Bitva u Solferina: Porovnání verzí

Na rakouské straně byla jako hlavní zbraň pěchoty používána [[puška]] Lorenz vzor 1854 s drážkovanou hlavní. Ta měla větší [[dostřel]], přesnost a rychlost palby než pušky s hladkou hlavní, které používali protivníci, a to jak francouzská puška Minié Mle 1853, tak i Piemontskápiemontská puška vzor 1844. Lorenz ráže 13,9 mm měl účinný dostřel až 900 [[metr]]ů. Na 200 metrů střela trefovala terč s průměrem 50 cm v 90 % případů. Francouzská Minié měla účinný dostřel cca 600 metrů, na 200 metrů třetina výstřelů zasáhla [[terč]] o průměru jeden [[metr]]. Avšak francouzská puška byla vybavena lepším [[bodák]]em (sabre-bainettebaïonnette) a Francouzi měli lepší pěchotní taktiku, která využívala rojnice, zatímco v rakouské armádě se používání rojnic vůbec necvičilo. Přesto se Francouzi do střeleckých soubojů pouštěli jen velmi neradi a snažili se boje řešit především útoky na bodák.

Čeští vojáci se na rakouské straně uplatnili na mnoha místech. Do bojů se zapojil čáslavský pěší pluk č. 21, kolínský prapor polních myslivců č. 14, šumperský prapor polních myslivců č. 16, rovněž značná část dělostřelců byla české národnosti. K uctění památky 872 vojáků píseckého pěšího pluku č. 11, kteří padli za rakouskou monarchii v bitvách u Melegnana a Solferina, byl v r. 1861 sochař postaven v Písku klasicistní pomník od [[Emanuel Max|Emanuela Maxe]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Šlo o jediný válečný střet, kterého se přímo na bojišti osobně zúčastnil i rakouský císař [[František Josef I.|František Josef I]]. TatoV neblahápozdějších zkušenost však později vedla k tomu, že tobojích již nikdy vvojsku žádné další válceosobně nezopakovalnevelel.