Giovanni Battista Carlone: Porovnání verzí

Přidáno 128 bajtů ,  před 1 měsícem
bez shrnutí editace
(odkazy)
{{Různé významy|tento=italském architektovi raného baroka|druhý=italském štukatérovi a sochaři|třetí= italském architektovi pozdního baroka|rozlišovač=štukatér|}}
{{Infobox - osoba}}
'''Giovanni Battista Carlone''' (1580/1590, [[Ticino (kanton)|kanton Ticino]], † [[1645]] [[Vídeň]]) byl [[Itálie|italský]] architekt raně [[Baroko|barokní]] epochy. Pocházel z rozvětveného italsko-švýcarského rodu umělců z okolí Lugánského jezera okresu [[Lugano]] v [[Ticino (kanton)|kantonu Ticino]], pravděpodobně z [[Rovio|Rovia]].<ref>[https://www.treccani.it/enciclopedia/carlone_(Dizionario-Biografico)/ ''Dizionario biografico degli Italiani'', Řím 1977, online]
</ref> Není shodný se a) štukatérem a sochařem stejného jména ani s b) architektem pozdního baroka činným v Uhrách.
 
== Život a dílo ==
Od roku 1614 pracoval jako dvorní architekt [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla I. z Lichtenštejna]], k němu se váže kresebný návrh triumfální brány, dochovaný ve vídeňské grafické sbírce Albertina. Byl objednaný na počest císaře Ferdinanda II. do Prahy na Křižovnické náměstí, před jezuitský kostel sv. Salvátora.<ref>
Bohemia Jesuitica 1556-2006. Editoři Petronilla Čemus a Richard Čemus. Praha 2010, s. 1246, pozn. 28, 29 {{ISBN|978-3-429-03268-5}}</ref> V letech 1620 až 1637 byl ve službách císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]]. Spolupracoval na přestavbě vídeňského [[Hofburg]]u a [[Bratislavský hrad|Bratislavského hradu]]. Od roku 1634 do své smrti pracoval na přestavbě [[Klášter Klosterneuburg|kláštera v Klosterneuburgu]]. Ve Vídni pracoval pravděpodobně i pro kardinála [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|Arnošta Harracha]].
 
Od roku 1634 do své smrti pracoval na přestavbě [[Klášter Klosterneuburg|kláštera v Klosterneuburgu]]. Ve Vídni pracoval pravděpodobně i pro kardinála [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|Arnošta Harracha]].
Po smrti [[Andrea Spezza|Andrey Spezzy]] o jeho služby usiloval [[Albrecht z Valdštejna]] právě prostřednictvím tohoto svého švagra<ref>Pavel Preissː Italští umělci v Praze. Renesance, manýrismus, baroko. Odeon Praha 1986, s. 149</ref>, ale neuspěl.<ref>Jindřich Francek: Dějiny Jičína; Rybka Publishers 2010, strana 118</ref>.