[[File:Elisabetta Sirani - Judith with the Head of Holofernes - WGA21460.jpg|thumb|''Judita s hlavou Holoferna'']]
Téma [[Kniha Júdit|Judity]] bylo populární pro umělkyně 17. století. Počet malířek tvořících kompozice na historická témata stoupal, mnoho z nich mělo otce, kterékteří se věnovalyvěnovali výhradně nebo většinou historické malbě. Elisabetta Sirani nebyla výjimkou, protože její otec, Giovanni Andrea Sirani, studoval a učil historickou malbu. V pojetí Sirani, extrémně odlišném od verze [[Artemisia Gentileschi|Artemisie Gentileschi]] ve stylu [[Caravaggio|Caravaggia]], je vrcholem obrazu postava Judity, která vytváří klasickou trojúhelníkovou kompozici připomínající [[Renesance|renesanci]]. Juditina služebná je stará a vetchá a pomáhá Juditě nést hlavu Holofernovu. Sirani zobrazuje Juditu v noci a divák se stává svědkem vraždy. Obraz byl často přirovnáván k práci Gentileschi "Zavraždění Holoferna", z roku 1620, dílo považováno za zobrazení násilí. Oba obrazy ale ukazují Juditu jako ženu silnou a energickou. Gentileschi vykresluje služebnou jako účastnici tajné dohody s Juditou, Sirani ji zobrazuje jako aktivní služebnici a tímto způsobem zdůrazňuje energičnost Judity. V jiných dílech na téma Judita a Holofernes ukazuje Sirani Juditu jako ženu rozvážnou a mírnou. Její zuřivost spočívá spíše v akci zabití Holoferna, než v jejím obličeji nebo pohybech či kompozici. V žádné z verzí Sirani se Judita na useknutou hlavu Holoferna nedívá. Více než rozhodná a angažovaná, jako jsou Judity Artemisie Gentileschi, je Judita Sirani krásná žena, které si je možno vážit a neodsuzovat ji. Srovnání s Gentileschi ukazuje rozlišnost přístupu jednotlivých umělkyň.
