Bindo Chiurlo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Italové v Česku za použití HotCat + kat.
značka: revertováno
verze 20093835 uživatele VitVit (diskuse) zrušena - vrácení
značka: vrácení zpět
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
'''Bindo Chiurlo''', ([[18. říjen|18. října]] [[1886]], Cassacco ([[Udine]]) – [[24. prosinec|24. prosince]] [[1943]], [[Turín]]) byl [[Italové|italský]] [[Literární historie|literární historik]], novinář a básník.
 
== Život a činnost ==
Po promoci z literatury roku 1909 na univerzitě v [[Padova|Padově]], působil jako středoškolský profesor v [[Macerata|Maceratě]], [[Caltanissetta|Caltanissetě]], [[Chieti]], [[Iesi]] a [[Udine]]. V roce 1919 založil s Ugem Pellisem a dalšími Furlanskou filologickou společnost (''La Società filologica friulana'') v [[Gorizia|Gorizii]]. O rok později začal s Olintem Marinellim systematicky sbírat italský [[toponomastika|toponymický]] materiál. V roce 1921 odešel do Prahy, kde působil nejprve jako lektor italštiny a poté jako docent italské literatury na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]]. V Praze se zasloužil o založení Italského kulturního institutu a spolu s Janem B. Novákem vydával pražský italský časopis (la ''Rivista italiana di Praga''). Působil také jako pražský korespondent [[Corriere della Sera]] a podílel se na Ottově slovníku nové doby.<ref>''Ottův slovník naučný nové doby'', sv. 4, str. 1359.</ref> Roku 1930 odešel z iniciativy italského ministerstva zahraničí z Prahy do [[Turín]]a, kde poté učil italskou literaturu na akademii výtvarných umění a na filozofické fakultě turínské univerzity.
Po promoci z literatury roku 1909 na [[Padovská univerzita|univerzitě v Padově]], působil jako středoškolský profesor v [[Macerata|Maceratě]], [[Caltanissetta|Caltanissetě]], [[Chieti]], [[Jesi|Iesi]] a [[Udine]].
 
V roce 1919 založil s Ugem Pellisem a dalšími [[Furlánsko|Furlánskou]] filologickou společnost (''La Società filologica friulana'') v [[Gorizia|Gorizii]]. O rok později začal s Olintem Marinellim systematicky sbírat italský [[toponomastika|toponymický]] materiál.
 
V roce 1921 odešel do [[Praha|Prahy]], kde působil nejprve jako lektor italštiny a poté jako docent [[Italská literatura|italské literatury]] na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]]. V Praze se zasloužil o založení [[Italský kulturní institut v Praze|Italského kulturního institutu]] a spolu s [[Jan B. Novák|Janem B. Novákem]] vydával pražský italský časopis (la ''[[Rivista italiana di Praga]]''). Působil také jako pražský korespondent [[Corriere della Sera]] a podílel se na [[Ottův slovník naučný|Ottově slovníku]] nové doby.<ref>''Ottův slovník naučný nové doby'', sv. 4, str. 1359.</ref>
 
V roce 1930 z iniciativy italského ministerstva zahraničí odešel z Prahy do [[Turín]]a, kde poté vyučoval italskou literaturu na akademii výtvarných umění a na filozofické fakultě [[Turínská univerzita|Turínské univerzity]].
 
V [[Turín|Turíně]] také na [[Štědrý den]] roku [[1943]] zemřel ve věku 57 let.
 
== Reference ==
Řádek 25 ⟶ 34:
[[Kategorie:Úmrtí 1943]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Italové v Česku]]