Tramvajová doprava v Nižném Novgorodu: Porovnání verzí

m
drobnosti
m (drobnosti)
 
[[Soubor:Oval pavilion by Vladimir Shukhov in Nizhny Novgorod 1896.jpg|náhled|Nižněnovgorodské výstaviště s tramvajovou tratí s rozchodem 750 mm]]
 
[[21. červen|21.]]<sup>greg.</sup>/9.<sup>jul.</sup> června byl zahájen provoz na trati další, tentokrát však úzkorozchodné (750 mm) a s podzemním napájením. Jednalo se o jednosměrný okruh územím výstavy, dlouhý 3,7 km. Vlastníkem trati byla „Společnost pro využití elektřiny M. M. Podobědova & spol.“ Patřil jí mj. i zvláštní vůz pro imperátorskou[[Dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov|carskou rodinu]].
 
V tentýž den na pravém břehu Oky na území samého města byly zprovozněny i nové trati s rozchodem 1000 mm, které postavila společnost „R. K. von Hartman & spol.“ Obě byly jednokolejné a s [[výhybna]]mi. První z nich (Věrchněbazarnaja) byla dlouhá celkem 3,7 km a vedla přes [[Nižněnovgorodký kreml|kreml]] a dále bohatšími čtvrtěmi vysoce položené časti města. Druhá (Nižněbazarnaja) měla jen 1,4 km a vedla podél břehu Volhy a Oky přes obchodní čtvrti. Konečné stanice obou tratí byly navzájem spojeny dvěma lanovými dráhami, Pochvalinskou a Kremelskou.
[[Soubor:Нижегородский_трамвай_в_1917_году.svg|náhled|Tramvajová síť v roce 1917]]
 
Roku [[1901]] byly postaveny nové úseky ke Krestovozdviženskému monastýru a k Ostrožnému náměstí (dnešní Svobody), a taky byly provedeny drobné úpravy tras v horní části města, čímž celková délka tratí dosáhla 7 km. Byly zařízeny dvě linky: Kremljovsko-Monastýrskaja a Pochvalinsko-Ostrožnaja s přestupním bodem na Novém náměstí (dnešní Gorkého). Téhož roku byla uzavřena nová smlouva mezi městem a provozovatelem, jíž byla stanovena provozní doba (od června do září 7–22 hod., od října do května 8–20 hod. kromě svátků), jízdné a výhody pro žáky. Podle smlouvy patřila tramvajová síť patřila městu, provozovatel měl na ni koncesní právoměl až do roku 1931 koncesní právo; město mělo od roku 1914 právo předčasně odkoupit koncesi od roku 1914 za předem určenéurčenou cenu.
 
Využití tramvají postupně stoupalo, a v roce 1909 bylo přepraveno 7,5 mil.milionu cestujících. V roce 1906 městská duma začala probírat rozšíření tramvajové sítě. Byly navrženy tratě k nově vznikajícím průmyslovým předměstím; v jihovýchodním směru od centra města měl by vzniknout i tramvajový tunel. AvšakBrzy se brzyvšak ukázalo, že společnost elektrického osvětlení hodlá jen provozovat jížpouze existující tratě, aby vytěžila ze své koncese co největší zisk, než je přenechá ji městu. Jediné,Jedinou costavební udělala,činností bylo to, žebyla roku 1910 přestavilapřestavba NižněbazarnouNižněbazarné traťtratě na široký rozchod a spojilojejí jipropojení s Kunavinskou tratí.
 
Roku 1908 město samostatně postavilo od kremlu k jihovýchodním čtvrtím trať, a jelikož nemohlo investovat ve velkém, paradoxně šlo o koňku.
 
Jelikož se přibližoval rok 1914, v němž si město mohlo odkoupit síť, městské úřady se čím dál tím víc utvrzovaly v záměru právě tak udělatučinit: tramvaj byla vysoce výdělečným podnikem, zatímco její technický stav se neustále zhoršoval kvůli špatné údržbě. KonečněPadlo konečné rozhodnutí padlo,a za účelem odkoupení byla městem emitována zvláštní půjčka v rozsahu 1,4 mil.milionu rublů na 49 let. Avšak kvůli právním tahanicím uspořádáníse dokončení převzatí protáhlo se až do poloviny roku 1916. Město dostalozískalo práva k provozu tramvají na svém vlastním území, azatímco linka, projíždějící územím jarmarku, byla provozována společně se společností elektrického osvětlení.
 
KV té době už byla v plném proudu [[1.první světová válka]].
 
=== Rozvoj ===