Ligand: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Narovnání přesměrování kationt
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
Řádek 3:
 
== Ligandy v komplexech ==
 
''Názvosloví ligandů je v článku o '''[[Názvosloví koordinačních sloučenin]]'''.''
 
[[Soubor:Pyridine letered illustration.jpg|vpravo|náhled|500px|Obrázek organického ligandu [[pyridin]]u]]
Strukturu kovových komplexů popsal [[Alfred Werner]]. Werner položil základy moderní [[koordinační chemie]]. Ligandy v komplexech vystupují nejčastěji jako [[Lewisovy báze]], což jsou částice, které obsahují záporný náboj nebo alespoň volný elektronový pár (= nevyužitou
dvojici elektronů ve vazebném orbitalu). Velmi vzácně může být ligandem i [[Kation|kationtkation]]t. Tato situace nastává například u [[hydrazin]]u, který přijal pouze jeden kation [[vodík]]u a díky tomu má stále ještě jeden volný elektronový pár. Volný elektronový pár je v ligandu obvykle lokalizován na elektronegativním atomu ([[Halogeny|halogen]], [[kyslík]] nebo [[dusík]], ale mohou to být i jiné nekovy). Takový atom se pak označuje jako donorový. Nejjednoduššími ligandy jsou halogenidové anionty, které mají k dispozici čtyři elektronové páry. Běžnými ligandy jsou i voda (dva elektronové páry na kyslíku) nebo [[amoniak]] (elektronový pár na dusíku). Lze se setkat i s ligandy, které nemají žádný záporný náboj nebo volný elektronový pár a přesto tvoří komplexy. Tyto komplexy obsahují vhodný systém π-elektronů. Takovými ligandy jsou například [[benzen]] nebo [[ethyn]].
 
'''[[Koordinační sféra]]''' je soubor ligandů vázaných na centrální atom. Pokud jsou všechny ligandy vázané na centrální atom stejné, tak se tato sféra označuje jako homogenní. Pokud jsou na centrálním atomu různé druhy ligandů, tak se sféra označuje jako heterogenní. '''[[Koordinační číslo]]''' je množství vazeb mezi centrálním atomem a ligandy. Toto číslo je rovno počtu ligandů pouze v případě, že všechny ligandy jsou jednovazné.
 
== Dělení ligandů ==
 
[[Soubor:Podand, Koronand, kryptand.JPG|200px|náhled|vpravo|Shora - Podand, koronand a kryptand]]
Ligandy se dělí podle své [[Dentacita|dentacity]]. Podle počtu koordinačně kovalentních vazeb, které jsou schopny s centrálním atomem vytvořit. Ligandy se tedy dělí na jednovazné, dvojvazné, více vazné (monodentátní, bidentátní, polydentátní). Většinou je počet donorových atomů roven vaznosti ligandu. Výjimku tvoří [[ambidentátní ligand]]y. Tyto ligandy obsahují více donorových atomů, ale mohou se vázat pouze na centrální atom jedním z nich. Jako příklad slouží [[thiokyanatan]]ový a [[izothiokyanatan|izothiokyanatanový anion]]. Vícevazné ligandy, které se vážou na centrální atom více donorovými atomy, tvoří v struktuře cyklická uspořádání – tzv. chelátové kruhy. Takovým komplexům se říká [[chelát]]y. Tyto komplexy se mohou dále členit na speciální skupiny. Podle tvaru na [[podandy]] (lineární [[polyether]]y), [[koronandy]] neboli ''crowny'' (cyklické polyethery) a [[kryptandy]] (polycyklické polyethery). Komplexy s těmito ligandy se označují jako [[podáty]], [[koronáty]] a [[kryptáty]].
Řádek 24 ⟶ 22:
 
== Vlastnosti ligandů ==
 
* Ligandy velmi ovlivňují stabilitu [[koordinační sloučenina|komplexů]]. Vlastnost, na které stabilita závisí, je jeho [[dentacita]]. Čím větší vaznost ligand má, tím je komplex stabilnější (nejstabilnější jsou ligandy s pětičlennými a šestičlennými chelátovými ligandy).
* Ligandy nevytváří stejně pevnou vazbu, ale forma vazby postupně přechází od elektrostatického přitahování až k pevné kovalentní vazbě. Ligandy jsou podle růstu kovalentnosti koordinační vazby v [[nefelauxetická řada|nefelauxetické řadě]] : F<sup>−</sup> > H<sub>2</sub>O > NH<sub>3</sub> > en > Cl<sup>−</sup> > CN<sup>−</sup> > Br<sup>−</sup> > I<sup>−</sup>
Řádek 32 ⟶ 29:
 
== Donace a zpětná donace ==
 
Ligandy obecně poskytují část své elektronové hustoty centrálnímu atomu (dochází k překryvu [[HOMO/LUMO|HOMO]] orbitalu ligandu s [[LUMO]] orbitalem centrálního atomu).
 
Řádek 49 ⟶ 45:
* [[HOMO/LUMO]]
 
== LiteraturaExterní odkazy ==
* {{Commonscat}}
 
== Literatura ==
* Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}}