Verze z 23. 5. 2021, 18:25 editovat DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 255 editací m Robot: aktualizace symbolů nebezpečí GHS z PubChem; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 6. 2021, 14:30 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 601 editací m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - chemická sloučenina \| název = Hydroxid hlinitý \| obrázek = Hydroxid hlinitý.PNG \| velikost obrázku = 240px \| systematický název = Hydroxid hlinitý \| anglický název = Aluminium hydroxide \| německý název = Aluminiumhydroxid \| sumární vzorec = Al(OH)<sub>3</sub> \| vzhled = Bílá práškovitá nebo [[krystalická látka]] \| číslo CAS = 21645-51-2 \| SMILES = O[Al](O)O \| molární hmotnost = 78,003 g/mol \| teplota tání = 300 °C \| hustota = 2,42 g/cm<sup>3</sup> (''20 °C'') \| pKa = 12,39 (''20 °C'') \| rozpustnost = nerozpustný \| rozpustnost polární = nerozpustný v [[ethanol]]u \| rozpustnost nepolární = ? \| součin rozpustnosti = 3,72×10<sup>−33</sup> (''20 °C'') \| krystalová struktura = [[amorfní látka\|amorfní]]<br /> [[Krystalografická soustava#Jednoklonná (monoklinická)\|jednoklonná]] \| koordinační geometrie = rovnostranný trojúhelník \| tvar molekuly = rovnostranný trojúhelník \| standardní slučovací entalpie = −1 275,8 kJ/mol \| standardní molární entropie = 70,1 JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup> \| standardní slučovací Gibbsova energie = −1 157 kJ/mol \| izobarické měrné teplo = 1,193 JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup> \| R-věty = {{R\|36}}, {{R\|37}}, {{R\|38}} \| S-věty = {{S\|26}}, {{S\|36}} \| teplota vznícení = Není vznětlivý \| symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}<ref name=pubchem_cid_6328211>{{Citace elektronického periodika \| titul = Aluminium hydroxide \| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov \| vydavatel = PubChem \| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6328211 \| jazyk = en \| datum přístupu = 2021-05-23 }}</ref><br>{{Varování}}<ref name=pubchem_cid_6328211 /> }} '''Hydroxid hlinitý''' (Al(OH)<sub>3</sub>) je nejstabilnější sloučeninou [[hliník]]u za standardních podmínek. Je [[amfoterita\|amfoterní]]: v silně [[kyseliny\|kyselém]] prostředí tvoří [[kation]]ty Al(OH)<sub>2</sub><sup>+</sup>, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový [[anion]]t [Al(OH)<sub>4</sub>]<sup>−</sup>. Toto jsou dva nejčastější [[ion]]ty ve zředěném [[roztok]]u. V koncentrovanějších roztocích vznikají [[polymer]]ní ionty.{{Doplňte zdroj}} == Výskyt v přírodě == Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál '''''[[gibbsit]]''''' (hydrargillit, γ Al(OH)<sub>3</sub>). Je také jednou ze složek nejvýznamnější hliníkové [[ruda\|rudy]] [[bauxit]]u, společně s dalšími formami [[hydrát\|hydratovaného]] [[oxid hlinitý\|oxidu hlinitého]] a hydratovaného [[oxid železitý\|oxidu železitého]]. Řádek 48 ⟶ 47: === Literatura === * {{Citace monografie \| příjmení = VOHLÍDAL \| jméno = JIŘÍ \| příjmení2 = ŠTULÍK \| jméno2 = KAREL \| příjmení3 = JULÁK \| jméno3 = ALOIS \| rok = 1999 \| titul = Chemické a analytické tabulky \| vydavatel = Grada Publishing \| místo = Praha \| isbn = 80-7169-855-5 \| vydání = 1}} === Externí odkazy === * {{Commonscat}} {{Pahýl}}

Hydroxid hlinitý: Porovnání verzí