267 399
editací
Narovnání přesměrování Pražské jaro 1968
(Narovnání přesměrování ČSAV) |
(Narovnání přesměrování Pražské jaro 1968) |
||
|
Po válce se angažoval jako přesvědčený [[komunista]], jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely [[evoluce|evolucí]], jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v [[demokratický socialismus|demokratickém socialismu]]. Jeho první manželka, [[Alena Hájková|Alena rozená Divišová]], přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, [[Anna Hájková]], je také historička na britské [[University of Warwick]]. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své [[Revizionismus|revizionistické]] postoje vyhozen z [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy politické]], odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu [[Československá akademie věd|ČSAV]], později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech [[Srpnová invaze|srpnové invaze]] do [[Československo|Československa]] byl jedním z organizátorů [[vysočanský sjezd KSČ|vysočanského sjezdu KSČ]].
Po nástupu [[normalizace]] se stal aktivním členem pražského [[disent]]u, publikoval v [[samizdat]]u, se svou partnerkou [[Hana Mejdrová|Hanou Mejdrovou]] vydávali periodikum ''Historické studie'', věnované otázkám [[moderní dějiny|moderních dějin]], a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem [[Charta 77|Charty 77]] a v roce [[1988]] byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s [[François Mitterrand|Françoisem Mitterandem]]). V 80. letech rovněž předsedal [[Obroda|Klubu Obroda]], usilujícímu o naplnění odkazu [[Pražské jaro
V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění [[Spravedlivý mezi národy]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| |||