Vnitřní makedonská revoluční organizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
'''Vnitřní makedonská revoluční organizace''' ('''VMRO''', v [[cyrilice|cyrilici]] '''ВМРО''') byla v [[19. století|19.]] a [[20. století]] [[Nacionalismus|nacionalistická]] revoluční politická organizace působící na území [[Bulharsko|Bulharska]] [[Makedonie (region)|
Organizace několikrát změnila svůj název, pod zkratkou VMRO ale působila nejdelší období. Byla založena [[5. listopad]]u [[1893]] pod názvem TMORO (tajná makedonsko-[[Edirne|odrinská]] revoluční organizace) v domě [[soluň]]ského knihovníka Ivana Hadži Nikolova. Připojili se k ní bulharští učitelé [[Damijan Gruev]], [[Petǎr Pop Arsov]], [[Anton Dimitrov]], [[Christo Batandžev]] a lékař dr. [[Christo Tatarčev]]. Tito makedonsko-bulharští protiturečtí aktivisté odstře odsuzovali tehdejší moc [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a považovali makedonští Bulhary za jednotný národ s nedělitelným územím. Její zakladatelé chtěli, aby se jednalo o organizaci revoluční, ryze makedonskou a tajnou, aby byla vyloučena možná, prozatímní spojitost s vládou tehdejšího Bulharska.
Řádek 23:
VMRO jednala o spolupráci také s komunisty, což podporoval silně [[Sovětský svaz]] (který doufal, že by se mu tím podařilo zvýšit svůj vliv na Balkáně) a zároveň to velmi provokovalo tehdejší jugoslávskou i bulharskou vládu. Na základě těchto jednání se VMRO vyslovila pro boj za balkánskou komunistickou federaci a svržení monarchistických režimů. Představitelé organizace ([[Todor Alexandrov]] a [[Alexandǎr Protogerov]]) to ale v bulharském tisku ostře odmítli. Zanedlouho poté byl první z nich za neznámých okolností zabit. Na začátku třicátých let byl jedním z nejsilnějších vůdců organizace [[Ivan Michajlov]]. Jeho frakce, tzv. ''michajlovisté'', byli v prudkém sporu s lidmi generála Protogerova a mezi oběma frakcemi zuřil ozbrojený boj, který se vykazoval vysokým počtem úkladných vražd. Tato „válka gangů“ pak byla ukončena až v polovině 30. let, po převratu skupiny „Zveno“ 19. května 1934, jejíž autoritativní vláda organizaci VMRO v Bulharsku rozpustila a zejména potlačila její, do té doby legální, politické složky. ''Protogerovisté'' se rozpustili sami a s bulharskou vládou spolupracovali, proti ''michajlovistům'' však muselo být vedeno policejní tažení. Ivan (Vančo) Michajlov, jenž byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, uprchl do Turecka a od tam do Itálie. Zemřel 5.10.1990 v Římě.
Obavy z aktivit VMRO v oblasti jižní Jugoslávie, tedy přesně v regionu Makedonie, donutily vládu v Bělehradě k provedení přísných bezpečnostních opatření. Hranice s Bulharskem byla uzavřena, mezi oběma státy platila vízová povinnost. V pohraničním pásmu mezi oběma státy byly vybudovány strážní věže a ploty, ne nepodobné těm, které vznikly v časech [[železná opona|železné opony]].
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] někteří ([[Dimitar Vlahov]], [[Panko Brašnarov]], [[Pavel Šatev]]) z členů VMRO spolupracovali na budování tehdejší [[Makedonská SR|Makedonské socialistické republiky]], která byla integrální součástí [[FLRJ|jugoslávské federace]]. Dokonce vstoupili i do republikové vlády, avšak později byli nahrazeni komunisty, které dosadil [[Bělehrad]], jenž se obával přirozenému růstu probulharských sympatií ve sporném území, které bylo stále zdrojem napětí mezi Jugoslávií a jejím východním sousedem, Bulharsko.
Řádek 37:
* [[Čestmír Amort|Amort, Čestmír]]: Dějiny Bulharska. Nakladatelství Svoboda, Praha 1980.
* Rychlík, Jan: Dějiny Bulharska. NLN, Praha 2000.
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Portály|Balkán|Historie|Severní Makedonie|Politika}}
| |||