Oldřich Unger: Porovnání verzí

Oldřich Unger byl prvním redaktorem rozhlasového pořadu [[Meteor (pořad)|Meteor]]. V letech 1949 až 1951 vystudoval Hospodářskou školu v Českých Budějovicích, v letech 1958 až 1962 pak Střední osvětovou školu v Praze, obor [[novinářství]]. Do [[redakce vědy a techniky pro mládež HRDM Československého rozhlasu]] v Praze nastoupil 1. ledna 1962 ze zpravodajské redakce krajské stanice v Českých Budějovicích, kde působil od 1. července 1951 jako redaktor a reportér zpravodajského oddělení, hlasatel a sportovní reportér. Účinkoval zde rovněž v rozhlasových hrách. V redakci převzal po redaktorce Ivě Vrbické [[pořad STOP magazín]], (na němž se podíleli i někteří další členové redakce – [[Bohumil Kolář (redaktor)|Bohumil Kolář]], [[Ota Ksandr]], [[Kamil Horák]], [[Milan Bauman]] a další). Přestěhování, práce v nové redakci, budování nových autorských kontaktů, a při tom ještě dálkové studium – muselo být pro něj dost náročné, ale Oldřich Unger vše zvládl. Své přednosti talentovaného reportéra a zaníceného milovníka přírody mohl však naplno uplatnit až v příštím roce (od září 1963), kdy se pořad [[Meteor (pořad)|Meteor]] poprvé ozval na rozhlasových vlnách. Připravoval ho až do 14. května 1973, kdy musel [[Československý rozhlas]] nedobrovolně opustit.

V pořadu [[Meteor (pořad)|Meteor]] (zpočátku monotématickémmonotematickém) odvysílal jako jeho odpovědný redaktor a reportér mnoho reportáží, rozhovorů a příspěvků řady dalších žánrů i forem. Na jejich zpracování spolupracoval nejen s kolegy v redakci (zejména Dr. [[Josef Kleibl|Josefem Kleiblem]] a [[Bohumil Kolář (redaktor)|Bohumilem Kolářem]]), ale i s mnoha vědci. Například v reportážích z hvězdárny v Ondřejově a v dalších programech o kosmu spolupracoval s Dr. [[Bohumil Švestka|Bohumilem Švestkou]], Dr. [[Zdenek Plavec|Zdenkem Plavcem]] a Dr. [[Jiří Grygar|Jiřím Grygarem]]. V seriálu ''Procházky přírodou'' s fytopatologem a básníkem profesorem [[Ctibor Blattný|Ctiborem Blattným]]. Připravil též pořady s cestovatelem [[Miloslav Stingl|Miloslavem Stinglem]] či etnografem [[Václav Šolc|Václavem Šolcem]] z Náprstkova muzea v Praze. K úspěšným počinům též patřily seriály z Pražské ZOO s Dr. [[Josef Král|Josefem Králem]] a ostatními zoology.

V roce 1964 začal pracovat na vzniku ''Zvukové fonotéky hlasu a zvuku přírody'' (seriózních a vědecky vedených dokumentech). Tato zvuková databanka měla posloužit nejen Meteoru, ale také všem ostatním programovým složkám rozhlasu. Projekt později dostal název ''[[Zvukový atlas přírody Čs. rozhlasu]]''. Ten brzy shromáždil stovky zvukových záznamů natočených na profesionální švýcarský magnetofon [[Nagra]]. S ním jako jediný mohl pracovat samostatně, bez spolupráce přenosových techniků. (Viz foto [[Alexandr Janovský]]). V roce 1965 projevila britská rozhlasová stanice [[BBC]] zájem o výměnu zvukových dokumentů (BBC Natural History Unit v Bristolu). Na tomto projektu spolupracoval s Johnem Burtonem a Jeffery Boswallem z BBC, ale též se [[Sveriges Radio]] ve Stockholmu, s rozhlasem Polska a Maďarska a Bulharska. Výměny zvukových záznamů probíhaly též na úrovni vědeckých institucí – například s Dr. Veprincevem z Akademie věd v Moskvě, s ornitology Maďarské akademie věd a dalšími. ''[[Fonotéka Zvukový Atlas]]'' umožnila realizovat řadu vynikajících rozhlasových programů. Například ptačí hitparádu ''[[Šest na bidýlku]]'', seriál o biomuzikologii (s Dr. Petrem Szokem), dva tříměsíční seriály ''[[Hlas pro tento den]]'' (s Dr. Liborem Halíkem) v letech 1968 a 1969. Obchodní oddělení ČsRo ve spolupráci s Merkurem vydalo v roce 1972 zvukové záznamy s názvem ''[[Ptáci v lese a u vody]] 1972'' a v roce 1973 druhý díl ''Ptáci lesa 1973''. Byly opatřeny kartami s barevnými fotografiemi a stručným popisem ptáků. Na tomto projektu Unger spolupracoval s Dr. [[Jiří Formánek|Jiřím Formánkem]] z Národního Muzea v Praze. S kolegou [[Bohumil Kolář (redaktor)|Bohumilem Kolářem]] připravil seriál o dobývání šestého "mokrého„mokrého kontinentu"kontinentu“ – o pronikání do hlubin světového oceánu. Ten se stal podkladem pro knihu [[Explorers Of The Deep]] (1976), která byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a němčiny. Vydalo ji [[nakladatelství Artia]] ve spolupráci s nakladatelstvím [[Hamlyn]] ve Velké Británii.

Závěr působení v&nbsp;Československém rozhlase začal už 9.&nbsp;května 1968, kdy [[Literární noviny|Literární listy]] v&nbsp;jedenáctém čísle zveřejnily článek [[Petr Chudožilov|Petra Chudožilova]] a [[Oldřich Unger|Oldřicha Ungera]] „Viním Vás ze smrti svého muže“. Unger pro něj natáčel rozhovor s&nbsp;bývalým vězeňským lékařem v&nbsp;Ruzyni Dr.&nbsp;Sommerem, který byl vězni označen za nelítostného sadistu.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitL/1.1968/11/5.png|periodikum= Literární listy|datum= 11/1968|strany=5-6|titul=Viním vás ze smrti svého muže}}</ref> Pod tlakem těchto svědectví, zveřejněných ve [[Večerník Praha|Večerní Praze]] a v&nbsp;jiných publikacích, spáchal Dr.&nbsp;SomerSommer sebevraždu. Oba autoři článku byli v&nbsp;rozhlasovém komentáři B.&nbsp;Roháčka obviněni, že svým rozhovorem „…přinutili„… přinutili Dr. SomeraSommera ke zhroucení a pak k&nbsp;sebevraždě.“ Dne 21.&nbsp;srpna 1968, v&nbsp;době [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupace Československa]], byl Unger od časných ranních hodin na svém pracovišti a natočil těsně před obsazením a vyklizením rozhlasu krátký záběr o situaci před budovou a uvnitř budovy. Záznam se mu podařilo vynést a později byl dokument několikrát použit ve vysílání. Dne 4.&nbsp;října 1972 přineslo komplexní hodnocení rozhlasové činnosti Oldřicha Ungera tento závěr: „Po urychleném najití náhrady propustit z&nbsp;Čs.&nbsp;rozhlasu“. Podepsáni [[Bořivoj Horák]] a [[Svatopluk Dolejš]].{{Doplňte zdroj}} Poslední část profesionálního působení Ungera nastala až po několika měsících intenzivního hledání nového zaměstnání po propuštění z&nbsp;rozhlasu v&nbsp;květnu 1973.

30. září 1978 byl z Komenia propuštěn, protože spolu s manželkou podepsali [[Charta 77|Chartu 77]]. Později podali žádost o vystěhování z ČSSR. Z funkce asistentky filmového střihu v Čs. televizi byla propuštěna i jeho manželka. Poté se po několik měsíců snažili získat povolení k vystěhování. 27. srpna 1979 byl Oldřich Unger "...„… propuštěn ze státního svazku Československé socialistické republiky. Propuštění se vztahuje i na manželku Ivanu, rozenou Janouškovou."“ Propuštěni byli též synové David, Daniel a Dominik."

Žádost o vystěhování byla nakonec kladně vyřízena a rodina odjela do Vídně 28. srpna 1979. Po zdejším krátkém pobytu odcestovali do USA. Oldřich Unger byl od roku 2013 trvale připoután na lůžko (dialýza ledvin) a zemřel ve městě [[Santa Ana (Kalifornie)|Santa Ana]]  v americkém státě [[Kalifornie]] 16. července 2015 ve věku 81 let. Své tělesné ostatky odkázal vědě.