Wikipedie

Prokurátor: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Řádek 6:
Prokurátor ({{vjazyce|la}} ''procurator'') byl u [[Starověký Řím|Římanů]] důvěrník nebo zplnomocněnec, většinou zastupoval svého pána v obchodech nebo u soudu. Později římští prokurátoři zastupovali finanční zájmy státu (''procuratores fisci''). Ve sředověku i novověku existoval úřad prokurátora v mnohých evropských zemích (německé země, [[Itálie]], [[Španělsko]], [[Portugalsko]], [[Francie]], [[Skotsko]]), např. generální prokurátor byl vysoce postavený úředník [[car]]ského [[Rusko|Ruska]] v letech 1722–1917. Stál v čele [[senát]]u a dohlížel na činnost státního aparátu.{{Doplňte zdroj}}
 
Ve středověkém českém státě existoval ''[[královský prokurátor]]'', který hájil majetkové zájmy panovníka. Původně se měl starat jen o návrat ztracených statků zpět do královského majetku, postupem doby ale začal hájit zájmy fisku u soudů všeobecně, dokonce vykonával soudně uložené tresty a exekuce. Jako královský úředník zastupoval i kláštery a židy, přičemž odpovědný byl jen králi, který ho jmenoval. V pobělohorském období měl už povinnost stíhat všechny veřejné zločiny (''delicta publica''), pokud neexistoval soukromý žalobce. Spolu s fiskálními adjunkty tvořil kolegium fiskálního úřadu. Po roce 1850 byl tento úřad nahrazen ''finanční prokuraturou'' (v českých zemích byly dvě, pražská a brněnská), která měla přes svůj název a podřízenost ministerstvu financí na starosti nejen finanční správu, ale ochranu všech veřejných zájmů vůbec. Zastupovala stát a další veřejnoprávní subjekty před soudem jak v civilních sporných věcech, tak ve správním soudnictví, pomáhala jim také při sepisování smluv a dalších právních jednáních. Později byli pro zastupování státu u soudu určeni ''státní zástupci'' (státní návladní).<ref name=":02">{{Citace monografie
| příjmení = Hledíková
| jméno = Zdeňka
Řádek 18:
| místo = Praha
| rok vydání = 2005
| strany = 103, 315, 316, 400
| isbn = 80-7106-709-1
| poznámka = Dále jen „Dějiny správy v českých zemích“
}}</ref>
}}</ref> V pobělohorském období měl už povinnost stíhat všechny veřejné zločiny (''delicta publica''), pokud neexistoval soukromý žalobce. Spolu s fiskálními adjunkty tvořil kolegium fiskálního úřadu.<ref>Dějiny správy v českých zemích, str. 129–130.</ref> Po roce 1850 byl tento úřad nahrazen ''finanční prokuraturou'' (v českých zemích byly dvě, pražská a brněnská), která měla přes svůj název a podřízenost ministerstvu financí na starosti nejen finanční správu, ale ochranu všech veřejných zájmů vůbec. Zastupovala stát a další veřejnoprávní subjekty před soudem jak v civilních sporných věcech, tak ve správním soudnictví, pomáhala jim také při sepisování smluv a dalších právních jednáních.<ref>Dějiny správy v českých zemích, str. 315–316.</ref> Později byli pro zastupování státu u soudu určeni ''státní zástupci'' (státní návladní).
 
V moderním českém prostředíProkurátoři existovali prokurátořitaké za [[První republika|první republiky]] (jejich úřad se však stále nazýval státní zastupitelství)<ref>Dějiny name=":02"správy v českých zemích, str. 400.</ref> a především v době [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]]. K 1.&nbsp;lednu&nbsp;1994 nabyl účinnosti zákon o státním zastupitelství a tak dále v jejich roli znovu působí [[státní zástupce|státní zástupci]].
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokurátor“