do [[Opolské vojvodství|opolského kraje]], který tehdy byl částí říše.
Po konci války se vrátil do hlavního města.
K jeho básnickému debutu došlo v roce [[1955]], a rok později se ukázala první sbírka jeho tvorby.
Během dalšich deseti let se stal dost slavným a díky protekci známých osobnosti dostal byt, v kterém bydlel se svým dlouholetým partnerem – [[Leszek Soliński|Leszkem Solińským]].
Vedl experimantální divadlo, jehož zkoušky a soukromé inscenace amatérsky natáčel.
V roce [[1970]] vyšlo jeho nejvýznamnější dílo – „Památník z Varšavského povstání“ ("[[Pamiętnik z powstania warszawkiego]]"). Popsal v něm na velmi jednoduchý, obyčejný způsob noční můru, hrůzu pokusu varšavských obyvatelů ukázat okupantovi sílu Poláků, jejich víru ve svobodu.
Rád psal krátké [[poezie|básně]], stručné texty – věřil, že jen takové jsou důležité.
Měl dost divný přístup k lidem – na jedné straně je neměl rád, na druhé straně nemohl bez nich žít. Když tvořil, musel být sám; vadilo mi sluneční světlo, veškeré zvuky, hlasy.
Žil ve svém, jen jemu známém světě – během povstání se naučil nejist – jedl jen, když opravdu musel, hlavně sladkosti.
Často byl nemocný.
Třetí [[infarkt]] byl pro něho smrtelný – [[17. červen|17. června]] [[1983]] byl nalezen kleče u gauče.
V roce [[2007]] přišel do kin film Andrzeje Barańského „Pár osob, krátkej čas“ („[[Parę osób, mały czas]]“), vyprávějící o přátelství básníka s Jadvigou Stańczakovou – nevidomou žurnalistkou a spisovatelkou.
== Dílo ==
| |||