Renesanční hudba: Porovnání verzí

'''Renesanční hudba''' je vokální a instrumentální hudba napsaná a prováděná v Evropě v období [[renesance]]. Období v hudbě trvalo přibližně od roku 1400 do roku 1600 od konce středověku po nástup baroka. Pro renesanční hudbu je charakteristický velký důraz na libozvučnost, kontrast, soulad, řád, umění má základ v pozemském světě na rozdíl například od [[gotika|gotiky]]. Hudba je charakterizována větším využitím [[instrumentace]], vícenásobným propletením melodických linií a použitím prvních basových nástrojů. Rozšířily se společenské tance, takže se začaly rozvíjet hudební formy vhodné jako taneční doprovod. V této době získal konkrétní obrysy zápis hudby do [[Notová osnova|notové osnovy]] a další prvky hudební [[Notace (hudba)|notace]]. Tento vynález umožnil oddělení [[Hudební skladba|kompozice]] hudební skladby od jejího přednesu; bez psané hudby byl přenos ústní a při každém přednesu se měnil. Díky [[Partitura|hudební partituře]] bylo možné uvést hudební dílo bez přítomnosti skladatele. Vynález pohyblivé sazby [[Tiskařský lis|knihtisku]] v 15. století měl dalekosáhlé důsledky na uchovávání a přenos hudby. Patří ke směrům [[klasická hudba|klasické hudby]].

| vydavatel =

Jako v kultuře obecně, je renesance v hudbě charakteristická obnoveným zájmem o [[Starověk|antickou]] [[Kultura|kulturu]] a ideály a uplatněním těchto myšlenek na současné umění. Z hudby tak mizí [[disonance]] a stoupá důraz na [[harmonie|harmonii]]. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonantnost, vzájemný vztah všech částí díla. Pro renesanční hudbu je charakteristický velký důraz na libozvučnost, kontrast, soulad, řád, umění má základ v pozemském světě na rozdíl například od [[gotika|gotiky]].

Během renesance vzniklo mnoho hudebních nástrojů; jiné prošly změnou nebo vylepšením těch, které existovaly již dříve. Některé přežily dodnes; jiné zmizely, tak aby byly znovu vytvořeny, aby se mohla provozovat hudba na dobových nástrojích. Stejně jako v dnešní době nástroje můžeme rozdělit na žesťové, strunné, bicí a dřevěné nástroje. Na žesťové nástroje v renesanci tradičně hráli profesionálové, kteří byli členy [[Gilda|cechů]], mezi tyto nástroje patřila [[posuvná trubka]], dřevěná [[Kornet (hudební nástroj)|kornoutka]], bezklapková [[Trubka|trumpeta]] a barokní pozoun. Strunné nástroje zahrnovaly [[Viola da gamba|violu da gamba]], [[rebec]], harfu, [[Lyra|lyru]] podobnou harfě, [[Niněra|niněru]], [[Loutna|loutnu]], [[Kytara|kytaru]], citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunné [[Klaviatura|klávesové]] nástroje patřilo [[cembalo]] a [[klavichord]]. Bicí nástroje zahrnují [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]], [[brumle]], [[Tamburína|tamburínu]], zvony, rachotící nádoby a různé druhy bubnů. Dřevěné nástroje byly dvojitý plátkový [[šalmaj]] (raný člen rodiny [[Hoboj|hobojůhoboj]]ů), plátková trubka, [[dudy]], příčná flétna, [[zobcová flétna]], [[dulcian]] a [[krumhorn]]. Existovaly jednoduché píšťalové [[varhany]], ale byly do značné míry omezeny na kostely, ačkoli existovaly i přenosné typy. Tisk umožnil standardizaci popisů a specifikací nástrojů, jakož i návody na používání.

* ''vertikální'' – snaha pokrýt jednou zvukovou [[tón|barvou]] celý tonální rozsah.

* ''horizontální'' – tedy jednota v časovém rozměru díla. Renesanční hudba představuje souvislý proud, nepřerušitelný tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád, konsonatnost) dochází v renesanci k rozvoji [[polyfonie|polyfonní]] kompozice, a to převážně vokální polyfonie.

Mezi hudebními historiky bylo dosaženo konsensu o zahájení éry kolem roku 1400 s koncem středověku a koncem kolem 1600 s nástupem baroka, takže hudební renesance začíná asi sto let po začátku renesance, jak je chápána v jiných oborech.

Raná perioda trvala přibližně od roku 1400 do roku 1470. První generace skladatelů ještě tvořila v relativní návaznosti na předchozí období [[Ars nova]]. Častou formou je izorytmické [[motet]]o. V tomto období dochází k rozvoji [[mše (hudba)|mše]] a [[Šanson|šansonušanson]]u. Nejvýznamnějším představitelem první generace byl [[Guillaume Dufay]] (1397?–1474).

Střední druhou generaci hudebníků tvořili vesměs žáci příslušníků generace první. Tito skladatelé rozšířili renesanční hudbu do celé Evropy, dále rozvíjeli kompozici [[mše (hudba)|mše]], zjednodušili [[motet]]a a hojně využívali techniky imitace. V tomto období to byla hlavně imitace přísná tedy doslovné opakování určitého motivu v jiném hlase. Za nejvýznamnějšího představitele této generace je považován [[Johannes Ockeghem]] (1410–1497). Došlo také k rozvoji kompozičních technik, které dnes patří k základům skladatelského vzdělání: Kromě již zmíněné imitace se jedná o:

Během renesance vzniklo mnoho hudebních nástrojů; jiné prošly změnou nebo vylepšením těch, které existovaly již dříve. Některé přežily dodnes; jiné zmizely, tak aby byly znovu vytvořeny, aby se mohla provozovat hudba na dobových nástrojích. Stejně jako v dnešní době nástroje můžeme rozdělit na žesťové, strunné, bicí a dřevěné nástroje. Na žesťové nástroje v renesanci tradičně hráli profesionálové, kteří byli členy [[Gilda|cechů]], mezi tyto nástroje patřila [[posuvná trubka]], dřevěná [[Kornet (hudební nástroj)|kornoutka]], bezklapková [[Trubka|trumpeta]] a barokní pozoun. Strunné nástroje zahrnovaly [[Viola da gamba|violu da gamba]], [[rebec]], harfu, [[Lyra|lyru]] podobnou harfě, [[Niněra|niněru]], [[Loutna|loutnu]], [[Kytara|kytaru]], citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunné [[Klaviatura|klávesové]] nástroje patřilo [[cembalo]] a [[klavichord]]. Bicí nástroje zahrnují [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]], [[brumle]], [[Tamburína|tamburínu]], zvony, rachotící nádoby a různé druhy bubnů. Dřevěné nástroje byly dvojitý plátkový [[šalmaj]] (raný člen rodiny [[Hoboj|hobojůhoboj]]ů), plátková trubka, [[dudy]], příčná flétna, [[zobcová flétna]], [[dulcian]] a [[krumhorn]]. Existovaly jednoduché píšťalové [[varhany]], ale byly do značné míry omezeny na kostely, ačkoli existovaly i přenosné typy. Tisk umožnil standardizaci popisů a specifikací nástrojů, jakož i návody na používání.

== Odkazy ==