Zážitková pedagogika: Porovnání verzí

'''Zážitková pedagogika''' (také '''zážitkové vzdělávání''' nebo '''vzdělávání prožitkem''') je přístup ke [[vzdělání]] založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivní [[Emoce|emocí]]. Jde o učení z důsledků vlastního jednání, hledání netradičních řešení a společné překonávání úkolů a výzev. Předností zážitkového vzdělávání je rozvíjení tvůrčích postupů, aktivní jednání, lepší vytváření neformálních vztahů a především intenzivní učení z prožitků namísto pouhého shromažďování informací.<ref>Profesní sdružení pro zážitkové vzdělávání [http://www.pszv.cz] {{Wayback|url=http://www.pszv.cz/ |date=20171220010413 }}</ref> Zážitková pedagogika pracuje s [[Zážitek|prožitkem]] jako prostředkem k ovlivňování klienta. Směr tohoto ovlivňování je určen [[Pedagogika|pedagogickým]] cílem. Práce zážitkového [[Učitel|pedagoga]] spočívá v záměrném vytváření situací, v nichž předpokládá intenzivní prožívání, a následné pedagogické práci s těmito prožitky (zpětnou vazbou).

Zážitkové vzdělávání může být stejně účinné u malých školáků, vysokoškolských studentů i při vzdělávání dospělých ([[andragogika]]). Metoda se obecně nejvíce používá u různých druhů programů, které mají za cíl rozvíjení znalostí, dovedností a osobních dispozic z přímé zkušenosti. [[Teambuilding]], [[outdoor training]] nebo [[workshop]] je jen několik příkladů zážitkových kurzů. „Probíraná látka“ je účastníkům takových kurzů dávkována po částech, přesto však v každém okamžiku v absolutním kontextu. Účastníci si sami ze zážitku vybírají pro ně důležité zkušenosti. Důležitým předpokladem přenosu do praxe je proces [[reflexe]] získaných prožitků a zkušeností. Významnou organizací, zabývající se v České republice a v bývalém Československu zážitkovou pedagogikou je [[Prázdninová škola Lipnice]].

Kořeny světové zážitkové pedagogiky leží v původně vojensky-výcvikových kurzech organizace [[Outward Bound]] a v pedagogické filosofii jejího zakladatele [[Kurt Hahn|Kurta Hahna]]. Základními mechanismy ovlivňování chování edukanta jsou učení zážitkem a rozšiřování [[Komfortní zóna|komfortní zóny]]. Myšlenkovým otcem zážitkového vzdělávání byl ovšem [[John Dewey]] (1859–1952), který kritizoval klasické „biflování“ poznatků a zdůrazňoval nutnost zapojení osobních prožitků a vlastních zkušeností. Na jeho myšlenky navázal na začátku sedmdesátých let minulého století [[David A. Kolb]], podle jehož výzkumů plných 80 % našeho poznání pramení z vlastních zážitků, které si následným racionálním zpracováním přetavíme do podoby obecného poznatku, kterým se pak řídíme.