Euromajdan: Porovnání verzí

}}</ref> [jevromajdan], česky doslova „evropské náměstí“) byla série dlouhotrvajících masových projevůoprojevů&nbsp;občanské neposlušnosti na [[Ukrajina|Ukrajině]], které vedly k výměně dosavadního prezidenta za novou, proevropsky orientovanou vládu.

}}</ref> Po několika dnech neustávajících protestů se mezi demonstrující připojilo také množství studentů. Protesty, které byly mnohdy velmi násilně potlačeny, vedly až k pádu [[prezident]]aprezidenta [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]] v únoru 2014 a vzniku nevolené prozatímní vlády [[Arsenij Jaceňuk|Arsenije Jaceňuka]]. Euromajdan je díky svému charakteru vnímán jako zatím největší a nejúčinnější masová akce na podporu přidružení evropského státu k&nbsp;[[Evropská unie|Evropské unii]].

Protesty proti dosavadní Janukovyčově vládě v [[Kyjev]]ěKyjevě i jinde odstartovaly také [[Ukrajinská krize|celoukrajinskou krizi]], když několik dní po skončení protestů a proevropských demonstrací zvaných Euromajdan vypukla tzv. [[Anexe Krymu Ruskou federací|krymská krize]], která skončila [[Anexe Krymu Ruskou federací#Demonstrace na v.C3.BDchod.C4.9B Ukrajiny|anexí Krymu Ruskou federací]].

Zatímco [[Rusko]] události představovalo jako obranu ruských obyvatel před novou kyjevskou vládou, Evropská unie a [[USA ]]protestovaly proti narušování [[Svrchovanost|suverenity]] Ukrajiny. Situace přerostla až v ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou vládou a proruskými separatisty neoficiálně podporovanými [[Rusko|Ruskou federací]], který je označován jako [[válka na východní Ukrajině]]. Spor trvámá trvání dodnes a stále je velkým zdrojem napětí mezi Ruskem a Západem.

[[21. listopad]]u 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident [[Viktor Janukovyč|Janukovyč]] označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů, která je známá pod názvem ''Euromajdan''. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, uspořádání předčasných prezidentských voleb, podepsání [[Hluboká a komplexní zóna volného obchodu|asociační dohody s EU]] a propuštění bývalé [[premiér]]kypremiérky [[Julija Tymošenková|Julije Tymošenkové]] z vazby.

Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie v listopadu 2013, 39 % dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup Ukrajiny do Evropské unie, zatímco 37 % dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do [[Eurasijský ekonomický svaz|Eurasijské unie]] (EEU), jíž dominuje [[Rusko]]. V západních regionech Ukrajiny převažovala podpora vstupu do EU, zatímco ve východních regionech Ukrajiny více lidí podporovalo vstup do EEU.<ref>[http://www.kyivpost.com/content/ukraine/poll-ukrainian-public-split-over-eu-customs-union-options-332470.html Poll: Ukrainian public split over EU, Customs Union options], ''Kyiv Post''. 26. listopadu 2013.</ref>

V brzkých ranních hodinách 30. listopadu bylo shromáždění přibližně 1000 pokojně protestujících demonstrantů na náměstíNáměstí Nezávislostinezávislosti v Kyjevě napadeno bezpečnostními složkami, které se pokusily demonstranty násilně rozehnat.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Ukrajinský parlament zrušil devět z dvanácti kritizovaných zákonů a prezident přijal rezignaci premiéra Mykoly Azarova výměnou za vyklizení obsazených budov, demonstranti to ale později odmítli. Den poté prošel parlamentem zákon o amnestii pro kriminalizované demonstranty, ovšem prezident podmínil jeho podepsání odchodem protestujících ze středu Kyjeva, radnice, sídla odborů, dvou ministerstev a náměstíNáměstí Nezávislostinezávislosti. Úředníci obžalovaní v souvislosti se zásahem 30.&nbsp;listopadu však byli omilostněni bezpodmínečně.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:EuromaidanNS 04.JPG|náhled|Památka obětem Euromajdanu, náměstíNáměstí Nezávislostinezávislosti 18. února 2014]]