Svatý grál: Porovnání verzí

Přidáno 7 bajtů ,  před 3 měsíci
m
typografie, ČJ
m (typo)
m (typografie, ČJ)
[[File:Cáliz de Doña-Urraca.jpg|thumb|Svatý grál v podobě kalicha, který darovala Doña-Urraca, princezna ze Zamoru (1033-11011033–1101), do katedrály v [[Léon]]u]]
 
[[File:Cáliz de Doña-Urraca.jpg|thumb|Svatý grál v podobě kalicha, který darovala Doña-Urraca, princezna ze Zamoru (1033-1101), do katedrály v [[Léon]]u]]
'''Svatý grál''' je uctívaný pohár či miska, ze které údajně pil [[Ježíš Kristus]] při [[Poslední večeře|Poslední večeři]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
 
== Exempláře ==
NejznámnějšíNejznámější středověké nádoby, uctívané jako svatý grál, se dochovaly ve Španělsku a v Itálii. S duchovní podporou románského grálu, uschovaného ve 12. století v [[Klášter San Juan de la Peña|klášteře San Juan de la Peña]] v Pyrenejích a v letech 1437-14391437–1439 přeneseného do pokladu katedrály ve Valencii, údajně zvítězili aragonští králové nad Maury. Druhý svatý grál v téže době pomáhal v [[reconquista|reconquistě]] králům Léonu a Kastilie. Třetí exemplář svatého grálu s označením ''Sacro catino graal'' je mělkou mísou, vybroušenou z průsvitného zeleného smaragdu a je vystaven v pokladnici katedrály v [[Janov]]ě. Méně úspěšné bylo prohlašování dalších nádob za svatý grál, například byzantských kalichů a konvic ze sardonyxu v pokladu dómu svatého Marka v Benátkách.<ref>David Buckton (ed.)ː ''Il tesoro di San Marco''. Olivetti Milano 1984, s. 86-94</ref> Hliněná či vosková ''pečeť svatého grálu'' byla v raném středověku pro ochranu vkládána do základů novostavby kostela.<ref>Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 2, Allgemeine Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Freiburg-Rom-Basel-Wien 1992, s. 40</ref>
 
== Legendy o Svatém grálu ==
[[Soubor:Sangreal.jpg|náhled|Ilustrace [[Arthur Rackham|Arthura Rackhama]], [[1917]]]]
[[Josef z Arimatie]], který si vyžádal od [[Pilát Pontský|Piláta]] mrtvé tělo Krista, aby je se svými přáteli pohřbil, měl hned po ukřižování, dříve než bylo tělo sňato z kříže, do poháru zachytit krev, prýštící z Kristových ran. Jde o apokryfní epizodu, která v Novém zákoně není popsána. Další osud této nádoby má v historii několik legendárních výkladů, všechny souvisejí s rytířskými eposy a rytířskou kulturou raného až vrcholného středověkuː
* Podle jedné legendy Josef Arimatijský s [[Marie Magdalena|Máří Magdalenou]] a grálem putovali z Jeruzaléma do Francie (tehdy římské provincie [[Galie]]). Grál zde měl chránit [[Řád templářů|rytířský řád templářů]], založený ovšem až roku [[1120]], takže příběh musel překlenout deset století pomocí ztráty, uschování a zázračného znovunalezení. Ve fantasy literatuře se objevují i hypotézy o potomcích Krista a Marie Magdalény, kteří grál přechovávali. Spekuluje se dokonce, že svatý grál zosobňuje Máří Magdaléna, Ježíšova manželka, a že kalich znázorňuje starý symbol ženství - ženské lůno.<ref>Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincolnː''Holy Blood, Holy Grail'' Delacorte Press, Random House, 2005</ref>
 
* Ve [[Wales|velšské]] básni z 6. století se objevila patrně nejstarší verze příběhu o svatém Grálu {{Fakt/dne|20100928075318}} a výpravě družiny válečníků pod vedením anglického krále [[Král Artuš|Artuše]] (kolem roku 500 našeho letopočtu) do Annwnu, na keltský [[Smrt#Posmrtný život|onen svět]], respektive zásvětí. Muži se plavili po moři a zaplétali se do nebezpečných dobrodružství. Jejich cílem bylo nalézt blíže nepopsanou kouzelnou nádobu, kterou střeží devět panen.
* Nejpočetnější skupina příběhů a hmotných památek, označovaných jako svatý grál, souvisí s křížovými výpravami do Svaté země a s osvobozováním Pyrenejského poloostrova od Maurů ([[reconquista|reconquistou)]]. Podle veršovaných či prozaických příběhů keltských autorů z Británie a Bretaně vznikaly ve 12. a 13. století rozsáhlé veršované romány francouzských básníků, které dějiště přenesly do prostředí rytířských dvorů a na bojiště. Pověst o Grálu a hrdinovi [[Parsifal]]ovi (také ''Perceval'', keltsky ''Peredur'') byla přenesena na dvůr krále Artuše, na němž žilo mnoho vynikajících rytířů a grál se stal nástrojem jejich obřadů u kulatého stolu. [[Chrétien de Troyes]] sepsal tento epos koncem 12. století, kdy se rytíři již vrátili či vraceli s kořistí drahocenných nádob z Byzance i ze zámoří, a vydal jej pod titulem ''Perceval le Galois ou les Contes du Graal,'' (českyː ''Gal Parsifal aneb Příběhy grálu'').
 
* Okolo roku 1200 složil jiný Francouz, [[Robert de Boron]] působící na dvoře hraběte Gautiera de Montbéliard, svoji ''Grand estoire dou Graal,'' (česky ''Velká historie grálu'') formou epické básně o 3514 verších, ta bývá považována za nejdůležitější starofrancouzské literární dílo o Grálu. Robert de Boron již zhmotnil Grál do číše, jež byla užita u Poslední večeře a do níž později [[Josef z Arimatie]] zachytil Kristovu vytékající krev. Inspirací se Boronovi stal patrně apokryf [[Nikodémovo evangelium|Nikodémova evangelia]] ze 2.- 3–3. století, později známý jako „Pilátovy spisy“. Přináší zprávu o odsouzení a smrti Ježíše Krista, kterou římský místodržitel Pilát údajně poslal císaři [[Tiberius|Tiberiovi]] do Říma.
 
* Německý dvorský básník [[Wolfram von Eschenbach]] napsal mezi lety 1197 a 1210 svého ''Parsifala,'' jeden z největších eposů německého středověku. Jako předloha mu posloužilo básnické dílo Chrétiena de Troyes. Ideální postava Wolframova díla, Parsival se přes všechny pochybnosti, bolesti a zkoušky postupně z reálného pozemského rytíře stane neohroženým hrdinou ideálním a je po zásluze korunován za krále Grálu. Wolfram von Eschenbach popisuje Grál jako kouzelný, zářící drahokam s magickými vlastnostmi, seslaný na zem anděly. Člověku, který na něj pohlédne, přinese nesmrtelnost. Grál je kámen která dává rytíři životadárnou sílu, nazývá se ''„Lapis exillis“ ''', mezi jinými převládá mnoha význam „z nebe spadlý“. Jednou za rok, na Velký pátek, slétne z nebe holubice Ducha svatého a položí na tento kámen hostii, tím jej posvětí a obnoví jeho síly. Kromě toho rytíř potřebuje také bojové štětsí, které mu zajišťuje kouzelný meč.
* {{Commonscat}}
* {{es}} [https://catedraldevalencia.es/ Katedrála Svatého grálu ve Valencii]
* [http://ducange.enc.sorbonne.fr/ Du Cange et aliiː ''Glossarium mediae et infimae latinitatis''. Niort 1883-18871883–1887, heslo GRADALUS]
{{Autoritní data}}