Neutrino: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 6 měsíci
m
korektury
m (ib: −duplicitní jednotka, typogr.)
m (korektury)
| objevil = ν<sub>e</sub>: [[Clyde Cowan]] a [[Frederick Reines]] (1956), ν<sub>μ</sub>: [[Leon Max Lederman|Leon Lederman]], [[Melvin Schwartz]] a [[Jack Steinberger]] (1962), ν<sub>τ</sub>: [[DONUT]] (2000)
}}
'''Neutrino''' a '''antineutrino''' jsou [[elementární částice]] ze skupiny [[lepton]]ů. Neutrino vzniká při jaderných reakcích, které zahrnují [[záření beta|beta rozpad]]. Má [[spin]] <math>\hbar/2</math>, a proto patří mezi [[fermion]]y. Jeho [[hmotnost]] je velmi malá ve srovnání s většinou elementárních částic, avšak poslední experimenty ukazují, že je nenulová. Jeho [[elektrický náboj]] je nulový, nepůsobí na něj ani [[silná interakce|silná]], ani [[elektromagnetická síla|elektromagnetická]] [[základní interakce|interakce]], ale jen [[slabá interakce]] a velmi málo také [[gravitace]]. Nereagují proto prakticky vůbec s okolním prostředím a je velmi obtížné je [[detektor záření|detekovat]]. Jde o stabilní částice – nepodléhají tedy [[samovolný rozpad|samovolnému]] [[rozpad částice|rozpadu]].
 
== Historie ==
| &lt; 18 MeV
|}
Jsou známy tři typy neutrin: '''[[elektron]]ové neutrino''' ν<sub>e</sub>, '''[[mion]]ové neutrino''' ν<sub>μ</sub> a '''[[tauon]]ové neutrino''' ν<sub>τ</sub>, pojmenované podle jim odpovídajícímodpovídajících [[lepton]]ům ve [[Standardní model|standardním modelu]] (viz tabulka). Zatím nejlepší odhad počtu neutrin byl zjištěn pozorováním [[rozpad částic|rozpadu]] [[boson W a Z|bosonu Z]]. Tato [[částice]] se může rozpadat na kterékoli neutrino a jeho [[antihmota|antineutrino]]. Jeho doba života tak závisí na počtu druhů neutrin: čím více druhů neutrin, tím více možností rozpadu, a tak i kratší doba života. Měření, která v roce 2003 sumarizoval Eidelman, ukazují, že počet typů lehkých neutrin (o hmotnosti < 1[[Elektronvolt|MeV]]) je 2,984 ± 0,008.<ref name="eidelman">
{{Citace periodika
| příjmení = Eidelman
}}</ref> Vzdálenost 731&nbsp;km z evropského střediska [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]] ve Švýcarsku do italského podzemního detektoru v [[Gran Sasso]] překonala neutrina podle měření o 60 [[sekunda#Nanosekunda|nanosekund]] rychleji, než kdyby letěla rychlostí světla. Přesnost měření přitom vědci spočítali na 10–15 nanosekund.
 
Tento výsledek by byl ve sporu se současnými představami [[teorie relativity|relativistické]] fyziky,<ref>Vladimír Wagner: [http://www.osel.cz/index.php?clanek=5896 Překračují neutrina mezní rychlost světla?], ''O.S.E.L.'', 30. září 2011</ref> a proto se hledaly chyby experimentu, které by umožnily jeho vyvrácení. Jedna možná technická chyba mohla spočívat v [[oscilátor]]u používaném k tvorbě časových značek pro synchronizaci [[Global Positioning System|GPS]], druhá v časové kalibraci připojení [[optické vlákno|optického vlákna]] přivádějícího externí GPS signál k řídícímřídicím hodinám,.<ref>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
{{Podrobně|Neutrinový detektor}}
K detekci neutrin lze využít tři procesy:
* interakci neutrin s [[nukleon]]y,
* pružný rozptyl neutrina na [[elektron]]u nebo [[atomové jádro|jádru]],
* interakce vysokoenergetických neutrin s protony za vzniku [[mion]]ů μ.