'''Starogotlandština''' (švédsky ''forngutniska'') byla jedním z [[dialekt]]ů staré [[norštinastará severština|norštinystaré severštiny]], jímž se mluvilo na [[ostrov]]ě [[Gotland]]. Vykazuje jisté odlišnosti od starovýchodonorskýchstarovýchodoseverských dialektů staré [[švédština|švédštiny]] a staré [[dánština|dánštiny]], a proto byla řazena do samostatné jazykové větve. Místní gotlandský dialekt je v současné době odvozován od starogotlandštiny, nemalou měrou však do vývoje zasáhla také švédština. Moderní [[gotlandština]] zahrnuje mnoho variant.
Základ ''Gut'' je identický s ''Goth'' (Gót), a proto je obvyklé naznačovat podobnosti mezi gotlandštinou a [[gótština|gótštinou]]. Asi nejznámnějším příkladem podobnosti obou jazyků slouží označení pro dospělou i mladou ovci jako ''jehně''. Podobné jazykové úkazy vedly vědce jako jsou [[Elias Wessén]] nebo [[Dietrich Hofmann]] k doměnkám o výrazné blízkosti obou zmíněných jazyků.
Staronorská dvojhláska ''au'' (např. ve slově ''auga'' -– oko) zůstává ve starogotlandštině i starozápadonorštiněstarozápadoseverštině, zatímco ve staré švédštině, s výjimkou okrajových dialektů, se mění na ''ố'' (např. dlouhé ô = ǫ, ''ốga''). Stejně tak dvojhláska ''ai'' (např. ve slově ''bain'' - kost) ve starogotlandštině, mění svůj tvar ve starozápadonorštiněstarozápadoseverštině na ''ei'' (''bein'') a ve staré švédštině se z dvojhlásky stává ''é'' (''bén''). Podobně starozápadonorštinastarozápadoseverština disponovala dvojhláskou ''ey'', která měla svůj odraz ve starovýchodonorštiněstarovýchodoseverštině jako ''ǿ'' a ve starogotlandštině jako ''oy''.
