David Bowie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎2013–2016: V Českém jazyce je, na rozdíl od angličtiny, Nový romantismus s malým r, v originále bylo velké R.
→‎2013–2016: přímý odkaz na novoromantismus, odstranění neencyklopedických a propagačních, fanaticky vychvalujících žvástů („všichni opravdoví hudební fanoušci“ snad ani autor textu nemohl myslet vážně) a četných nevhodných přikrášlení, pletoucích si Wikipedii s literárním dílem či recenzí („stačí si vystačit“ je možná zajímavý obrat, ale jistě ne na Wikipedii)
Řádek 55:
 
=== 2013–2016 ===
Na začátku ledna 2013 překvapivě a bez předchozího ohlášení David Bowie vydal nový singl ''Where Are We Now?'' a to u příležitosti svých šestašedesátých narozenin. Rovněž oznámil, že v březnu téhož roku vydá své první album po jedenácti letech; dostalo název ''[[The Next Day]]''. Bowieho fenomenální comeback, kterým dokázal, že má rock'n'rollové scéně stále co říct, probíhal v utajení od roku 2011 a informace o jeho vydání se objevila zcela znenadání. Dá se říci, že nikdo z Bowieho fanoušků novou desku neočekával. Vzápětí Bowie vydal další klip "The Stars (Are Out Tonight)." Nové album se stalo číslem jedna ve více než šedesáti zemích světa včetně [[Česko|České republiky]] v žebříčku [[iTunes]]. Poprvé po více než dvaceti letech se také Bowieho album usídlilo na vrcholném stupni britské hitparády. Album sklidilo nadšené ovace kritiky, fanoušků i médií. Bowie se na ''[[The Next Day]]'' vrací ke kořenům své tvorby i sebe samého a dlouholetým fanouškům tak evokuje starší písně, texty, ale i filmy, ve kterých David Bowie účinkoval. Album je plné reminiscencí na celý autorův život, zároveň je ale prodchnuté současným řízným zvukem, saxofony, imaginativní lyrikou. Album produkoval [[Tony Visconti]], jenž s Bowiem spolupracoval již od konce 60. let.
 
Bowie naznačil, že v budoucnu existuje možnost, že se vrátí i na pódia, to však ještě netušil, že jej zaskočí zákeřná nemoc, která ukončí jeho kariéru a posléze i život. O tom, že má rakovinu jater, se totiž dozvídádozvěděl v srpnu 2014, a poté nabídnenabídl překvapenému Viscontimu spolupráci na dalším albu. Zároveň mu tak sdělísdělil i pravý důvod tohoto rozhodnutí. S natáčením se začnezačalo hned zkraje roku následujícího a pracujepracovalo se vždy souvisle 10 dní v měsíci až do března, kdy ještě následujenásledovala po dobu dalších dvou měsíců postprodukce. Visconti pak o Bowieho smrti pak směle prohlásíprohlásil, že byl celý projekt vlastně koncipován jako smrt, jež se má stát součástí uměleckého díla (tady si přitom stačí jen vzpomenout na kolekci 1. Outside a její pódiové ztvárnění kdysi i v [[Praha|Praze]]). První video k singlu je vlastně vize, co nás jako lidstvo může v budoucnu čekat, a v úplně posledním zveřejněném klipu jeho kariéry velmi brzy před jeho skonem snad poprvé v životě nehraje druhé postavy, ale bohužel nakonec jen sám sebe!. Vydání posledního alba bylo plánováno na jeho 69. narozeniny, po nichž necelé dva dny na to umíráumřel.
 
Podle bleskového průzkumu zveřejněnémzveřejněného TV Sky prý 63 % Britů souhlasí s názorem, že David Bowie je největší britskou ikonou 20. století, ale stačí si dobře uvědomit, že DNA jeho vlivu na britských ostrovech koluje v krvi snad všech muzikantů. Navíc nejen díky hudbě samotné, ale i odvaze se neustále někam umělecky posouvat, propojovat hudbu s vizuální složkou i formou originální self-promotion. Stačí si tedy vystačit se stoprocentně pravdivým výrokem o tom, že tento umělec je v domovské Británii chápán jako nejdůležitější kulturní ikona posledního půl století. Kondolence proto připojili ti největší z největších kolegůkolegové jako Iggy Pop, Pat Metheny, Psychedelic Furs, Icehouse, Peter Gabriel, Human League, Heaven 17, Steve Hackett, Steven Wilson, David Sylvian, [[John Cale]], Brian Eno, Midge Ure, Ray Wilson a nekonečná řada dalších. Bez Bowieho (a samozřejmě také ještě vedle Bryana Ferryho) by pravděpodobně ani neexistoval hudební směr velmi oblíbený hlavně počátkem 80. let zvaný i u nás Nový romantismus[[Novoromantismus]], širokáovlivnil škálai excelentníširokou škálu britské pop music s jeho DNA začínající u temných Bauhaus, Joy Division/New Order či Spear of Destiny/The Cult/The Mission/Sisters of Mercy nebo Clan of Xymox, dále přes sofistikované Japan, O.M.D., Scritti Politti, Duran Duran, Spandau Ballet, Ultravox, Visage, Soft Cell, Gary Numana, Pet Shop Boys, Charlie Sextona a The Fixx až k Simple Minds, The Cure, The Smiths, Tears For Fears, Classic Nouveaux a také Danny Wilson nebo Thompson Twins by jistě všichni tito nezněli a nevypadali přesně tak, jak je známe, nebýt právě tohoto "hudebního chameleona", jehož vždy bedlivě sledovali všichni opravdoví hudební fanoušci po celém světě déle než 45 let.
 
Poslední Bowieho dílo byl muzikál ''Lazarus'', který napsal s dramatikem Endou Walshem, ve kterém kromě starších hitů zaznívají i písně z alba ''[[Blackstar (album, David Bowie)|Blackstar]]''. Příběh navazuje na film ''[[Muž, který spadl na Zemi]]''. Světová premiéra byla v prosinci 2015. V České republice měl muzikál premiéru 12. a 13. 10. v divadle [[Divadlo Komedie|Divadle Komedie]].<ref>https://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/1036/lazarus/</ref>
 
== Největší hity ==