Archiv Masarykovy univerzity: Porovnání verzí

| obrázek = Zemský dům II.jpg

| popisek = Zemský dům II, sídlo Archivu Masarykovy univerzity

Základním posláním archivu je péče o kulturněhistorické dědictví, které svou činností vytváří Masarykova univerzita. Archiv její historické dokumenty a další hmotné artefakty spravuje, stará se o jejich vhodné uložení, zpřístupňuje je zainteresované veřejnosti a v neposlední řadě se snaží o další kvalitativní rozšiřování stávajících fondů.

Zlepšení poměrů přinesl počátek [[60. léta|60. let]], který je spojen s prvním dlouholetým pracovníkem a stabilní dislokací instituce. Archiv Masarykovy univerzity byl v této době umístěn do novostavby [[Rektorát|rektoráturektorát]]u na ulici [[Arne Novák|Arna Nováka]] 1. Po tři dekády tak archiv získal relativně dlouhodobé zázemí tradičně v rámci [[Rektorát Masarykovy univerzity|rektorátu Masarykovy univerzity]], jehož je archiv od počátku své existence součástí, avšak nyní i v areálu [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filozofické fakulty]], kde je vyučován obor archivnictví, ze kterého se rekrutovali praktikanti, zaměstnanci i řada badatelů. Prvním dlouholetým vedoucím pracovníkem archivu, který nastoupil v této době byla [[Irena Hrabětová]]. Položila základy systematizace fondů a akcent na získávání osobních pozůstalostí, jejichž počet v současnosti dosahuje 135 fondů, čímž se Archiv MU řadí mezi významné pracoviště spravující podklady k dějinám české (resp. československé) vědy. Institucionální konsolidace 60. letech přinesla paradoxně nabourání jejího právního rámce. [[Centralizace|Centralizovaný]] [[československý stát]] produkoval [[Právní norma|právní normy]], které nejen v oblasti [[archivnictví]], uznávaly instituce sídlící pouze v jednom městě. A tímto městem [[Brno]] nebylo. Vývoj koncepce organizační sítě českého archivnictví vycházející z [[Nařízení vlády|vládního nařízení]] o archivnictví z roku 1954 dospěl o deset let později do vydání centralizační směrnice [[Ministerstvo vnitra České republiky|ministerstva vnitra]] o ukládání archivního materiálu ve státních archivech a v archivech národních výborů. Z [[Seznam vysokých škol v Česku|vysokých škol]] vyhláška toto právo výslovně přiznávala pouze [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] a [[České vysoké učení technické v Praze|Českému vysokému učení technickému v Praze]]. Proti rozhodnutí ministerstva vnitra se brněnská univerzita, třebaže silně podporovaná tehdejším Státním archivem v Brně (dnes [[Moravský zemský archiv v Brně|MZA]]), bránila marně. Z právního hlediska se její archiv stal pouhou vysokoškolskou [[Spisovna|spisovnou]]. Rezignace čiší z dopisu profesora [[Jindřich Šebánek|Šebánka]] z roku 1969, v němž tehdejší předseda univerzitní archivní komise [[Archivní správa ministerstva vnitra|Archivní správě ministerstva vnitra]] navrhoval, aby byl na univerzitě zřízen alespoň podnikový archiv, nebo popřípadě zvláštní depozitum Státního archivu v Brně. V centralizačních tendencích pokračoval i zákon o archivnictví z roku 1974, jímž byla právně potvrzena exkluzivita vybraných archivů, nově označovaných jako archivy zvláštního významu. Tuto skupinu archivů tvořily vedle archivů dvou největších pražských vysokých škol a [[Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky|Archivu Československé akademie věd]] i archivy některých centrálních úřadů státní správy, parlamentu, muzeí a médií. Zákon tak pouze petrifikoval stav, který se vytvořil po vydání výše zmíněné vyhlášky z roku 1954. V návaznosti na zákon byla ale vydána směrnice [[Ministerstvo vnitra České republiky|MV ČSR]] o archivech zvláštního významu, která na základě stanoveného postupu otevírala cestu, byť, jak se záhy ukázalo, spíše jen teoretickou, ke zřízení archivu i pro další významné instituce. Této možnosti se rozhodlo využít vedení brněnské univerzity, které se na svém zasedání dne 26. května 1980 rozhodlo požádat Archivní správu MV ČSR o souhlas ke zřízení archivu zvláštního významu. Vleklý proces byl nakonec úspěšně završen na sklonku roku 1987. I tak se brněnský univerzitní archiv stal prvním a do roku 1989 jediným archivem zvláštního významu, který byl do této prestižní skupiny archivů zařazen po účinnosti archivního zákona z roku 1974. Jako jediný také měl své sídlo mimo Prahu.

Období po roce 1989 znamenalo pro Archiv MU období růstu a fyzické odtržení od rektorátu univerzity. [[1990–1999|Devadesátá léta]], znamenala "návrat" do budovy [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|Právnické fakulty MU]], tedy místa, kde instituce ve 30. letech vznikla. Dosud nebývalé prostorové možnosti umožnily sestěhování externích [[Depozitář|depozitářůdepozitář]]ů a přebírání dalších materiálů. Archiv rozšířil své fondy, mezi nimiž tvoří ne zcela tradiční konvolut filmové materiály zaniklého audiovizuálního centra MU. Poprvé v existenci Archivu MU také vznikla regulérní badatelna. Rozvoj fondů brzy narazil na svoje hranice a po vydání [[Zákon o archivnictví a spisové službě|nového archivního zákona]], jenž vyžadoval revizi v posouzení provozních podmínek instituce, bylo rozhodnuto o vyhledání jiných prostor, jež vytvoří rámec pro nového právního ukotvení. Jedinečná příležitost se nabídla v prostorech [[Nový zemský dům|Zemského domu II]] na [[Žerotínovo náměstí (Brno)|Žerotínově náměstí]] uvolněných po vystěhování [[Moravský zemský archiv v Brně|Moravského zemského archivu]]. K přestěhování došlo během roku 2008 a spolu s novými prostorami bylo pak v roce 2012 úspěšné zakončeno i reakreditační řízení. Tímto Archiv Masarykovy univerzity prozatím završil svoji neobyčejně spletitou anabázi hledání svého působiště. Na jejím dosavadním konci stojí sídlo v reprezentativním paláci zaniklé [[Země Moravská|Země moravské]]. Palác byl pro nejvyšší úřad v zemi postaven v roce 1908 architektem a současně rektorem [[Německá vysoká škola technická v Brně|Německé vysoké školy technické v Brně]] [[Ferdinand hrach|Ferdinandem Hrachem]]. Mimo sídla místodržitele a nejvyšších úřadů samosprávy země zde bylo pamatováno i na další instituce včetně zemského archivu, pro který byly vybudovány účelové archivní depozitáře. Archiv Masarykovy univerzity tak má nyní k dispozici jedinečné prostory intaktně zachované se secesními archivními regálovými systémy, roletami a dalšími dobovými prvky. Místo je navíc spojeno se stoletou existencí Moravského zemského archivu ve zdejších prostorách, čímž Archiv Masarykovy univerzity navazuje na úctyhodnou tradici. Poslední proměnou, kterou si archiv v závěru roku 2015 prošel, byla jeho proměna vnitřní - generační výměna pracovníků. Po několika desetiletích budování archivu odešli jeho dlouholetí pracovníci PhDr. Jiří Pulec a PhDr. Jiřina Kalendovská. Jejich místa zaujali noví archiváři Mgr. Jana Barbora Slaběňáková, Mgr. Tomáš Zapletal a ředitel Mgr. Luděk Navrátil.

Archiv Masarykovy univerzity spravuje přes 2 km archiválií (2 278 [[Běžný metr|bm]] v roce 2017).

[[Archivní fond|Fondy]] se člení na několik skupin: