Paul Kagame: Porovnání verzí

I v Ugandě ovšem byli rwandští Tutsiové obětí represí ze strany vlády i obyvatelstva. S pomocí rwandských uprchlíků coby obětních beránků kamuflovaly vlády [[Milton Obote|Miltona Oboteho]] a [[Idi Amin|Idiho Amina]] své vnitřní problémy. Tehdejší pogromy vypudily desítky tisíc Tutsiů z jejich domovů a řadu z nich přiměly ke vstupu do [[Armáda národního odporu|Armády národního odporu]] dnešního ugandského prezidenta [[Yoweri Museveni]]ho. Paul Kagame se k Musevenimu přidal již v roce [[1979]]. Když ale Museveni poté doma zvítězil a ugandská veřejnost se od Tutsiů opět odcizila, Kagame se zaměřil na nový cíl – návrat do Rwandy. Společně s [[Fred Rwigema|Fredem Rwigemou]] k tomu založil [[Rwandská vlastenecká fronta|Rwandskou vlasteneckou frontu]] (RVF).[[Soubor:Paul Kagame.jpg|náhled|Paul Kagame při setkání s prezidentem USA Georgem W. Bushem v dubnu 2005.|alt=|vlevo|244x244pixelů]]Začátkem října [[1990]] zaútočili rebelové z RVF na Rwandu, jejíž prezident [[Juvénal Habyarimana|Habyarimana]] byl v té době v [[New York]]u na konferenci [[Organizace spojených národů|OSN]]. Invaze se ovšem nesetkala s valným úspěchem – již druhý den bojů padl Rwigema. Kagame se proto musel vrátit z USA, kde v té době absolvoval vojenský výcvik, a převzít velení povstalců. Někteří z nich sice pronikli až do [[Kigali]], ale Habyarimanovi se podařilo získat vojenskou podporu [[Francie]], [[Belgie]] i [[DemokratickáKonžská republikademokratická Kongorepublika|Zairu]], takže Kagame musel přejít k taktice [[partyzánská válka|guerillové války]] stavějící na podpoře místních Tutsiů.