Spartakus: Porovnání verzí

Odebráno 46 bajtů ,  před 2 měsíci
m
formulace + není třeba zmiňovat, že důvody zůstanou neznámé
m (editace uživatele 2A00:1028:8388:9012:6954:CD91:95D8:E233 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot)
značka: rychlé vrácení zpět
m (formulace + není třeba zmiňovat, že důvody zůstanou neznámé)
 
Spartakovy jednotky porazily další dvě [[římská legie|římské legie]], které proti němu byly vyslány ještě před zimou, kterou vojsko otroků strávilo výrobou [[zbraň|zbraní]] na jižním pobřeží. Jeho skupina byla nesourodým spolkem mužů, žen, dětí a starců, kteří pocházeli ze všech pracovních postavení ([[Zemědělec|rolníci]], [[sluha|sluhové]], gladiátoři atd.). V čele povstání vedle Spartaka stáli galští otroci [[Crixus]], Oenomaus, Castus a Gannicus, jejichž záměry se podle historiků lišily. Na jaře vytáhlo Spartakovo vojsko směrem do [[Galie]], kde by otroci dosáhli skutečné svobody. Vyděšený senát poslal dva konzuly ([[Lucius Gellius Publicola|Lucia Gellia Publicolu]] a [[Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus|Gnaea Cornelia Lentula Clodiana]]), každého se dvěma legiemi, proti vzbouřencům.
 
Otroci [[Galové|galského]] a [[Germáni|germánského]] původu pod vedením [[Crixus|Crixa]], kteří se odtrhli od Spartaka odtrhli, byli poraženi Publicolou a jejich velitel byl zabit. Mezitím Spartakus porazil Lentula a následně i Publicolu v oblasti centrální Itálie. Poté vytvořil gladiátorské hry na počest Crixe, ve kterých bojovali zajatí Římané proti sobě. Tímto Spartakus připomněl gladiátorské hodnoty a uctil tak Crixovu památku. Jeho vojsko pak zamířilo na sever směrem k městu Mutina (dnešní [[Modena]]), kde se ubránilo další římské legii pod vedením [[Gaius Cassius Longinus|Gaia Cassia Longina]], guvernéra provincie [[Gallia Cisalpina]] (Předalpská Galie).
 
== Útok na Itálii ==
Spartakus původně nejspíše zamýšlel odejít s celou družinou do [[Galie]], případně do [[Hispánie]], kde by se mohl připojit ke vzbouřenému římskému vojevůdci [[Sertorius|Quintovi Sertoriovi]]. Nicméně z dosud neznámých důvodů (a pravděpodobně neznámých navždy) se rozhodl k opětovnému tažení do Itálie. Prameny tvrdí,{{Doplňte zdroj}} že podlehl spolubojovníkům, kteří chtěli pokračovat v drancování Itálie. Ať už stálo za rozhodnutím cokoliv, je to považováno za jeho velkou strategickou chybu, která nakonec vedla k jeho porážce. Jiná teorie říká, že část z jeho družiny (přibližně 10 000 lidí) se vydala směrem na sever, překročila [[Alpy]] a vrátila se do rodných oblastí a že jeho návrat na jih mohl sloužit jako [[krycí manévr]] pro tento postup.
 
Během postupu Itálií porazila jeho vojska další dvě legie, kterým velel [[Marcus Licinius Crassus]], který byl tehdy nejbohatším mužem Říma. V jeho vojsku sloužil rovněž [[Julius Caesar|Gaius Julius Caesar]] v hodnosti vojenského tribuna.{{Fakt/dne|20120322173143}} Na konci roku [[72 př. n. l.]] se Spartakus utábořil ve městě Rhegium (dnešní [[Reggio di Calabria]]), kde byl na začátku roku 71 př. n. l. obklíčen osmi legiemi v oblasti [[Kalábrie]]. Podle Plútarcha vyjednával s kilikijskými piráty, aby ho s 2 tisíci muži přeplavili na Sicílii, piráti ho ale nakonec podvedli.<ref>Plútarchos, ''Život Crassův'' 10,1-3.</ref> Údaj o dvou tisících mužů je ale možná blíže skutečné velikosti jeho vojska. Po zavraždění [[Sertorius|Quinta Sertoria]] povolal senát z Hispánie [[Gnaeus Pompeius Magnus|Pompeia]] s jeho vojskem a [[Lucius Licinius Lucullus|Luculla]] z [[Malá Asie|Malé Asie]], který vedl vojenské tažení proti tehdejšímu největšímu nepříteli Říma [[Mithridatés VI. Pontský|Mithridatovi VI. Pontskému]].