Vysoká pec: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl.
m →‎Historie: přeformulování jedné věty
Řádek 7:
== Historie ==
[[File:Germany First Coke Blast Furnace Miniature DM.jpg|thumb|První vysoká pec v Německu znázorněná v [[Německé muzeum (Mnichov)|Německém muzeu]]]]
Před zavedením vysokých pecí bylo [[železo]] získáváno – kromě nálezů [[Siderit (meteorit)|železných meteoritů]] – ve formě houbovitého polotovaru v [[Dýmačka|dýmačce]], jednoduché redukční peci, která nebyla schopna výrobek roztavit. Polotovar se pak zpracovával kováním v [[hamr]]u. Zvětšováním objemu a zejména výšky pece se zvyšovala nejen účinnost zařízení, ale také teplota procesu. Při dosažení výšky pece cca 4 m dosáhla teplota ve spodní části pece přes 900 °C, kdy dochází k nauhličování železa za vzniku karbidu železa. Zvyšováním obsahu karbidu železa dochází ke snižování teploty tavení (viz [[Binární diagram železo-uhlík]]), takže při dosažení teploty nad 1150 °C dojde k roztavení železa a vzniká tak [[surové železo]]. Až když byla vyvinuta technologie zkujňování surového železa [[dejlování]]m později [[pudlovna|pudlováním]] atd., bylo možno využít k výrobě železa vysoké pece.
 
Použitelnost surového železa je omezená vzhledem k jeho křehkosti, dané vysokým obsahem uhlíku. Rozšíření vysokých pecí proto historicky souvisí také s rozvojem technologií jeho zkujňování ([[dejlování]]m, později [[pudlovna|pudlováním]] atd.).
 
V prvních vysokých pecích bylo – stejně jako v dýmačkách – používáno [[dřevěné uhlí]], později se přešlo na koksové pece odpovídající následujícímu popisu.