Karpaty: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
dopracováno (aspoň pro teď)
doladění úprav, ref na dějepisný atlas k historii
Řádek 137:
 
== Geografické vymezení ==
[[Soubor:Mapcarpat2.png|Mapka č. 1: Klasické dělení Karpat (včetně srbské části): 1 – Vnější západní, 2 – Vnitřní západní, 3 – Vnější východní, 4 – Vnitřní východní, 5 – Jižní, 6 – Rumunské západní, 7 – Transylvánská vysočina, 8 – Srbské Karpaty; řeky: a – Visla, b – Dunaj, c – Tisa, d – Sáva, e – Dněstr, f – Prut |náhled]]
Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Jejich přesné vymezení se však v&nbsp;literatuře různí a existují na něho různé pohledy; často, avšak nikoli výhradně, je přijímána definice polského geologa [[Jerzy Kondracki|Jerzyho Kondrackého]] z&nbsp;roku 1989.<ref name=":13">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kadlečík
Řádek 166:
== Dělení Karpat ==
{{Podrobně|Dělení Karpat}}
[[Soubor:Carpathians division.svg|alt=mapa|náhled|Mapka č. 2: Novější dělení dle Kondrackého (1989): Západní Karpaty jsou děleny na Vnější (1), Centrální (2) a Vnitřní (3), Rumunské západní Karpaty sjednoceny s&nbsp;Transylvánskou vysočinou (7). Pohoří Poiana Ruscă a Banátské hory jsou zahrnuty do Jižních Karpat (6) stejně jako Srbské Karpaty, zde v&nbsp;úzkém pojetí zahrnujícím pouze jižní břeh Dunaje. Východní Karpaty (4, 5) jsou stejné jako v&nbsp;mapě nahoře, hranice mezi Západními a Východními je posunuta více na východ. (I. – Vněkarpatské sníženiny, II. – Dolnodunajská nížina, III. – Panonská pánev)]]
Podobně jako samotné vymezení Karpat, i&nbsp;jejich dělení je předmětem rozporů a v&nbsp;jednotlivých zdrojích a zemích se dosti liší.<ref name=":4" /> Nejčastěji se v&nbsp;literatuře Karpaty dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]], [[Východní Karpaty|Východní]] a [[Jižní Karpaty]]. Hranice mezi Západními a Východními Karpaty je kladena buď do oblasti [[Lupkovský průsmyk|Lupkovského průsmyku]], nebo dále na západ do [[Kurovské sedlo|Kurovského sedla]] (též Tyličského) na slovensko-polské hranici, zhruba na spojnici měst [[Bardejov]] a [[Nowy Sącz]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Vněkarpatské sníženiny
Řádek 189:
| datum přístupu = 2021-05-26
| jazyk = cs
}}</ref> Rumunské západní Karpaty jsou přitom vymezeny taktéž nejednoznačně: hranice buď probíhá údolími řek [[Cerna (řeka)|Cerna]] a [[Timiș (řeka)|Timiș]] (viz mapamapka nahořeč. 1, části 5, 6), nebo jsou pohoří [[Poiana Ruscă|Poiana Rusca]] a [[Banát (pohoří)|Banátské hory]] přiřazeny k&nbsp;Jižním Karpatům a hranicí je údolí [[Mureș|Mureše]] (v&nbsp;mapěmapce doleč. 2 části 6, 7). Odlišné je zde také dělení Východních Karpat (viz níže).<ref name=":14">Jiří Čížek a kolektiv: ''Rumunské a bulharské hory.'' 223 pp. Olympia, Praha, 1986. Str.&nbsp;9.</ref>
 
Přehled karpatských geomorfologických subprovincií a jejich nejvyšších vrcholů je následující:
Řádek 200:
#[[Rumunské Západní Karpaty]] ([[Cucurbăta Mare]], 1 849&nbsp;m&nbsp;n.&nbsp;m.)
#[[Transylvánská vysočina]] (nejvyšší vrcholy ojediněle kolem 800&nbsp;m&nbsp;n.&nbsp;m.)
#[[Srbské Karpaty]] ([[Šiljak]], 1 560 m n. m.); někdy jsou přiřazovány ke Karpatům jižním, jindy do Karpat vůbec nejsou zařazovány (viz výše).
 
[[Soubor:Stříbrnické paseky (8).jpg|alt=Nízké zalesněné kopce, louka, polní cesta s&nbsp; alejí ovocných stromů|náhled|Krajina ve Chřibech]]
Největší část Karpat, zhruba 55 % jejich rozlohy, se nachází v&nbsp;Rumunsku. Z&nbsp;ostatních zemí připadá na Slovensko 17 %, na Ukrajinu necelých 11 %, na Polsko necelých 10 %, na Maďarsko 3,8 %, na Česko 3,3 % a na Rakousko a Srbsko (v&nbsp;nejužší definici) méně než 0,5 % rozlohy.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Fitogeograficzne problemy Karpat
Řádek 240:
}}
[[Soubor:Łomnica a1.jpg|alt=Panoramatický pohled na horský štít|náhled|[[Lomnický štít]] (2 634 m) ve Vysokých Tatrách, třetí nejvyšší hora Karpat]][[Soubor:Belá (ZA), ovce - panoramio.jpg|alt=Ovce na vysokohorské louce, za nimi zasněžené panorama hor|náhled|Pastva ovcí na Slovensku]]
[[Soubor:Dreveník, 2019 (08).jpg|alt=Suché louky, v&nbsp; pozadí hřebeny hor, věž Spišského hradu|náhled|Krajina na [[Spišská župa|Spiši]] se [[Spišský hrad|Spišským hradem]]]]
 
=== Slovenské Karpaty ===
Řádek 297:
** [[Vihorlatské vrchy]]
}}
[[Soubor:Połonina Wetlińska - panoramio.jpg|náhled|Typická karpatská polonina, východní Polsko|alt=Hory s&nbsp; holými travnatými temeny a lesy na úbočí ]]
 
=== Polské Karpaty ===
Řádek 343:
* [[Vihorlatsko-gutinská oblast]]
* [[Maramurešsko-rodenská oblast]], např. [[Maramurešské pohoří]] (Rachivs'ki hory)
[[Soubor:Pietrosu Mare.jpg|náhled|Krajina východních Karpat, pohoří [[Rodna]]|alt=v&nbsp;V popředí květnatá louka a sušící se seno, mozaika luk a lesů, vzadu vysoké hory]]
 
=== Rumunské Karpaty ===
Řádek 393:
* [[Munții Metaliferi]]
*'''[[Transylvánská vysočina]]'''}}
[[Soubor:Bükk, Háromkő.JPG|alt=V&nbsp; popředí vápencové skalky, pak vlny zalesněných kopců|náhled|Panorama vápencového pohoří Bükk v&#x20;Maďarsku]]
 
=== Maďarské Karpaty ===
Řádek 423:
=== Geologická stavba ===
[[Soubor:Петрашівська стінка.JPG|vlevo|náhled|Zvrásněné vrstvy [[Flyš|flyšových]] usazenin, typické pro vnější pásmo Karpat|alt=Pohled na erodovanou skálu u&nbsp;řeky]]
Karpaty jsou [[pásemné pohoří]] s&nbsp;komplexní geologickou strukturou, která navazuje na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených paleogénními až křídovými usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V&nbsp;centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v&nbsp;celých Jižních Karpatech převládají staré hlubinné vyvřeliny a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]] a [[Granitoid|granitoidy]]. Na ně pak často i&nbsp;v&nbsp;celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský ráj]], [[Hășmaș]], [[Ceahlău]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní [[Vápenec|vápence]] a [[Dolomit (hornina)|dolomity]], které jsou mnohde silně zkrasovatělé (například v masivu [[Bihor (pohoří)|Bihor]]). Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je pak prstenec [[Vulkanismus|vulkanických pohoří]] složených z povrchových vyvřelin – [[Andezit|andezitů]], [[Dacit|dacitů]] a [[Čedič|čedičů:]] [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]], [[Zemplínské vrchy]] a další;, místy se zachovalými postvulkanickými jevy. [[Transylvánská vysočina]] je tvořena převážně kenozoickými usazenými horninami.<ref name="Král" /><ref name=":6" />
 
[[Vněkarpatské sníženiny]] (neboli karpatská předhlubeň) jsou pozůstatky někdejších průlivů mezi horskými pásmy Karpat a hercynikem a jako takové jsou vyplněny mořskými sedimenty, následně po vyzvednutí pak sedimenty říčními a eolickou [[Spraš|spraší]], své uloženiny zanechal na jejich severu též pevninský ledovec. Podobně [[Panonská pánev|Panonie]] je stále poklesávající pozůstatek pevninské desky Tisie překrytý od druhohor nánosy sedimentů. V&nbsp;různých oblastech karpatského oblouku se nalézají ložiska nerostných surovin, například [[Ropa|ropy]], [[Zemní plyn|zemního plynu]], [[Černé uhlí|černého]] a [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]], [[Ruda|kovových rud]] (nejvíce v pohoří [[Metaliferi]] v Apusenách) a [[Halit|kamenné soli]], která se těžila mimo jiné v&nbsp;oblasti Maramureše a [[Solotvina|Solotviny]]; pozůstatky po těžbě jsou zde solná jezera využívaná v&nbsp;současnosti k&nbsp;léčebným a rekreačním účelům.<ref name="Král" /><ref name=":4" /><ref>{{Citace periodika
Řádek 443:
 
=== Geologický vývoj ===
[[Soubor:Carpathians_dem.jpg|náhled|Reliéf pohoří|alt=fyzická mapa s&nbsp; vyznačením pohoří]]
Vznik karpatského pohoří je výsledkem dlouhodobého procesu [[Alpinské vrásnění|alpínského vrásnění]], jehož impulzem byla kolize [[Africká deska|Africké tektonické desky]] s&nbsp;několika okrajovými krustálními bloky (Apulie, Tisie, Alcapa, moesijská deska, [[Český masiv]]) [[Eurasijská deska|Eurasijské desky]]. Vrásnění začalo již ve spodní [[Křída|křídě]] vyzvednutím vnitřních [[Krystalinikum|krystalinických]] útvarů z druhohorního geosynklinálního moře; tím vznikla jádrová pohoří Karpat, po jejichž obvodu pak docházelo k&nbsp;usazování flyšových vrstev. Vrásnění pokračovalo ve starších až mladších třetihorách zvednutím těchto vrstev a vyvrásněním vnějšího pásu pohoří. Navazujícím orografickým projevem bylo probuzení vulkanické činnosti (zhruba před 50 miliony lety), která dala vzniknout pásu vnitřních sopečných pohoří; poslední erupce karpatských vulkánů jsou odhadovány do doby před 40 až 10 tisíci lety.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Global Volcanism Program
Řádek 462:
 
== Geomorfologie ==
[[Soubor:Rysy, wierzcholek slowacki.jpg|alt=Pohled na nejvyšší skalnaté hřebeny, uprostřed vrchol s&nbsp; turisty|náhled|Nejvyšší partie Tater i&nbsp;celých Karpat: vlevo [[Gerlachovský štít]], uprostřed [[Rysy]], vpravo [[Vysoká (Tatry)|Vysoká]]]]
Oproti jiným alpidským pohořím jsou Karpaty méně kompaktní. To znamená, že zde není žádný souvislý hlavní hřeben, ale horstvo se skládá z&nbsp;většího množství navazujících dílčích pohoří oddělených kotlinami a průsmyky.<ref name=":8" /> [[Reliéf (geografie)|Reliéf]] Karpat je zejména strukturní. Patrné je to například ve Vnějších Karpatech, kde paralelní horské hřbety odpovídají [[Antiklinála|antiklinálám]] či [[příkrov]]ovým jednotkám. Vnitřní Západní Karpaty a celé Jižní Karpaty mají [[Kra (geologie)|kernou stavbu]], kdy vyvýšené kry tvoří horská pásma a masivy a pokleslé kry tvoří mezihorské [[Pánev (geomorfologie)|pánve]], [[Kotlina|kotliny]] a [[Brázda (geomorfologie)|brázdy]]. Strukturní je i uspořádání říční sítě – hojná jsou údolí podélná, probíhající ve směru horských pásem, zatímco příčná údolí jsou obvykle krátká a soutěskovitá; někdy však protínají i celá horská pásma, tak jako průlom [[Olt (řeka)|Oltu]] průsmykem [[Průsmyk Turnu Roșu|Červené věže]] nebo [[Železná vrata]] na Dunaji, se 144 kilometry nejdelší soutěska v Evropě.<ref name="Král" />
 
Většina pohoří má ráz lesnatých [[Hornatina|středohor]], modelovaný činností řek a [[Svahový pohyb|svahovými pohyby]]. V&nbsp;různých nadmořských výškách jsou zachovány zbytky [[Neogén|neogenních]] zarovnaných povrchů, které dokládají období tektonického klidu a zmenšování výškových rozdílů mezi fázemi horotvorných procesů. V&nbsp;Jižních a Západních Karpatech jsou rozlišovány tři úrovně těchto zarovnaných povrchů.<ref name="Král" /> Transylvánská vysočina, většina moravských Karpat mimo hlavní hraniční pohoří a slovenské i&nbsp;polské podhůří mají ráz zvlněných [[Pahorkatina|pahorkatin]] a [[Vrchovina|vrchovin]].
Řádek 528:
 
== Klimatické poměry ==
[[Soubor:Брескул.jpg|náhled|Zimní inverze v&nbsp;ukrajinské [[Čornohora|Čornohoře]]|alt=Pohled na pohoří v&nbsp; ranním zimním slunci, v&nbsp; údolí mlha, na štítech jasno|vlevo]]
Klima Karpat je převážně typicky [[Mírný podnebný pás|středoevropské]] a mírně [[Kontinentální podnebí|kontinentální]], přičemž jeho kontinentalita vzrůstá směrem od západu k&nbsp;východu, což se projevuje i&nbsp;na posunu nadmořských výšek u&nbsp;[[Vegetační stupňovitost|vegetační stupňovitosti]]. Co do vlhkosti se zde projevuje [[srážkový stín]] Alp a [[Český masiv|Českého masivu]], jež leží blíže k&nbsp;oceánu. Nejsušší jsou nejnižší polohy, například celoroční [[Srážky|srážkový úhrn]] v&nbsp;Transylvánské pánvi je pouze 600 mm. Srážkové úhrny stoupají s&nbsp;nadmořskou výškou a také západ pohoří je výrazně vlhčí než jeho východ a jih: v&nbsp;Tatrách mohou srážky přesahovat i&nbsp;2000 mm ročně, zatímco ve východních a jižních Karpatech se úhrny pohybují mezi 1000–1200 mm. Nejvíce srážek spadne průměrně v&nbsp;červnu, ale ve vyšších polohách jsou srážky během roku rozloženy rovnoměrněji než v&nbsp;nízkých; na jihu působí již vliv submediteránního klimatu se srážkovými maximy na jaře a na podzim a se sušším létem. Průměrné roční teploty pochopitelně klesají s&nbsp;nadmořskou výškou, častým jevem je ale v&nbsp;Karpatech zimní [[Inverze teploty vzduchu|teplotní inverze]], kdy chladný vzduch stéká z&nbsp;úbočí do horských údolí a kotlin a způsobuje zde výrazné dlouhotrvající mrazy (až -30&nbsp;°C), zatímco nasluněné vrcholy jsou teplejší. Ve vyšších polohách je také menší roční výkyv průměrných teplot než v&nbsp;údolích. Nejteplejším měsícem je v&nbsp;nižších polohách červenec, ve vysokých srpen; nejchladnějším pak leden, respektive únor. Sníh leží na závětrných svazích nejvyšších horských štítů nepřetržitě až 10&nbsp;měsíců, místy se tvoří i&nbsp;dlouhodobě trvající [[Firn|firnová pole]].<ref name="Král" /><ref name=":8" /><ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = V Tatrách stále přežívá ledovec » Zpráva » Tatry.CZ
Řádek 537:
 
== Vodstvo ==
[[Soubor:Djerdap (Iron Gate) gorge.JPG|alt=Pohled na nejužští místo soutěsky, sevřené skalami|vlevo|náhled|Průlom Dunaje Železnými vraty]]
Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k&nbsp;úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k&nbsp;nejvýznamnějším z&nbsp;nich patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San|Sanem]] a několika přítoky Odry. Horské řeky jsou zpravidla prudké, s&nbsp;velkým spádem a skalnatým dnem, v&nbsp;nižších polohách jsou dosud zachovány [[Divočení vodního toku|divočící řeky]] s&nbsp;volným modelováním koryta štěrkovými náplavy. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s&nbsp;maximálními průtoky a rozvodňováním na jaře v&nbsp;březnu a dubnu a dále v&nbsp;létě (červen a červenec). Občas bývají záplavy kvůli horším [[Retence (hydrologie)|retenčním]] vlastnostem flyšových půd na okrajích pohoří katastrofické. Největší přehradní nádrž (z&nbsp;přibližně padesáti v&nbsp;Karpatech), [[Železná vrata]], se nachází na rumunsko-srbské hranici, další v&nbsp;údolí [[Bistrița (řeka)|Bistrițy]] v&nbsp;Rumunsku, jedna v&nbsp;údolí řeky [[Sana (řeka)|Sana]] v&nbsp;Polsku a přehrada [[Orava (vodní nádrž)|Orava]] na severním Slovensku.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains – Drainage
Řádek 567:
== Půdy ==
[[Soubor:Tatry - panorama z Polskiego Spiszu.jpg|náhled|vlevo|alt=Na fotografii je v popředí zorané políčko tvořené hnědou půdou, ve střední části zvlněné lesnaté kopce a v pozadí zasněžené hory.|Pohled na Tatry z polské strany]]
Půdy Karpat se mezi sebou liší v&nbsp;závislosti na geologickém složení [[půdotvorný substrát|půdotvorného substrátu]] a na klimatických poměrech, potažmo tedy nadmořské výšce. Karpatské půdy vznikají v&nbsp;horských podmínkách s&nbsp;mrazovým [[zvětrávání]]m a s&nbsp;intenzivními a rychlými [[Svahový pohyb|svahovými]] a [[fluviální procesy|fluviálními]] procesy. Typický pro půdy Karpat je tak mělký [[půdní profil]] a velký podíl [[Klast|klastů]],; různorodost stanovišť vede k&nbsp;mozaikovitému půdnímu pokryvu. V&nbsp;alpinskémalpínském pásmu nad horní hranicí lesa převládají [[leptosol]]y, jako jsou [[litozem]]ě, [[ranker]]y, na vápencích [[Rendzina|rendziny]]. Typické jsou také [[organosol]]y v&nbsp;místech akumulace nerozloženého organického materiálu. Při hranici lesa v&nbsp;subalpinskémsubalpínském pásmu převládají [[podzol]]y. Pod hranicí lesa převládají ve flyšovém pásmu hor ve Vnějších Karpatech nenasycené [[Kambisolkambisol]]y. Kambické rankery nebo nasycené kambisoly zde pokrývají jen malé plochy na flyši v&nbsp;karbonátovém vývoji. Ve Vnitřních Karpatech, stejně jako v Karpatech Jižních, mají půdy značně rozrůzněný geologický podklad. Na nekarbonátových horninách zde převládají kyselé půdy (zejména podzoly, na strmých svazích podzolové rankery), ve vápencových pohořích jsou vyvinuty [[Rendzina|rendziny]], ve vulkanických krom nasycených kambisolů též humózní sopečné [[Andosol|andosoly]].<ref name="Král" /><ref name="UNEP">{{Citace monografie
| autor1 = UNEP
| titul = Carpathians Environment Outlook
Řádek 579:
}}</ref>
 
Půdy Karpat jsou ohroženy [[Eroze půdy|půdní erozí]], vyplívajícíkterá je následkem z&nbsp;nevhodného zemědělského a lesnického managementu, a také z&nbsp;[[odlesňování|odlesňováním]].<ref name="UNEP" />
 
== Biologická diverzita ==
Řádek 588:
| url = https://botany.cz/cs/stredoevropska-provincie/
| datum přístupu = 2021-06-08
}}</ref> Jejich [[vegetační stupňovitost]] je ovlivněna výše zmíněným klimatickým rozdílem mezi západní a východní částí pohoří; na východě a jihu jsou proto posunuty až o&nbsp;několik set metrů výše. V&nbsp;nízkých pahorkatinách podhůří (do 500, resp. 650 m n.&nbsp;m.) včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích jižních svahů též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]] s&nbsp;teplomilnými druhy rostlin. Výše jsou pro Karpaty typické rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; na západě se rozkládají zhruba mezi 500 a 1100 m n.&nbsp;m., na jihu a východě mezi 650 až 1400. Část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách (1100–1400, resp. 1400–1900) navazují zonální horské [[Smrčina|smrčiny]]. Lesy se smrkem, modřínem a [[Jedle bělokorá|jedlí bělokorou]] nahrazují bučiny také v&nbsp;kotlinách centrálních částí; smrk byl ovšem lesnicky rozšířen i&nbsp;do dalších vegetačních stupňů, často ve formě monokultury.<ref name=":7" />[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|vlevo|Štěrkonosná řeka [[Biela voda (přítok Dunajce)|Biela voda]] v&nbsp;jižním Polsku, v&nbsp;pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v&nbsp; pozadí hory]][[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v&nbsp;průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ stoupá místy až k&nbsp;2&nbsp;000 metrům.<ref name=":4" /> Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i&nbsp;o&nbsp;stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v&nbsp;poloninách i&nbsp;[[Buk lesní|bukem]].<ref name=":4" /> Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Bříza karpatská|břízy karpatské]], [[Vrba slezská|vrby slezské]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] (na bazických stanovištích druhově bohaté, na kyselých s&nbsp;převládající [[Sítina trojklaná|sítinou trojklanou]] a na východě s&nbsp;[[Ostřice zakřivená|ostřicí zakřivenou]]) a také [[Sněhové vyležisko|sněhová vyležiska]]. Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v&nbsp;Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n.&nbsp;m., ojediněle i&nbsp;exponované nejvyšší štíty jižních Karpat).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Biota_Slovenska
| periodikum = www.herber.webz.cz
Řádek 618:
 
=== Flóra ===
[[Soubor:Rhododendron myrtifolium (kotschyi) (35280457661).jpg|alt=Kvetoucí rostlina na subalpínské louce, v&nbsp; pozadí hory|náhled|Pěnišník karpatský v&nbsp;subalpínském stupni hor]]Pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o&nbsp;něco méně výrazná než v&nbsp;sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky, členitý reliéf geologicky mladého pohoří i&nbsp;zastoupení kyselého silikátového i&nbsp;bazického vápencového a vulkanického podloží. Mnoho prvků mají společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu. Fytogeograficky od jihu do nejteplejších oblastí zasahuje [[Elementy flóry|element]] teplomilné [[Fytogeografické členění Evropy|submediteránní květeny]], od východu a z&nbsp;panonské kotliny vliv ponticko-panonský s&nbsp;druhy kontinentálních stepí, který dosahuje krom Transylvánie až na jižní Moravu. Boreální eurosibiřská flóra se v&nbsp;Karpatech objevuje v&nbsp;horských smrčinách a [[Vrchoviště|rašeliništích]] a konečně k&nbsp;[[Fytogeografické členění Evropy|alpsko-karpatskému floroelementu]] patří horské a vysokohorské rostliny jako [[prvosenka medvědí ouško]] (''Primula auricula''), [[prvosenka nejmenší]] (''P. minima''), [[hořec tečkovaný]] (''Gentiana punctata'') a [[Hořec Clusiův|Clusiův]] (''G. clusii'') nebo [[ostřice pevná]] (''Carex firma''), jež jsou z&nbsp;větší části glaciálními relikty.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Fytogeografie I.
| periodikum = www.naturabohemica.cz
Řádek 678:
 
== Ochrana přírody ==
[[Soubor:Lake Synevyr.jpg|alt=Jezero, okolo les, v&nbsp; pozadí hory|náhled|vlevo|Jezero [[Siněvir]] ve stejnojmenném národním parku]]
První přírodní rezervace vznikaly v Karpatech od 30.&nbsp;let 20.&nbsp;století, ale síť chráněných území se poměrně dobře rozvinula teprve od 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Chráněno je asi 16&nbsp;% rozlohy Karpat, avšak míra ochrany se v&nbsp;jednotlivých zemích regionu liší.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian montane conifer forests - The Encyclopedia of Earth
Řádek 710:
 
== Historie ==
[[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u&nbsp; vesnice|náhled|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v&nbsp;[[Kwiatoň|Kwiatoni]] v&nbsp;Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]]
Lidské osídlení karpatské oblasti trvá nepřetržitě od doby kamenné; nejstarší z&nbsp;nich, [[Neandertálec|neandrtálské]], je doloženo z&nbsp;[[Paleolit|paleolitu]] nálezy z&nbsp;[[Šipka (národní přírodní památka)|jeskyně Šipka]] u&nbsp;Štramberka. Od [[Doba železná|doby železné]] se zde postupně vystřídalo či prolnulo osídlení [[Keltové|keltské]], [[Thrákové|thrácké]] a [[Dákové|dácké]] a posléze [[Římské provincie|římské]], v [[Stěhování národů|době stěhování národů]] [[Germáni|germánské]], [[Gótové|gótské]], [[Kumáni|kumánské]], [[Avaři|avarské]] či [[Hunové|hunské]], posléze také [[Slované|slovanské]] (Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci), [[Valaši (severní Karpaty)|valašské]], [[Židé|židovské]] a [[Romové|romské]]. [[Maďaři|Maďarské]] etnikum vybudovalo uvnitř karpatského oblouku v 10.–11. &nbsp;století mocnou [[Uhersko|uherskou říši]], sousedící přes horský hřeben s knížectvími [[Kyjevská Rus|kyjevské Rusi]].<ref>{{Citace monografie
| titul = Školní atlas světových dějin
| vydavatel = Geodetický a kartografický podnik
| místo = Praha
| rok vydání = 1971
}}</ref> Pravděpodobně nejvýznamnější a do značné míry sjednocující historickou událostí byla ve 13.–16.&nbsp;století [[valašská kolonizace]] – spontánní, nijak nekoordinovaný proces, při němž pastevecké, původně valašské (rumunské) etnikum pozvolna postupovalo od jihu po hřebenech karpatského oblouku směrem na sever a západ a přitom [[Asimilace (sociologie)|asimilovalo]] se stávajícími obyvateli. Hřeben hor tvořil historicky hranici [[Moldavské knížectví|Moldavského]], [[Valašské knížectví|Valašského]] a [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradského knížectví]] a na severu [[Uhersko|Uherského království]] a někdejšího [[Malopolsko|Malopolska]]. Území na jihovýchodě byla od 16.&nbsp;století pod vlivem [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a jejích vazalů a po vypuzení Osmanů osídlována obyvatelstvem z různých oblastí střední Evropy.<ref name="Král" /> Odlehlé pohoří mnohdy sloužilo jako útočiště pro obyvatelstvo vyhnané nebo pronásledované v&nbsp;okolních rovinách, jako byli [[Huculové]], [[Lipované]], [[hajduci]], ale i&nbsp;různí [[Zbojník|zbojníci]]; v&nbsp;[[Lesní kostely v Beskydech|lesních kostelích Beskyd]] se v&nbsp;době [[protireformace]] shromažďovali [[Luteránství|evangelíci]] k&nbsp;tajným bohoslužbám.<ref>Souhrnné zdroje dle francouzské verze: « ''Westermann Grosser Atlas zur Weltgeschichte'' », 1985, {{ISBN|3-14-100919-8}}; « ''DTV Atlas zur Weltgeschichte'' », 1987, {{ISBN|2-7242-3596-7}}; « ''Putzger historischer Weltatlas Cornelsen'' » 1990, {{ISBN|3-464-00176-8}}; « ''Atlas historique Georges Duby'' », Larousse 1987, {{ISBN|2-03-503009-9}}; série « ''Atlas des Peuples'' » d'André et Jean Sellier, La Découverte : « ''Europe centrale'' » : 1992, {{ISBN|2-7071-2032-4}} et « ''Orient'' » : 1993, {{ISBN|2-7071-2222-X}}; « ''Történelmi atlasz a középiskolák számára'' » (« Atlas historique pour les collèges »), Budapest 1991, {{ISBN|963-351-422-3}} a « ''Atlas istorico-geografic'' », l'Académie roumaine, 1995, {{ISBN|973-27-0500-0}}.</ref>
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|alt=Historická mapa s&nbsp; barevně vyznačenými oblastmi|náhled|vlevo|Etnická mapa Rakouska-Uherska ukazuje národnostní pestrost karpatského prostoru v&nbsp;roce 1911]]
V&nbsp;19.&nbsp;století patřila většina Karpat, včetně historických území [[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]] a [[Sikulsko]] pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]; po hřebeni Jižních a části Východních Karpat procházela jeho hranice s&nbsp;[[Rumunské království|Rumunským královstvím]]. V&nbsp;průběhu obou světových válek byly Karpaty místem tuhých frontových i&nbsp;partyzánských bojů, na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v&nbsp;oblasti, například v&nbsp;[[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]]. Doba 20. a 21. století přinesla [[Kolektivizace|kolektivizaci]] a intenzifikaci zemědělství, budování průmyslové, dopravní a turistické infrastruktury a zejména s&nbsp;nástupem východoevropského kapitalismu také neřízenou a bezohlednou exploataci přírodního bohatství lesů [[Mýcení|holosečemi]], expanzi turistických resortů, sjezdovek i&nbsp;postupné opouštění tradiční pastevecké a zemědělské kultury vedoucí k&nbsp;zarůstání nevyužívaných polonin, sadů a luk.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = EUROPE: New Move to Protect Virgin Forests
Řádek 728 ⟶ 733:
 
== Kultura ==
[[Soubor:Hutsul musicians with trembits.jpg|alt=Skupina starších mužů s&nbsp; nástroji|náhled|Huculští hudebníci s&nbsp;tradičními nástroji]]Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Jsou nebo byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], [[Goralé]], a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři ([[Sikulové]]), [[Pémové|Banátští Češi]] a další. Stýká se zde západní ([[Římskokatolická církev|římskokatolický]]) i&nbsp;východní ([[Pravoslaví|pravoslavný]], [[Řeckokatolická církev|řeckokatolický]]) křesťanský ritus. Tato směs kultur zde zanechala dědictví v&nbsp;podobě pestře propletené mozaiky jazyků, vzájemně podobných legend a pověstí, ale i&nbsp;památek architektury, řemesel, užitého umění (výšivky, řezbářství, keramika), oblečení, hudby, tance (slovenský [[odzemek]], huculský [[Arkan (tanec)|arkan]]), kuchyně i&nbsp;tradic. Valašská kultura salašnického [[Pastevec|pastevectví]] silně přispěla k&nbsp;vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny s&nbsp;vysokohorskými pastvinami, mýtinami, loukami a [[Koliba|kolibami]], ale podepsala se i&nbsp;na stránce kulturní. V&nbsp;jazyce patří mezi společné dědictví valašské kolonizace takzvané [[Karpatismus|karpatismy]] – výrazy sdílené od Rumunska až po moravské [[Valašsko]] a pojmenovávající objekty spojené s&nbsp;pasteveckým životem, jako jsou výrobky z&nbsp;mléka (''brynza,'' ''žinčica'', ''oščepok''), typické potraviny (''kyselica'', ''halušky''), pastýřský život (''bača'', ''fujara'', ''gazda'') nebo krajinné útvary (''kotár'', ''kyčera'', ''magura'', ''grúň'').<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Magda
| jméno = Pavel
Řádek 768 ⟶ 773:
 
== Ekonomika, cestovní ruch ==
[[Soubor:Demanova Ice Cave 27.jpg|alt=Pohled do jeskynního sálu s&nbsp; ledovými krápníkovitými útvary|náhled|vlevo|[[Demänovská ledová jeskyně]] na Slovensku patří k&nbsp;významným turistickým cílům]]Průmysl v&nbsp;Karpatech není příliš významný, obzvláště po jeho úpadku se zánikem komunismu; hlavními ekonomickými zdroji dosud zůstávají zemědělství (v&nbsp;nižších polohách a v&nbsp;údolích) a lesnictví. V&nbsp;teplejších oblastech a na jižních svazích se pěstuje [[Kukuřice setá|kukuřice]], [[cukrová řepa]], [[Réva vinná|vinná réva]] či [[tabák]], v&nbsp;chladnějších [[Žito seté|žito]], [[Oves setý|oves]], [[pšenice]] a [[Lilek brambor|brambory]]. Charakteristickým rysem krajiny v&nbsp;podhůří jsou staré extenzivní [[Sad|ovocné sady]] s&nbsp;krajovou produkcí především jablek a švestek. Na horách stále převažuje [[Pastevec|pastevectví]] se stády ovcí, skotu a koní, přestože s&nbsp;generační výměnou postupně zaniká, především na západě. Hlavním zdrojem příjmů je v&nbsp;mnoha oblastech odedávna těžba dřeva, které se dříve po horských řekách plavilo dolů do podhůří. Velká exploatace karpatských lesů začala v&nbsp;19. století se zavedením železnic a postupně vedla k&nbsp;vykácení mnoha původních porostů a jejich nahrazení smrkovými monokulturami. Naopak na udržitelném hospodářském zpřístupňování pralesů Bukoviny a Podkarpatské Rusi počátkem 20. století se významně podílel český lesnický inženýr [[Josef Opletal]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Opletal
| jméno = Josef
Řádek 817 ⟶ 822:
 
== Odraz v&nbsp;umění a vědě ==
[[Soubor:"Grojcowianie" folklore group in Żywiec Beskids clothing.jpg|alt=Krojovaná skupina s&nbsp; hudbou na louce|náhled|Folklórní slavnost v&nbsp;polských Beskydech]]
Vzhledem k&nbsp;bohaté a pestré historii se Karpaty objevují též v&nbsp;řadě uměleckých děl, která je obtížné stručně a v&nbsp;úplnosti postihnout.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Vyhledávání