Mezinárodní smlouva: Porovnání verzí

Tento text je uzavřen datem a místem sjednání smlouvy, mohou pak ale ještě následovat přílohy smlouvy, které se někdy označují jako protokoly či dodatkové články. Jazyk smlouvy závisí zcela na vůli smluvních stran, multilaterální smlouvy se však pravidelně sjednávají ve více světových jazycích, přičemž každá taková jazyková verze není překladem, ale je verzí oficiální. Sjednání smlouvy je zakončeno ''[[autentifikace|autentifikací]]'', schválením dojednaného textu, jeho definitivním uzavřením, což se sice provádí především jejím podpisem, ale ten ještě automaticky neznamená také navíc definitivní souhlas dané smluvní strany být smlouvou vázána. Definitivní přijetí smlouvy (''akceptace'') může být tímto podpisem na místě vyjádřeno jen tehdy, jestliže se na tom strany ve smlouvě předem dohodly. Obvyklejším způsobem u významných mezinárodních smluv je ''[[ratifikace]]'', slavnostní podpisschválení smlouvy, který provádí hlava státu, a to až později, neboť většinou je nejdříve zapotřebí získat souhlas s ratifikací v parlamentu nebo [[referendum|referendem]]. Ratifikace se provádní obvykle podpism příslušné ratifikační listiny. Zjednodušenou obdobou ratifikace je u vládních a rezortních smluv schválení (''aprobace'', ''konfirmace''). Jestliže k už sjednané smlouvě přistupuje nová strana, může tak učinit ''akcesí'', bezvýhradným přistoupením, nebo ''adhezí'', přistoupením jen k některým částem smlouvy. Tento závazný projev státu se dokončuje tím, že se příslušné ratifikační nebo jiné akceptační listiny vymění mezi smluvními stranami, případně se uloží u ''[[depozitář mezinárodní smlouvy|depozitáře]]'', který chrání originál smlouvy a registruje ji v sekretariátu [[Organizace spojených národů|OSN]].<ref>Potočný, Ondřej (2006). S. 218–230</ref>