Mikuláš Medek: Porovnání verzí

Přidáno 8 bajtů ,  před 2 měsíci
m
(Narovnání přesměrování StB)
m (→‎Preparované obrazy (1960–1963): čeština, typografie)
Konec 50. let znamenal proměnu Medkovy malby – zmizel námět a nositelem všech významů se stala malba sama. Celý proces nastal už u figurálních obrazů předchozího období, kde např. v cyklu ''Nahý v trní'' jsou interní situace zobrazeny jako psychologická mikrodramata. Od nich Medek přešel ke konstrukci opticky názorného modelu určitých psychických situací, které existují v konkrétní podobě a mají konkrétní působení, ale nejsou sdělné jednoduchým vyobrazením.<ref>Mikuláš Medek, Texty, 1995, s. 262–263</ref>
 
Cyklus ''Preparovaných obrazů'' poukazujepředstavuje knovou novévýtvarnou výtvarné technicetechniku strukturální malby a neznamená úplné opuštění lidské figury nebo předmětného zobrazení, ale figura byla postupně zbavena všech realistických podrobností. Jeden z prvních obrazů z roku 1960 je ''Romanticky založený strýc Karel'', další např. ''Dvě kostrče'' (1960), ''Maso kříže'' (1961), ad. Medek zachází s barvou a malířskou hmotou jako s živou tkání, která je drásána a zraňována nožem i nehty a vykonané násilí je patrné a vyzařuje ven. Medek obrazy buduje postupně z několika vrstev, z nichž každá je svým způsobem definitivní a obsahuje významy, které nakonec mohou být zakryté a opticky neaktivní. Emotivní působení jedné vrstvy, která je na počátku úplně nejasná, určuje emotivnost nebo výraz další vrstvy a další a další tak, že na vrchní vrstvu je pronesena psychická aktivita všech vrstev. Proces vytváření vnitřního modelu je paralelní s prací. Je v tom zapojeno daleko víc intelektuální aktivity než jenom té citové a impulzivní.<ref>Alexej Kusák, Hovory s Mikulášem Medkem, Výtvarná práce XIV, č. 10, s. 6–8</ref>
 
Medek sám popisuje tento proces jako přímý otisk reality bez jakékoli distance – ''tedy již nikoliv zrcadlo, svědectví, atd., tedy něco jakoby z druhého břehu, nýbrž něco, co ten velký chvat a úzkostný nepokoj přímo realisuje, co je přímo v něm (12.&nbsp;9. 1958)''. ''Dříve opticky čitelná definice vztahu ke světu, atd., se postupem k nefigurativnímu projevu intensifikuje v opticky samostatný prvek preparovaného obrazu''.<ref>Mikuláš Medek, Texty, 1995, s. 208, 250</ref> Jinde přirovnal svůj postup ke scéně z filmu Hamlet, kde kamera najíždí zezadu na hlavu L. Oliviera sedícího na břehu moře, projíždí jeho hlavou a nakonec je jeho očima.<ref>Mikuláš Medek, Texty, 1995, s. 262</ref>
 
Obraz je citlivou plochou, ve které se pochody a vztahy jeho psychiky otiskují během procesu, kterým dochází k upřesnění původní představy až ke konečné realizaci formou stop a otisků v malířské hmotě. Drama pohybu zanechává