Piz Badile: Porovnání verzí

Přidáno 7 463 bajtů ,  před 2 měsíci
doplnění – geologie, další výstupy
(upřesnění jmen a oprava chyb)
(doplnění – geologie, další výstupy)
'''Piz Badile''' je 3308 metrů vysoká hora v pohoří [[Bergell]] na hranici [[Švýcarsko|Švýcarska]] a [[Itálie]]. Známá je hlavně díky 900 metrů vysoké severovýchodní stěně a severní hraně, [[Žula|žulovém]] hladkém a kolmém monolitu.
 
== VýstupyGeologie ==
Hora je tvořená [[Bergell|bergellským]] biotitickým [[granit]]em až [[Granodiorit|granodioritem]] s megakrystaly alkalických [[Živce|živců]] a s výraznou paralelní texturou. Tyto horniny vznikly syntektonicky s [[Alpinské vrásnění|alpinským vrásněním]] jako součást bergellské [[intruze]] před 30 miliony let,<ref>{{Citace monografie
* První výstup na vrchol jižním hřebenem – dnešní Vůdcovskou cestou – uskutečnili [[William August Coolidge]] a horští vůdci F. Dévouassoud a H. Dévouassoud v&nbsp;roce 1867.
| příjmení1 = von Blankenburg
* Prvovýstup severní hranou<ref>[https://www.horydoly.cz/horolezci/bergell-nordkante-na-piz-badile.html Nordkante na Piz Badile]</ref> vytyčili v roce 1923 W. Risch a A. Zürcher.
| jméno1 = Friedheim
* Prvovýstup severovýchodní stěnou<ref>[https://www.horydoly.cz/horolezci/cassinova-cesta-na-badil.html Cassinova cesta na Badil]</ref> provedla v&nbsp;roce 1937 trojice [[Riccardo Cassin]], Gino Esposito a Vittorio Ratti, ke kterým se ve stěně přidali dva mladí lezci Mario Molteni a Giuseppe Valsecchi z&nbsp;Como. Třetí den všichni vystoupili na vrchol v&nbsp;bouři, ale Molteni zahynul vyčerpáním hned za vrcholem a Valsecchi nedaleko od chaty Gianetti.
| titul = Isotope geochemical and geochronological case studies of Alpine magmatism and metamorphism
| vydavatel = ETH Zürich
| místo = Zürich
| rok = 1989
| počet_stran = 186
}}</ref> tedy ve [[Stupeň (geologie)|stupni]] [[rupelian]] spodního [[oligocén]]u.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor1 = Swisstopo
| titul = GeoCover
| url = https://www.swisstopo.admin.ch/de/geodata/geology/maps/geocover.html
| vydavatel = Bundesamt für Landestopografie
| datum_přístupu = 2021-06-17
| jazyk = německy
}}</ref> Stěny hory byly ohlazeny činností [[Kvartér|čtvrtohorních]] [[Ledovec|ledovců]].
 
== OdkazyHorolezectví ==
=== Významné prvovýstupy ===
* První výstup na vrchol jižním hřebenem – dnešní normální, nebo též Vůdcovskou cestou – uskutečnili [[William August Coolidge]] a horští vůdci F. Dévouassoud a H. Dévouassoud v&nbsp;roce 1867.<ref name="NaG1">{{Citace monografie
| příjmení1 = Sertori
| jméno1 = Mario
| příjmení2 = Lisignoli
| jméno2 = Guido
| titul = Nichts als Granit
| vydavatel = Versante Sud
| místo = Milán
| rok = 2007
| počet_stran = 372
| strany = 120–122
| isbn = 88-87890-35-8
| jazyk = německy
*}}</ref> Prvovýstup severní hranou vytyčili v roce 1923 W. Risch a A. Zürcher.<ref>[https://www.horydoly.cz/horolezci/bergell-nordkante-na-piz-badile.html Nordkante na Piz Badile]</ref> vytyčili v roce 1923 W. Risch a A. Zürcher.
 
*Severovýchodní Prvovýstupstěna, severovýchodnípovažována za jednu ze šesti stěnou<ref>[https://www.horydoly.cz/horolezci/cassinova-cesta-na-badil.html[Velké Cassinovaseverní cestastěny naAlp|velkých Badilseverních stěn Alp]</ref>], provedlabyla poprvé prostoupená v&nbsp; roce 1937 trojicetrojicí [[Riccardo Cassin]], Gino Esposito a Vittorio Ratti, ke kterým se ve stěně přidali dva mladí lezci Mario Molteni a Giuseppe Valsecchi z&nbsp;Como. Třetí den všichni vystoupili na vrchol v&nbsp;bouři, ale Molteni zahynul vyčerpáním hned za vrcholem a Valsecchi nedaleko od chaty Gianetti.<ref>[https://www.horydoly.cz/horolezci/cassinova-cesta-na-badil.html Cassinova cesta na Badil]</ref>
 
=== Výstupové trasy ===
Ve '''východoseverovýchodní stěně hory''' jsou lezeny tyto výstupové trasy:<ref name="NaG2">{{Citace monografie
| příjmení1 = Sertori
| jméno1 = Mario
| titul = Nichts als Granit band 2
| vydavatel = Versante Sud
| místo = Milán
| rok = 2015
| počet_stran = 288
| strany = 140–147, 177
| isbn = 978-88-98609-28-4
| jazyk = německy
| poznámka = dále jen zkrácený zápis
}}</ref>
* Panoramica – prvovýstup A. Bianchi, G. Frei v roce 2003, délka 300 m, [[Stupnice obtížnosti (horolezectví)|technická obtížnost]] 6b+ (6a a A1)
* Diretta del Popolo – prvovýstup O. a T. Fazzini a L. Gianola v roce 1987, délka 600 m, technická obtížnost 7a/b (původně 6a a A1)
* Via Belica-Koller – prvovýstup A. Belica a Igor Koller v roce 1975, délka 600 m, technická obtížnost 6b a A0
* Via Felice Battaglia – prvovýstup Felice Battaglia a C. Corti v roce 1953, délka 650 m, technická obtížnost 6a a A0
* Via degli Inglesi – prvovýstup D. Isherwood a M. kosterlitz v roce 1968, délka 650 m, technická obtížnost 6a a A2
* Hiroshima – prvovýstup R. a V. Libera v roce 1995, délka 700 m, technická obtížnost 7a
* Via Nardella – prvovýstup T. Nardella, E. Scarabelli, D. Chiappa a G. Martinelli v roce 1974, délka 750 m, obtížnost 5c a A3
 
V '''severovýchodní stěně hory''' jsou lezeny tyto výstupové trasy:<ref>Sertori 2015, str. 148–161 a 177</ref>
* Memento Mori – prvovýstup J. Rybička, J. Simon a L. Skalda v roce 1980, délka 900 m, technická obtížnost 6a a A3
* Via del Fratello – prvovýstup A a G. Rusconi v zimě 1970, délka 800 m, technická obtížnost 6b, původně 5b A2. První sólovýstup Giovanni Pirana v roce 1979, první čistý výstup G. Lisignoli v roce 1989, první zimní sólovýstup F. Valseschini v roce 2006.
* Via dei Fiori – prvovýstup Igor Koller a S. Šilhán v roce 1978, délka 900 m, technická obtížnost 5c a A0
* Via Cassin – prvovýstup [[Riccardo Cassin]], Gino Esposito, Vittorio Ratti, Mario Molteni a Giuseppe Valsecchi v roce 1937, délka cesty 1200 m s převýšením 800 m, technická obtížnost 6a (5c A0). První sólovýstup [[Hermann Buhl]] v roce 1952, první zimní sólovýstup Rossano Libera v roce 2008.
* Favola Ribelle – prvovýstup S. Brambati, A. Carnati, P. Vitali v roce 1988, délka 680 m + 100 m cesty Via Cassin, technická obtížnost 6a+
* Linea Bianca – prvovýstup Igor Koller a S. Šilhán v roce 1978, délka 550 m + 100 m cesty Via Cassin, technická obtížnost 5c+, první sólovýstup Bobbi Göte v roce 1979
** Varianta Moscacieca – prvovýstup S. Brambati, A. Carnati a P. Vitali v roce 1988, délka 240 m, technická obtížnost 6a+
* La Storia Lunga – prvovýstup V. Jakoubek, J. Mlerka v roce 2002, prvovýstup výlezové varianty V. Jakoubek a J. Doubrava v roce 2005, délka 500 m, technická obtížnost 6a
* Another Day in Paradise – prvovýstup B a K. Müller a H. Zgraggen v roce 1991, délka 750 m, technická obtížnost 6b
* Diritto d`Autore – prvovýstup S. Brambati, A. Carnati a P. Vitali v roce 1987, délka 500 m, technická obtížnost 5c+
* Neverland – prvovýstup S. Brambati, A. Carnati a P. Vitali v roce 1986, délka 420 m, technická obtížnost 5c
* Peter Pan – prvovýstup S. Brambati, A. Carnati a P. Vitali v roce 1986, délka 540 m, technická obtížnost 6a a A1
 
'''Severním pilířem''' vede cesta prvoprostoupená v roce 1923 A Zurcherem a W. Ritschem s délkou 1200 m a převýšením 700 m a s obtížností 5a.<ref>Sertori 2015, str. 160–162</ref>
 
V '''severozápadní stěně hory''' jsou lezeny tyto výstupové trasy:<ref>Sertori 2015, str. 164–177</ref>
* Per Elisa – prvovýstup D. Soldarini a L. Martinelli v roce 2010, délka 385 m, technická obtížnost 6b+
* Fuga dall`Ovest – prvovýstup G. a J. Merizzi, L. Mingotto a C. Pinciroli v roce 1990, délka 450 m, technická obtížnost 5b
* Mangiaragni – prvovýstup S. Pizzagalli a D. Soldarini v roce 2012, délka 320 m, technická obtížnost 7a a 2 p.a.
* Il Silenzio degli Eroi – prvovýstup D. Soldarini, S. Pizzagalli, A. Sampietro v roce 2006, délka 450 m, technická obtížnost 6c+
* Big Bang – prvovýstup M. Geronimi a A. Mariani v roce 2008, délka 425 m, technická obtížnost 6c a A0
* Microcosmo – prvovýstup D. Soldarini, S. Pizzagalli a L. Martinelli v roce 2010, délka 535 m, technická obtížnost 7a+
* Jumar Iscariota – prvovýstup O a T. Fazzini a L. Gianola v roce 1986, délka 500 m, technická obtížnost 6c
* Ribelli del Tempo – prvovýstup D. Soldarini, S. Pizzagalli a A. Sampietro v roce 2007, délka 410 m, technická obtížnost 6c+/7a
* Galli delle Alpi – prvovýstup T. Fazzini a N. Riva v roce 1989, délka 360 m, technická obtížnost 6b
* Sinelios – prvovýstup D. Corbetta, D. Galbiati, G. Maggioni v roce 1989, délka 570 m, technická obtížnost 6a
* Via Chiara – prvovýstup F. Boffini, G. a J. Merizzi, G. Miotti, G. Pirana v roce 1976, délka 570 m, technická obtížnost 6a
* Gran diedro – prvovýstup J. Beneš a [[Leopold Sulovský]] v roce 1980, délka 500 m, technická obtížnost 6a a A1
* Via Giulio Fiorelli – prvovýstup B. De Angeli, A. Frigerio a E. Redaelli v roce 1974, délka 700 m, technická obtížnost 5b/c a A1
* Ringo Star – prvovýstup O. a T. Fazzini a L. Gianola v roce 1985, délka 650 m, technická obtížnost 5c+/6a
* Sogni d`Alta Quota – prvovýstup A. Marzorati, A. Gomba a C. Trezzi v roce 2011, délka 820 m, technická obtížnost 6b+
* Via Bramani – prvovýstup V. Bramani a E. Castiglioni v roce 1937, délka 650 m, technická obtížnost 5a
 
'''Západním hřebenem''' vedou cesty:<ref>Sertori 2015, str. 177</ref>
* Západní hřeben – prvovýstup C. Klucker, M. Barbaria a A. von Ridzewsky v roce 1897
* Cresta ovest Diretta – prvovýstup M. Doubner a J. Šplíchal v roce 1978 (10 délek obtížnosti 5b a A1)
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=sk|článek=Piz Badile|revize=5347480}}