|
=== Pokles popularity a tvůrčí energie ===
Ve 30. letech po nástupu tzv. Nové kritiky, která kladla důraz na formální stránky textu, byla Jeffersova poezie odmítána a jeho jméno se běhempostupně krátké doby vytratilovytrácelo z literární scény. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| titul = Hynek Skořepa: Stromy, věž a oceán {{!}} Listy
| periodikum = www.listy.cz
| url = http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=174&clanek=041733
| datum přístupu = 2021-04-27
}}</ref> Když se v roce 1938 Una pokusila zastřelit v reakci na prozrazení Robinsonova záletnictví, básník upadl do depresí. Tvůrčí útlum způsobila i rostoucí záplava turistů kolem Carmelu po dostavbě nové pobřežní silnice. Pocit zmaru u Jeferse dovršilo vypuknutí druhé světové války. Byl antimilitarista, válku nenáviděl. Přesto už v roce [[1917]] přemohl svůj odpor a splnil vlasteneckou povinnost, když se přihlásil do armády, ale nebyl povolán. V roce [[1941]] sloužil jako dobrovolník v protiletecké obraně, Una pracovala v [[Mezinárodní červený kříž|Červeném kříži]], syn Garth narukoval k námořnictvu. '''V roce 1946 byl Jeffers zvolen do americké akademie umění.'''
OdsoudilJeffers odsoudil druhou světovou válku, kterou nevnímal jako konflikt mezi dobrem a zlem, jak byla předkládána americký voličům, nýbrž jako ''inhumanismus.'' '''I'''nhumanismus přitom nebyl zacílen proti člověku samotnému, ale spíše proti představě o nadřazenosti lidské civilizace nad zákony přírody. Civilizaci bral jako přechodné onemocnění oproti věčnému trvání přírody a ve svých básních předpovídal zkázu lidského pokolení, kterému chybí pokora a morální rozměr. Svůj postoj vyjádřil především ve sbírkách ''Hněvej se na slunce (Be Angry at the Sun'', 1941) a ''Dvojbřitá sekera a jiné básně'' (''The Double Axe and Other Poems'', 1948), které vyvolaly velkou polemiku, doprovázenou negativní odezvou kritiky. <ref name=":2" />
NaJako básník byl Jeffers na ústupu, ale na přelomu čtyřicátých a padesátých let se na východním pobřeží s úspěchem hrály Jeffersovyjeho divadelní adaptace ''Drahý Judo (Dear Judas,'' 1947), ''Medea'' (1947), ''Věž mimo tragédií (The Tower Beyond Tragedy'', 1950) a ''Žena z Kréty'' (1954). <ref name=":3" /> V roce 1948 Jeffers s Unou podnikli svou třetí cestu do Irska. Onemocněl zánětem pohrudnice a nemohl se zúčastnit slavnostního představení své hry ''Médea'' v [[Edinburgh|Edingburghu]]. Una zemřela na rakovinu v roce 1950 a pro Jefferse to znamenalo ztrátu opory, životní síly a chuti do nové tvorby. Podle slov jednoho z jeho přátel to znamenalo, jako by zemřel on sám. <ref>{{Citace monografie ▼'''''Humanisticky založená nová kritika, natož pak křesťanstvím prodchnutá Amerika'' však nemohly něco takového přijmout. ''Inhumanismus přitom nebyl zacílen proti člověku samotnému, ale spíše proti představě člověka jako středobodu všehomíra. Tyto nuance však ve zjitřené válečné a poválečné době málokdo chápal'' . ''básníkova ostrá kritika člověka je nade vši pochybnost''. Dodává ovšem také, že ''při pozorném čtení jeho apokalyptických vizí, které předpovídají zkázu lidského pokolení, však nelze opominout skutečnost, že Jeffers zpravidla zavrhuje lidskou nadřazenost, introverzi a sebelásku, nikoliv lidstvo jako takové.''(P. Kopecký).<ref name=":2" /> Civilizaci bral jako přechodné onemocnění oproti věčnému trvání přírody. svým smýšlením byl předchůdcem ekologického hnutí.'''
▲Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se na východním pobřeží s úspěchem hrály Jeffersovy divadelní adaptace ''Drahý Judo (Dear Judas,'' 1947), ''Medea'' (1947), ''Věž mimo tragédií (The Tower Beyond Tragedy'', 1950) a ''Žena z Kréty'' (1954). <ref name=":3" /> V roce 1948 Jeffers s Unou podnikli svou třetí cestu do Irska. Onemocněl zánětem pohrudnice a nemohl se zúčastnit slavnostního představení své hry ''Médea'' v [[Edinburgh|Edingburghu]]. Una zemřela na rakovinu v roce 1950 a pro Jefferse to znamenalo ztrátu opory, životní síly a chuti do nové tvorby. Podle slov jednoho z jeho přátel to znamenalo, jako by zemřel on sám. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jeffers
| jméno = Robinson
| rok vydání = 1964
| strany = 9
}}</ref> V posledních dvanácti letech života napsal jen poému ''Silák Hungerfield'' (1954) a několik kratších básní. Verše psal na kus papíru a v jedné s básní si přál, aby byl pohřben bez obřadu a jeho popel rozptýlen.
'''V roce 1954 byl Jeffers vyznamenán [[Pulitzerova cena|Pullitzerovou cenou]] za svou sociálně-kritickou tvorbu'''
'''Ekologie - J''effers neodděloval estetiku a ekologii od etiky. V přírodě nacházel nejen krásu, ale i morální rozměr.'''''
'''solitérní americký básník, obtížně snášející tlak všudypřítomné moderní civilizace, ''samotář myslící na osud lidstva''.'''
'''Oživení zájmu o jeho verše nastalo v průběhu šedesátých let, kdy ve společnosti nabíraly na síle myšlenkové proudy jako [[pacifismus]] a [[Environmentalismus|enviromentalismus]]. Jeffers v přírodě nacházel nejen krásu, ale i morální rozměr. Svým smýšlením byl předchůdcem [[Ekologie|ekologického hnutí]], které přispělo k jeho literární rehabilitaci. Roku 1963 vyšel posmrtný výbor Jeffersových básní s názvem ''Sbohem, moře a e''. Ekologickákologická organizace [[Sierra Club]] následně vydala knihu ''Člověk není výjimka'' (1965), kde byly fotografie krajiny od významných kalifornských fotografů doprovázeny Jeffersovými básněmi. Tato kniha opět přitáhla k Jeffersovi pozornost čtenářů. LzeEkologická očekávat,a žeekofilozofická vzhledemdimenze kJeffersova prohlubujícímdíla se ekologickýmpřispěla potížímk ajeho všeobecnénávratu krizimezi hodnotvelikány americké bude poezie. Robinsona<ref Jefferse nacházetname=":3" své další čtenáře i v budoucnu./><ref name=":2" />'''
=== Zajímavosti ===
| 