Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště2: Porovnání verzí

Mezi její žákyně patřila [[Veronica Fontana]], později známá v celé Itálii jako prvotřídní rytec dřeva; [[Caterina Pepoli]] a [[Maria Elena Panzacchi]], které také rozvíjely svou uměleckou kariéru v Bologni. [[Camelia Lanteri]] a [[Lucretia Forni]] se specializovaly na velké náboženské obrazy. [[Veronica Franchi]] si oblíbila mytologické kompozice. Další žákyně byla [[Lucrezia Scarfaglia]].<ref name="Pietrantonio1998">{{cite book|author=Vera Fortunati Pietrantonio|title=Lavinia Fontana of Bologna (1552–1614). Catalogo della mostra (Washington, The National museum of women in the arts, 5 febbraio-7 giugno 1998)|url=https://books.google.com/books?id=JUPrAAAAMAAJ|year=1998|publisher=Mondadori Electa|isbn=978-88-435-6394-4}}</ref> Mezi jejími žákyněmi byla i [[Ginevra Cantofoli]], která během své kariéry vystupovala jako odpůrkyně Sirani a její a rivalka.<ref>{{Cite book|title=The Women Artists of Bologna|last=Ragg|first=Laura|publisher=Methuen & Co.|year=1907}}</ref> První zakázku Sirani získala už v mládí. Byl to obraz "Křest Krista", který doplňovalnavazoval na práci jejího otce a byl určen pro Campo Santo v Bologni.

Namalovala nejméně 13 [[Oltářní obraz|oltářních obrazů]], včetně obrazu "Křest Krista" pro kartuziánský klášter "Certosa di Bologna" v roce 1658.<ref name="Modesti, 5">Modesti, 5.</ref> Kolem roku 1660 se začala intenzivně zaměřovat na malé obrazy zbožnosti, zejména kompozice na témata ''Panna s dítětem'' a ''Svatá rodina'', které byly nesmírně oblíbené u soukromých sběratelů.<ref>Italian Women Artists, 241.</ref> Malovala obrazy pro krále, kardinály, knížata, vévody, obchodníky a akademiky z celé Evropy.<ref>Modesti, 4.</ref> Stala se staSirani se stala skutečnou celebritou, její ateliér navštěvovali diplomaté, političtí vůdci a šlechtici.<ref>''Italian Women Artists'', 241-48.</ref>

Její styl byl blízký stylu učitele jejího otce, Guida Reniho, ale Elisabetta používala dramatičtější kontrasty světla a stínu, virtuózní tahy štětcem a brilantnější barvu. Kresba se blíží stylu kresby [[Ludovico Carracci|Ludovica Carracciho]], Giovanniho Francesca Barbieriho ([[Guercino]]) a [[Simone Cantarini|Simone Cantariniho]]. Její portréty ženských hrdinek, jako je "Portia Wounding Her Steigh (Zraněná Portia), jsou srovnatelné s dílem [[Artemisia Gentileschiová|Artemisie Gentileschi]]. Sirani si pro své obrazy často vybírá méně známá témata a její jedinečná interpretace [[ikonografie]] si vysloužila chválu u řady současníků.<ref name="Modesti, 5"/> „Sirani vytvářela kresby vrůznou různých médiíchtechnikou, jako jepoužívala štětec, a štětec, pero a inkoust s mytím, černáčernou křída,a červenáčervenou křídakřídu ači kombinace těchto dvoutobou.“ <ref name=":1" />Její kresby, i když jsou vytvořeny v mnoha různýchrůznou médiíchtechnikou, obvykle perem nebo štětcem a inkoustem vykazují stejnou brilantnost jako její obrazy, často rychle provedené s tím, co Malvasia popisuje jako „nonšalance“.<ref>Italian Women Artists, 242 and Bohn, 207-36.</ref>

Sirani se podařilo zmařitzměnit vizuálníumělecké genderové konvence,. Předpokládaným žánrem pro malířky přičemž portrétování bylo očekávaným žánrem pro umělkyně. Místo toho transformovala formát do alegorického režimu, který vybízí k pozorovatelově interpretaci díla. Sirani založila mnoho svých alegorií na popisech Cesareho Ripy z jeho Iconologie, publikovaných v roce 1611. Mezi její oblíbená témata patřila řecká a římská mytologie a mytologické postavy a poezie Horace.<ref>{{Cite book|title=Performing Female Artistic Identity: Lavinia Fontana, Elisabetta Sirani and the Allegorical Self-Portrait in Sixteenth and Seventeenth-Century Bologna|last=Rocco|first=Patricia|publisher=McGill University|year=2006}}</ref>