František Fárek: Porovnání verzí

Do nové československé armády se poručík Fárek přihlásil hned na konci října roku [[1918]]. Až do května [[1919]] působil v rodném Lipníku nad Bečvou ve strážní rotě. Poté byl hodnosti nadporučíka ho přidělili k Pěšímu pluku 67 (pozdějšímu Pěšímu pluku 14), se kterým se zúčastnil bojů proti Maďarům u Tornaľe, Plešivce a Rožňavy, kde si vysloužil vyznamenání [[Československý válečný kříž 1914–1918|Válečným křížem]]. Ale velkou část následujícího roku trávil v nemocnicích. Po propuštění z nemocnice nebyl schopen řadové služby, tak začal zastávat funkci zpravodaje stálého disciplinárního výboru. Po ukončení rekonvalescence v roce 1921 se vrátil na Slovensko, kde nastoupil službu u Pěšího pluku 14 v Košicích. Československo považovalo za hlavní hrozbu Maďarsko, které se jen těžce smiřovalo s územními změnami po konci války. Po několika změnách se dostal do funkce zpravodajského důstojníka I. kategorie. Zásadní zlom ve Fárkově kariéře nastal v roce 1929. V říjnu onoho roku došlo k jeho přemístění přímo ke 2. oddělení HŠ do Prahy. Po nástupu do Prahy Fárek díky svým zkušenostem převzal maďarský referát výzvědné sekce P-1 pátrací skupiny B 2. oddělení HŠ. Na jaře 1930 došlo k vybudování prvního, zcela zakonspirovaného výzvědného pracoviště, jež působilo mimo rámec oficiální vojenské struktury. Šlo o takzvanou předsunutou agenturní ústřednu (PAÚ), která se pod vedením kapitána Františka Fárka etablovala v Liberci.