Šternberkové: Porovnání verzí

Přidáno 108 bajtů ,  před 4 měsíci
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8
(→‎Konopišťská větev: oprava písařské chyby pod obrázkem Kašpara Š.)
(Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8)
Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560–1623) a [[Štěpán Jiří ze Šternberka|Štěpán Jiří]] (1567–1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608–1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená hora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203–204 {{ISBN|978-80-87284-38-4}}</ref>). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612–1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil [[Krakovec (hrad)|Krakovec]] (1646). Byl [[Dvorský maršálek|dvorským maršálkem]] (1640–1648) a nakonec [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším zemským sudím]] (1648). V závěrečné fázi [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.
 
Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641–1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu [[Nejvyšší hofmistr|nejvyššího hofmistra]] (1701–1708) a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku ([[Troja (zámek)|zámek Troja]], [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]]). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644–1700) od mládí působil u [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] a nakonec byl jeho prezidentem (1696–1700; funkci převzal po starším bratrovi). V&nbsp;[[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] je portrét jeho manželky Marie Maxmiliány, rozené [[Lažanští z Bukové|Lažanské]] od [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref>Karel Škréta: [http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 Marie Maxmiliána ze Šternberka] {{Wayback|url=http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 |date=20150722032228 }} – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz</ref><ref>Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96481 Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665]</ref> Nejmladší Jan Norbert (1646–1678) byl dědicem Bechyně a jako jediný z bratrů měl další potomstvo. Jeho jediný syn Jan Josef (1671–1700) však spolu s manželkou a starší dcerou utonul v [[Inn]]u a dědičkou rozsáhlého majetku (Bechyně, Smiřice) se stala roční dcera Marie Terezie (1699–1761). Ta se později provdala za Jana Leopolda z Paaru a Paarové tímto sňatkem získali nové zázemí v Čechách.
 
[[Soubor:Kaspar_Maria_Sternberg_Litho.JPG|náhled|vlevo|Hrabě [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria ze Šternberka]], spoluzakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]]]
230 614

editací