Karel Farský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 2A00:1028:83C8:1666:5CBC:C3AD:1C22:F3BB (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Gampe značka: rychlé vrácení zpět |
mBez shrnutí editace značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 18:
Byl dlouhodobým stoupencem idejí [[Modernismus (teologie)|modernismu]], proto se po obnovení činnosti [[Jednota katolického duchovenstva|Jednoty katolického duchovenstva]] (7. 11. 1918) stal jejím členem. Aktivně se zapojil i do činnosti ''Ohniska'', volného sdružení v rámci JKD, které podle svých stanov „''... usilovalo o realizaci církevních reforem až k jejich úplnému provedení''“. Na základě rozhodnutí členské schůze bylo Ohnisko dne 15. 9. [[1919]] rozpuštěno, založen ''Klub reformních kněží'' a Karel Farský zvolen jeho předsedou. Vzhledem k náročnosti výkonu této funkce, vyžadující jeho přítomnost v centru hnutí, opustil Plzeň a nastoupil místo tajemníka v církevním oddělení Ministerstva školství a národní osvěty, kde působil do podzimu roku [[1920]].
Pod jeho vedením proběhly všechny významné vnitrocírkevní události v letech [[1920]]–[[1927]]. Stál u zrodu samostatné reformní a národní Církve československé ([[8. leden|8. 1.]] [[1920]], státního uznání se jí dostalo [[15. září|15. 9.]] [[1920]]), byl členem jejího prvního řídícího grémia ''Církevního výboru'', po jeho přejmenování v srpnu 1920 na ''Ústřední církevní výbor'' pak předsedou. Biskupem západočeským se sídlem v Praze byl zvolen v roce [[1923]], prvním [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchou]] CČS v průběhu I. řádného sněmu (29.–30. 8. [[1924]]).<ref name="Československá církev vznikla před sto lety na Smíchově">{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Fabini | jméno1 = Pavel | url = https://noviny.praha5.cz/02-2020/strana-29 }}</ref> Ve velmi složitých vnějších podmínkách společenských, politických, právních a hospodářských i při vnitřních ideových sporech, ale za nadšené a obětavé podpory laiků, dokázal se svými spolupracovníky položit pevné základy svébytnosti nové církve v rovině věroučné, obřadní, organizační, vzdělávací, osvětové i vydavatelské a navázat první mezinárodní ekumenické kontakty (Stockholm [[1925]], USA [[1925]]–[[1926]]). Důkazem správnosti zvolených postupů byla postupná konsolidace CČS, vzrůstající počet věřících, náboženských obcí i vlastních univerzitně vzdělávaných duchovních, spontánní výstavba nových sborových budov a vybudování vlastní bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích. Pro Církev československou husitskou zůstává dodnes inspirativní osobní vklad prvního patriarchy – tvůrčí práce liturgická a ideová i příklad jeho neúnavné činnosti kazatelské, misijní, publikační, katechetické a pastorační. Jeho dílo určilo základnu bohoslužebnosti a spirituality CČSH a odráží se znatelně v její věrouce, sociální orientaci i církevních řádech, od založení po celou dobu její existence a působení.
| |||