Verze z 8. 5. 2019, 13:48 editovat Leome323 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 10 969 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 7. 2021, 09:26 editovat zrušit editaci David V. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 142 102 editací m typografie značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Neověřeno}} [[Image:ElektrickaRozbuska.JPG\|thumb\|upright=1.3\|Časovaná elektrická rozbuška]] '''Rozbuška''' je prvotní stupeň iniciace [[trhavina\|trhavin]]. Rozbuška se vkládá do předem vytvořeného otvoru v méně citlivé náloži výbušniny (tj. trhaviny). Rozbuška musí být v přímém kontaktu s trhavinou -– i 2 cm vzdálenosti obvykle vedou k selhání iniciace). Rozbuška je typicky několik centimetrů dlouhá dutinka, obvykle z kovu (hliník, vzácně měď), která mimo jiné obsahuje zážehovou slož, třaskavinu (obvykle ~~300-400~~300–400 mg směsi s převažujícím obsahem azIdu olovnatého, vzácněji fulminátu rtuťnatého, DDNP nebo NHN) a následně citlivější trhavinu (obvykle 800 mg pentritu, méně často hexogen). Hmotnost náplně se celkově pohybuje od stovek miligramů do gramů. Existují i rozbušky typu NPED, kdy rozbuška obsahuje pouze citlivější trhavinu (pentrit, ETN). Podobně existují jednosložkové rozbušky, kde je náplní pouze třaskavina (jednotky gramů třaskaviny), tyto jsou dnes používány pouze v amatérských aplikacích. Podstatná část světové spotřeby rozbušek (kolem 40 milionů kusů ročně) je vyrobena v ČR ve Vsetíně firmou Austin Detonator. Řádek 23: === Rozbušky bez třaskaviny (NPED) s elektrickým odpalem === * jedno z nejbezpečnějších řešení * typicky se jedná o malé dutinky naplněné několika stovkami mg pentritu s velmi jemným odporovým drátem (popř. kovovo-polymerovou fólií), do tohoto drátu (fólie) se při odpalu na dálku zavede velmi veliký a silný výboj elektrického proudu ze speciálních kondenzátorů, ~~"detonace"~~„detonace“ drátku, popř. fólie pak odpálí pentritovou náplň se kterou je drát v téměř přímém kontaktu (u provedení s fólií se někdy používá krátká mezera, viz flying plate -slapper detonator provedení) * využití v jaderných bombách i v průmyslových a amatérských aplikacích s vysokým nárokem na bezpečnost proti iniciaci nárazem, popř. elektrickými poli (běžné proudy náplň pentritu pouze zapálí a tak nedojde k iniciaci), u jaderných zbraní je výhodou i velmi přesné časování detonace, což umožňuje přesnější implozi štěpného materiálu Řádek 34: * odolnost, resp. citlivost rozbušky k vnějším mechanickým vlivům je shodná s elektrickými rozbuškami. * místo přívodních el. vodičů se používá propojení detonační trubičkou Nonel (tzv. Shock Tube, rázová trubice, mikrobleskovice, plastová trubička s obsahem cca 17 mg výbušniny na 1 délkový metr trubičky) * rozbušky jsou iniciovány rázem (~~"výšlehem"~~„výšlehem“) z detonační trubičky a v rozbušce dochází k přenosu přes zpožďovač na primární a sekundární slož * zapojení rozbušek v roznětné síti nelze kontrolovat měřicími zařízeními, správnost a funkčnost zapojení lze zkontrolovat pouze vizuálně * iniciace Shock Tube probíhá jiskrovou roznětnicí, přiloženou rozbuškou č. 8 nebo tzv. mechanickou roznětnicí === Elektronické === * jde o variantu elektrické rozbušky s elektronickým časováním (tzv. DEC System -– Digital Energy Control). * rozbuška obsahuje tzv. EIM (elektronický iniciační modul -– malý tištěný spoj, obsahující zejména mikročip a kondenzátor). * tento druh rozbušek je relativně nejvíce odolný vůči cizím energiím (k elektrostatické energii, k bludným proudům a k ovlivnění vysokofrekvenčními zdroji) * odolnost, resp. citlivost rozbušky k vnějším mechanickým vlivům je shodná s elektrickými nebo neelektrickými rozbuškami.

Rozbuška: Porovnání verzí