Šternberkové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8 |
napřímení a doplnění odkazů značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 49:
Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560–1623) a [[Štěpán Jiří ze Šternberka|Štěpán Jiří]] (1567–1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608–1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená hora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203–204 {{ISBN|978-80-87284-38-4}}</ref>). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612–1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil [[Krakovec (hrad)|Krakovec]] (1646). Byl [[Dvorský maršálek|dvorským maršálkem]] (1640–1648) a nakonec [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším zemským sudím]] (1648). V závěrečné fázi [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.
Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641–1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu [[Nejvyšší hofmistr|nejvyššího hofmistra]] (1701–1708) a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku ([[Troja (zámek)|zámek Troja]], [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]]). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644–1700) od mládí působil u [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] a nakonec byl jeho prezidentem (1696–1700; funkci převzal po starším bratrovi). V [[Národní galerie
[[Soubor:Kaspar_Maria_Sternberg_Litho.JPG|náhled|vlevo|Hrabě [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria ze Šternberka]], spoluzakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]]]
Zakladatelem častolovické větve byl [[Štěpán Jiří ze Šternberka|Štěpán Jiří]] (1567–1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit [[Postoloprty]], které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů [[Jan Rudolf ze Šternberka|Jan Rudolf]] (1595–1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil [[Zásmuky]] (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627–1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637–1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatů]] ([[Žirovnice]], [[Stráž nad Nežárkou]]). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství [[Častolovice]], od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1685–1703) a získal [[Řád zlatého rouna]].
Adolfův starší syn [[František Damián ze Šternberka|František Damián Josef]] (1667–1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708–1786) se uplatnil jako diplomat ([[Řezno]], [[Drážďany]]), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem [[Marie Terezie]] (1765–1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732–1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744–1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763–1830) sloučil jméno a erb obou rodů (''Šternberk-Manderscheid''). O majetek v [[Svatá říše římská|Říši]] přišel v rámci [[Napoleonské války|napoleonských válek]] a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] (1802–1830) a členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyššího komorníka]] [[České království|Českého království]] (1824–1830).
Mladší Adolfův syn [[František Leopold ze Šternberka|František Leopold]] (1680–1745) byl [[Prezident české komory|prezidentem české královské komory]] (1727–1745). Z otcova majetku zdědil Žirovnici a [[Stráž nad Nežárkou]] (1703), po [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václavu Vojtěchovi]] ze zelenohorské větve pak zdědil Zelenou Horu a Troju (1708). Kvůli dluhům však značnou část majetku odprodal a ze zbylé Žirovnice vytvořil v roce 1731 fideikomis. Jeho mladší syn [[Jan Nepomuk I. ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713–1798) původně sloužil v armádě, poté dlouho zastával post [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomořího králové]] (1771–1798). V roce 1758 koupil v dražbě panství [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]] v západních Čechách a na zdejším zámku se usadil. Z jeho synů se starší [[Jáchym ze Šternberka|Jáchym]] (1755–1808) věnoval přírodním vědám a cestování, dostal se mimo jiné až do Číny. Jeho hlavním sídlem se stal empírový [[Březina (zámek)|zámek Březina]] postavený počátkem 19. století na radnickém panství. Jednou z nejvýznamnějších osobností rodu byl Jáchymův mladší bratr [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761–1838), který se věnoval botanice a sepsal několik odborných pojednání. Po bratru Jáchymovi zdědil zámek v Březině, kde soustředil bohaté sbírky přírodnin. Byl v kontaktu s [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethem]] i předními osobnostmi českého národního obrození ([[Josef Dobrovský|J. Dobrovský]], [[František Palacký|F. Palacký]]), podporoval rozvoj věd a stál u zrodu Národního muzea.
[[Soubor:Leopold_Sternberg_Litho.jpg|náhled|vlevo|Hrabě [[Leopold ze Šternberka|Leopold II. ze Šternberka]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna]]
[[František Adam ze Šternberka|Adam František]] (1711–1789), starší syn [[František Leopold ze Šternberka|Františka Leopolda]], zdědil Žirovnici a v letech 1768–1789 byl [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751–1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776–1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] z dědictví vymřelého rodu [[Salmové (Wigerichovci)|Salm-Neuburgů]]. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn [[Jaroslav Šternberk|Jaroslav]] (1809–1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811–1899), c. k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865–1937) rozšířil rodový majetek o [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868–1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904–1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]. Leopold IV. (1896–1957) byl členem delegace, která v září 1938 přednesla [[Edvard Beneš|prezidentu Benešovi]] první z [[Deklarace
Nejmladší syn Leopolda I. Zdeněk (1813–1900) zdědil po otci Radnice a v roce 1841 koupil zpět nejstarší rodové sídlo Český Šternberk, v roce 1868 navíc získal zámek [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]]. Tyto akvizice byly umožněny díky ziskům z těžby hnědého uhlí v [[Břasy|Břasích]] na radnickém panství. Jemniště se tehdy stalo hlavním rodovým sídlem a zámecký park byl obohacen o sochy přivezené ze [[Šternberský palác ve Vídni|Šternberského paláce]] ve [[Vídeň|Vídni]]. [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]], [[Březina (zámek, okres Rokycany)|Březinu]], Český Šternberk a vídeňský palác zdědil starší syn Alois (1850–1907) a Jemniště mladší Filip (1852–1924). Posledním majitelem před znárodněním v roce 1948 byl [[Jiří Douglas Sternberg|Jiří Douglas]] (1888–1965), kterému i po zabavení majetku bylo umožněno, aby na Českém Šternberku zůstal kastelánem a průvodcem. Jeho nejstarší syn [[Zdeněk Sternberg|Zdeněk]] (1923–2021) získal v restitucích zpět v roce 1991 Český Šternberk a Březinu. Současným majitelem Českého Šternberka je jeho syn [[Filip Sternberg (1956)|Filip]] (* 1956). Zdeňkův mladší bratr [[Jan Bosco Sternberg|Jan Bosco]] (1936–2012) emigroval z Československa v roce 1968 a v roce 1995 dosáhl navrácení zámku Jemniště. Majetek v Jemništi spravuje jeho syn [[Jiří Sternberg|Jiří]] (* 1968).
== Významné osobnosti ==
[[Soubor:František_Josef_Šterberk_(1820).jpg|náhled|vpravo|[[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu]] (1763-1830), [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komorník]] Českého království, spoluzakladatel Národního muzea]]
[[Soubor:Pohřební kaple Šternberků v jihozápadní části obce Stupno.JPG|náhled|Rodová hrobka ve [[Stupno|Stupně]]]]
{{Podrobně|Šternberk (rozcestník)}}
Řádek 87:
* [[František Leopold ze Šternberka|František Leopold]] (1680–1745), [[prezident české komory]] 1727–1745
* [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708–1786), diplomat, nejvyšší hofmistr [[Marie Terezie]] 1765–1780, rytíř Řádu zlatého rouna
* [[
* [[Jan Nepomuk I. ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713–1798), [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomoří králové]] 1771–1798
* [[Jáchym ze Šternberka]] (1755–1808), c. k. důstojník, člen Společnosti nauk, mineralog a chemik
Řádek 146:
* [[Zásmuky]] (1637–1948, od 1991)
* [[Zelená
* [[Zlín]] (1358–1397)
| |||