Rudolf Weigl: Porovnání verzí

Přidáno 38 bajtů ,  před 11 měsíci
(Narovnání přesměrování Przemyśl)
Narodil se v Přerově v [[Němci|německé]] rodině,<ref name="matrikaN"/> jeho otec však brzy zemřel a matka se poté provdala za gymnaziálního profesora Józefa Tojnara, působícího v [[halič]]ském [[Jasło|Jasłu]] a později ve [[Stryj]]i, jenž Rudolfa vychoval v polské kultuře. Po gymnaziálních studiích nastoupil Rudolf Weigl na [[Lvovská univerzita|lvovskou univerzitu]] ke studiu přírodních věd. [[Promoce|Promoval]] v roce 1907 a v roce 1913 se [[Habilitace|habilitoval]] v oboru [[zoologie]], [[srovnávací anatomie]] a [[histologie]]. Jako soukromý [[docent]] se věnoval zkoumání buněčné stavby a otázkám transplantací.
[[Soubor:Weigl-pomnik.JPG|náhled|Pomník Rudolfa Weigla na ul. Weigla 12 ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] ]]
Za [[První světová válka|první světové války]] byl povolán do sanitní služby rakousko-uherské armády a začal se věnovat výzkumu epidemických nemocí. Byl průkopníkem v laboratorním chovu vší, jež jsou přenašečem tyfu, a vyvinul postup získávání jejich protilátek. V této práci pokračoval i po skončení války ve vojenské laboratoři v [[Přemyšl|Przemyśl]]u, roku 1920 se pak vrátil na [[Lvovská univerzita|lvovskou univerzitu]]. V meziválečném období vybudoval při lvovské univerzitě výzkumné pracoviště a získal si mezinárodní věhlas. Za aplikaci jeho vakcín v belgických katolických misiích v Číně získal papežský [[Řád svatého Řehoře Velikého|řád sv. Řehoře]].
 
V září 1939, při vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se nacházel na studijní cestě v [[Habeš]]i, rozhodl se pro návrat do Sověty obsazeného [[Lvov]]a, kde rozšířil produkci očkovacích látek. Po německém obsazení Lvova 30. června 1941 bylo 25 profesorů zdejší univerzity zastřeleno, mezi nimi i její rektor, matematik [[Kazimierz Bartel]]. Weigl navzdory ohrožení života ohlásil ochotu pokračovat ve své práci, při tom však odmítl podepsat [[Deutsche Volksliste|Volkslistu]]. Pro svůj ústav, který byl považován za válečně důležitý, si vymohl pravomoc samostatného výběru pracovníků, jež mohl ochránit před transportem do [[Nacistické Německo|Říše]]. V ústavu byli najati mnozí polští univerzitní profesoři, jako [[Stefan Banach]], [[Bronisław Knaster]] a [[Władysław Orlicz]], kteří byli chránění před represí, díky vydaným průkazům totožnosti. Tak zachránil mnoho životů, mezi nimi i [[Židé|Židů]]. Zaměstnanci ústavu dávali vlastní [[krev]] ke krmení [[Vši|vší]], z nichž se získávaly [[Protilátka|protilátky]].
Neregistrovaný uživatel