Hyperocha: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: ruční vrácení zpět editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 1:
'''Hyperocha''' (z řec. ''převyšování''<ref>[[Ottův slovník naučný]], díl XI., s. 1048</ref>) je peněžitá částka, která zbude po uhrazení dluhu a nákladů [[dražba|dražby]] z výtěžku vydražení zejména [[Zástavní právo|zástavy]]. Tento přebytek, označovaný v právnické mluvě jako hyperocha, se pak vrací dlužníkovi.<ref>§ 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., [[občanský zákoník (Československo, 1964)|občanský zákoník]], ve spojení s § 338a odst. 1 a § 337c odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|občanský soudní řád]]</ref><ref>§ 117a odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., [[obchodní zákoník]]</ref>
Hyperocha se objevuje už v [[římské právo|římském právu]]. Ačkoli původní civilní římské právo dnes obvyklé zástavní právo neznalo, existovala však tzv. ''[[fiducia]]'', kdy se věřitel dohodl s dlužníkem o převodu vlastnického práva se slibem věc po splnění dluhu vrátit, ledaže splněn nebude. Pak si ji věřitel mohl buď ponechat, anebo prodat, a v takovém případě byl povinen dlužníkovi vydat přebytek ze zisku, tedy hyperochu. Tyto dva způsoby naložení se zástavou a případná povinnost vydat dlužníkovi hyperochu existovaly i později, kdy se již vyvinula smlouva o zástavě ruční (''[[pignus]]'') a [[Hypoteční úvěr|hypotéka]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kincl | jméno = Jaromír | odkaz na autora = Jaromír Kincl | příjmení2 = Urfus | jméno2 = Valentin | odkaz na autora2 = Valentin Urfus | příjmení3 = Skřejpek | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Skřejpek | titul = Římské právo | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 1995 | strany =
Kromě prodeje zástav je tento pojem používán i v případě [[exekuce]] prodejem movitých věcí, nemovitostí, spoluvlastnických podílů nebo podniků<ref>§ 331 odst. 3, § 337c odst. 6, § 338 odst. 1 a § 338ze odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád</ref> a při zpeněžení majetkové podstaty při konkurzu i při oddlužení v [[insolvenční řízení|insolvenčním řízení]].<ref>§ 286 odst. 1 písm. a) a § 398 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ([[insolvenční zákon]]), ve spojení s § 59 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách</ref><ref>[https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=3826397 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2012, č. j. 1 VSPH 175/2012-B-30]</ref>
| |||