Moravské cukrovarnictví: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
fix odkazů
Narovnání přesměrování Třtinový cukr
Řádek 4:
[[České země]], podobně jako asi všechny [[Slované|slovanské]] země, byly od počátku zvyklé sladit [[Březový sirup|březovým sirupem]] (méně) a [[Med|medem]] (více). Ne náhodou byl ve slovanské vesnici v období [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] jedním z nejváženějších obyvatel právě brtník (muž živící se sběrem medu lesních [[Včela|včelstev]]). A zatímco výroba březového sirupu byla postupem času téměř zapomenuta, tak během [[Středověk|středověku]] (hlavně ve vrcholném středověku) se v medu vybíraly i [[Daně (historie)|dávky]]. Takové dávky rozhodně nebyly malé. Podložme si toto tvrzení historkou, která se datuje do obléhání [[Míšeň|míšenského hradu]] [[Poláci|Poláky]] – když posádce hradu začala docházet voda, tak než aby vypotřebovali při hašení požáru poslední její zbytky, tak užili právě med.
 
S rozvojem obchodu, zejména v počátcích [[Raný novověk|Raného novověku]], se na [[Evropa|evropský]] trh začal ve větší míře dostávat [[cukr]], [[Třtinový cukrSacharóza|třtinový]], většinou dovážený koloniálními mocnostmi z [[Karibik|karibské oblasti]]. A není žádným tajemstvím, že dominantní postavení mezi dovozci takovéhoto cukru získali v průběhu 17. a 18. [[Anglie|Angličani]].
 
V roce [[1803]] začaly [[Napoleonské války]], [[21. listopad]]u [[1806]] pak byla Berlínským dekretem vyhlášena [[Kontinentální blokáda]]. [[Rakouské císařství]] již nemohlo kupovat cukr od Britů. Vláda se sice pokoušela podporovat výrobu cukru z [[Javorový sirup|javorového sirupu]], tyto pokusy byly však velmi nákladné, a pořádně nefungovaly.