Archetyp: Porovnání verzí

Odebráno 328 bajtů ,  před 1 rokem
+nedostupný zdroj, -ref na nabídku služeb, -stejné wikiodkazy, závěrečné sekce dle doporučení, -související články již odkazováno v textu, rozepsání křesníh jmen
m ({{Commonscat}}; kosmetické úpravy)
(+nedostupný zdroj, -ref na nabídku služeb, -stejné wikiodkazy, závěrečné sekce dle doporučení, -související články již odkazováno v textu, rozepsání křesníh jmen)
Symbolický model, soustava myšlenek a představ, které se během historie neustále vrací nebo jsou trvale přítomny a působí se stejnou emocionální intenzitou. V literatuře se znovu a znovu objevují archetypální postavy (např. Prospero, [[Faust]], [[Popelka]] nebo [[Don Quijote]]). Některé archetypy jsou navzájem komplementární, tvoří celek (Don Qujote a Sancho Panza, [[Romeo a Julie]]).
 
Zdrojem pro zkoumání archetypů je například [[řecká mytologie]].<ref>[http://www.sweb.cz/j.t.k./bohove+/index_b.htm Nový pohled na řeckou mytologii]</ref>{{nedostupný zdroj}} Archetyp nemusí být výlučně spojen s konkrétní literární nebo mytologickou postavou, může se jednat i o archetypální situaci, která má vlastní klíč k rozuzlení nebo se naopak vyznačuje svou osudovou bezvýchodností ([[Oidipus]]). Mezi archetypy v umění najdeme i jakousi provázanost a opakování témat v různých variacích: ono pomyslné jádro, kolem nějž příběh krouží, je vlastně archetypem. Archetyp se jako vzorec reality nemění, mění se však jeho ztvárnění, které akcentuje jiné významové vrstvy vzhledem k době a prostředí, ve kterých dílo vzniká.
 
Dalším nevyčerpatelným zdrojem archetypů jsou lidové [[pohádky]]. Každý národ může mít určité oblíbené pohádky, které nějak odrážejí jeho hluboce zakořeněné motivy. Mezi českými pohádkami vyniká [[Karel Jaromír Erben|Erbenova]] ''[[Kytice (sbírka)|Kytice]]'' nebo ''[[Pyšná princezna]]'' - pohádky a příběhy, které je možno odkrývat a rozkládat na jakési hlubší sdělení a významy, nicméně vždy opředené tajemstvím, neboť každý archetyp je v podstatě nedefinovatelný a nevyjádřitelný. Právě proto je potřeba narace, příběhů a mýtů, abychom se skrze ně dostali k archetypům do osobní blízkosti. Nepůsobí totiž na racionální složky osobnosti, ale spíše na její nevědomou, archaickou složku, kde vyvolávají určitou rezonanci, neboť jsou v nás již určitým způsobem (na úrovni [[kolektivní nevědomí|kolektivního nevědomí]]) přítomny. Skrze naraci dochází k jejich oživení, amplifikaci v našem [[vědomí]].
 
Ztělesnění archetypů můžeme najít i v díle [[Pán prstenů|Pán Prstenů]] J.R.R. Tolkiena, kde můžeme Gandalfa považovat za vtělení moudrého starce, Arwen za ztělesnění Animy a Froda, Aragorna nebo Boromira za různé aspekty archetypu [[hrdina|hrdiny]]. Glum by odpovídal archetypu Stínu. Gluma ([[Stín]]) je také možno považovat za komplementární součást nevyzrálého hrdiny Froda, kde teprve symbolickým zánikem stínu (smrtí Gluma) dochází k jeho symbolické integraci s hrdinou. [[Stín]] totiž obsahuje i potenciálně přínosné instinktivní kvality: zde se stává Frodovi průvodcem po neznámých krajích, jenž ho dovede až na samý konec jeho cesty. Obdobně můžeme najít komplementární protiklad ke Gandalfovi, jímž je Balrog a po jehož smrti se navrací do života Gandalf Bílý - i zde došlo k symbolické integraci stínu.<ref>[http://ografologii.blogspot.com/2007/11/pan-prstenu.html Symbolický psychologický výklad Pána Prstenů]</ref><ref>[http://www.blisty.cz/art/22573.html Jan Stern: Úvod do teorie hrdiny]</ref>
 
Archetypy se mohou stát zdrojem intenzivního i dlouhodobě působícího prožitku, který nás zasahuje na hlubší úrovni sdělení, jehož podstatu nemusíme být schopni racionálně vysvětlit.
Shodné rysy [[Mýty|mýtů]] a náboženských projevů v různých kulturách mají psychologický základ v archetypech. Někdy se archetypy dávají do souvislostí s vrozenými [[instinkt]]y. Představují archaickou vrstvu vývoje lidského [[vědomí]]. V ní existují společné vzorce chápání skutečnosti, které vypovídají o psychickém fungování obrazivosti u všech příslušníků lidského druhu.
 
Pojem archetypu uvádí [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] především v kontextu [[Kolektivní nevědomí|kolektivního nevědomí]]. Představuje symbolickou ideji, která není reflektována vědomím, ale pramení z [[nevědomí]] a nemůže být tudíž pojmově uchopena. Přesto se významně podílí na utváření [[psychická realita|psychické reality]] osobnosti. K jednotlivým archetypům se můžeme vztahovat jen přes symbolické manifestace, samy o sobě nejsou totožné se svými obrazy.
 
Při procesu [[individuace]], kdy dochází ke sjednocování [[vědomí|vědomé]] a nevědomé části psýché, se člověk vyrovnává s existencí těchto hlubších vrstev osobnosti. [[Sen|Sny]] nebo [[představa|fantazie]] u moderního člověka umožňují setkání s archetypy [[nevědomí]] a nahrazují tak funkci [[mýtus|mýtů]]. Pro přístup k nevědomým obsahům použil Jung vedle výkladu snů také metodu [[aktivní imaginace]]. Archetypy mají autonomní povahu. V případě duševní poruchy, například [[neuróza|neurózy]], dochází podle analytické psychologie k inflaci nevědomí projevené převažujícím archetypem. U [[schizofrenie]] se jedná o [[personalizace|personalizaci]] archetypu. Dochází též k [[přenos (psychologie)|přenosu]] ([[projekce (psychologie)|projekce]]) archetypu na druhé osoby nebo předměty a tím k jejich [[Magie|zmagičtění]]. Archetypy nemají jednoznačnou interpretaci a stejně tak nejdou hodnotit kladně ani záporně.
 
[[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] trval na vědecké ověřitelnosti konceptu archetypu, a to na základě shromážděného empirického materiálu.
 
* Moudrý stařec (senex) – zaměřenost psychiky na cíl ([[teleologie]]) předpokládá centrální osobnost
* Dítě<ref> [http://ografologii.blogspot.com/2008/03/psychologie-archetypu-ditete.html Psychologie archetypu dítěte] </ref> (puer) – božské dítě, zárodek psychické [[celost]]i se středem v [[Bytostné Já|bytostném Já]] (Self, něm. das Selbst)
* [[Stín]] – osobní nevědomí coby vlastní stín, nejjednodušší setkání s vlastním nevědomím při [[projekce (psychologie)|projekci]] do jiných osob a věcí
* [[Persona]] – část osobnosti identifikovaná s ''[[já]]'', která přistupuje k sociálním interakcím (sociální maska).
* [[Anima a animus|Anima]] – V mužské psychice nevědomě přítomný ženský protipól, určuje neuvědomovanou atmosféru mužského jednání
* [[Anima a animus|Animus]] – racionalizuje ženské vědomí, orientuje se navenek a kompenzuje citovou angažovanost
* Matka – zdroj života a plodnosti, zároveň představuje duševní život ve veškeré mnohotvárnosti
* Otec – u Junga není nijak významně tento archetyp rozpracován, avšak podle následovníků hlubinné psychologie se bez něj neobejdeme při zkoumání maskulinní společnosti, patří k duchovnímu principu psýché a má mnohou reprezentaci v náboženských symbolech (Bůh Otec)
* [[Koré]]/[[Panna]] – dcera Matky Země působí jako činitel při rozvoji zárodku (puer) bytostného Já, je ženskou silou, která uvádí na scénu hrdinu, který povstává z dítěte, pro rozvoj bytostného Já vládne proměňující sílou
* [[Hrdina]] – musí vykonat nebezpečné úkoly, zápasit s monstry, projít porážkou, pádem do hlubiny a následným znovuzrozením, archetyp představuje cestu lidského vědomí, cesty přes překážky jsou nevyhnutelné fáze dospívání ([zrání]) individua
 
* Archetypy proměny – kategorie [[symbol]]ů a archetypů, které mají původ v procesu individuace, kdy se [[libido|psychická energie (libido)]] sjednocuje okolo jednoho psychického středu – bytostného Já
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
* M. Eliade, ''Mýtus o věčném návratu: archetypy a opakování''. Praha: ISE, 1993 - 102 s. {{ISBN|80-85241-51-X}}
* C. G. Jung, ''Archetypy a nevědomí''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997 - 437 s. {{ISBN|80-85880-16-4}}
* Z. Neubauer - T. Škrdlant, ''Skrytá pravda Země: živly jako archetypy ekologického myšlení''. Praha: Mladá fronta, 2005 - 312 s. {{ISBN|80-204-1181-X}}
* E. Shalit, ''Komplexy: archetypy, které v nás ožívají''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál]], 2018 - 192 s. {{ISBN|978-80-262-1312-3}}
 
=== Související články ===
* [[Komplex (psychologie)]]
* [[Carl Gustav Jung]]
* [[Psychologie]]
* [[Symbol]]
 
=== Externí odkazy ===
* [https://web.archive.org/web/20111016164252/http://kaltric.de/mat/matphil/jung Einführung in die Archetypen des Unbewussten nach C.G. Jung (německy)]
* {{Wikicitáty|téma=Archetyp}}
 
=== Literatura ===
* M. Eliade, ''Mýtus o věčném návratu: archetypy a opakování''. Praha: ISE, 1993 - 102 s. {{ISBN|80-85241-51-X}}
* C. G. Jung, ''Archetypy a nevědomí''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997 - 437 s. {{ISBN|80-85880-16-4}}
* Z. Neubauer - T. Škrdlant, ''Skrytá pravda Země: živly jako archetypy ekologického myšlení''. Praha: Mladá fronta, 2005 - 312 s. {{ISBN|80-204-1181-X}}
* E. Shalit, ''Komplexy: archetypy, které v nás ožívají''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál]], 2018 - 192 s. {{ISBN|978-80-262-1312-3}}
 
=== Reference ===
<references />
 
{{Portály|Filosofie|Literatura}}