Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště2: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 57:
Po onemocnění otce nejen vedla rodinou dílnu, byla také skvělou učitelkou mnoha umělců, zejména malířek. Ve škole, kterou založila, vyškolila řadu umělců a umělkyň, včetně svých mladších sester Barbory ​​a Anny Marie a nejméně dvanácti dalších mladých žen.<ref>Modesti, 67-79.</ref> Její škola byla první malířská škola pro ženy v Evropě mimo kláštery. Mohly ji navštěvovat ženy bez ohledu na to, zda byly dcerami malířů či měly možnost učit se malbě jiným způsobem.<ref>Bohn, Babette (2002). ''The Antique Heroines of Elisabetta Sirani''. Renaissance Studies. 16 (1): 59.</ref>
 
Mezi její žákyně patřila [[Veronica Fontana]], později známá v celé Itálii jako prvotřídní rytec dřeva; [[Caterina Pepoli]] a [[Maria Elena Panzacchi]], které také rozvíjely svou uměleckou kariéru v Bologni. [[Camelia Lanteri]] a [[Lucretia Forni]] se specializovaly na velké náboženské obrazy. [[Veronica Franchi]] si oblíbila mytologické kompozice. Další žákyně byla [[Lucrezia Scarfaglia]].<ref name="Pietrantonio1998">{{cite book|author=Vera Fortunati Pietrantonio|title=Lavinia Fontana of Bologna (1552–1614). Catalogo della mostra (Washington, The National museum of women in the arts, 5 febbraio-7 giugno 1998)|url=https://books.google.com/books?id=JUPrAAAAMAAJ|year=1998|publisher=Mondadori Electa|isbn=978-88-435-6394-4}}</ref> Mezi jejími žákyněmi byla i [[Ginevra Cantofoli]], která během své kariéry vystupovala jako odpůrkyně Sirani a její a rivalka.<ref>{{Cite book|title=The Women Artists of Bologna|last=Ragg|first=Laura|publisher=Methuen & Co.|year=1907}}</ref> První zakázku Sirani získala už v mládí. Byl to obraz "Křest Krista", který doplňovalnavazoval na práci jejího otce a byl určen pro Campo Santo v Bologni.
 
== Dílo ==
Řádek 67:
[[File:LaMadonnaSirani.jpg|left|thumb|''Zasněná Madonna s malým Ježíškem '', olej na plátně, 85 x 69 cm, 1664]]
 
Namalovala nejméně 13 [[Oltářní obraz|oltářních obrazů]], včetně obrazu "Křest Krista" pro kartuziánský klášter "Certosa di Bologna" v roce 1658.<ref name="Modesti, 5">Modesti, 5.</ref> Kolem roku 1660 se začala intenzivně zaměřovat na malé obrazy zbožnosti, zejména kompozice na témata ''Panna s dítětem'' a ''Svatá rodina'', které byly nesmírně oblíbené u soukromých sběratelů.<ref>Italian Women Artists, 241.</ref> Malovala obrazy pro krále, kardinály, knížata, vévody, obchodníky a akademiky z celé Evropy.<ref>Modesti, 4.</ref> Stala se staSirani se stala skutečnou celebritou, její ateliér navštěvovali diplomaté, političtí vůdci a šlechtici.<ref>''Italian Women Artists'', 241-48.</ref>
 
Její styl byl blízký stylu učitele jejího otce, Guida Reniho, ale Elisabetta používala dramatičtější kontrasty světla a stínu, virtuózní tahy štětcem a brilantnější barvu. Kresba se blíží stylu kresby [[Ludovico Carracci|Ludovica Carracciho]], Giovanniho Francesca Barbieriho ([[Guercino]]) a [[Simone Cantarini|Simone Cantariniho]]. Její portréty ženských hrdinek, jako je "Portia Wounding Her Steigh (Zraněná Portia), jsou srovnatelné s dílem [[Artemisia Gentileschiová|Artemisie Gentileschi]]. Sirani si pro své obrazy často vybírá méně známá témata a její jedinečná interpretace [[ikonografie]] si vysloužila chválu u řady současníků.<ref name="Modesti, 5"/> „Sirani vytvářela kresby vrůznou různých médiíchtechnikou, jako jepoužívala štětec, a štětec, pero a inkoust s mytím, černáčernou křída,a červenáčervenou křídakřídu ači kombinace těchto dvoutobou.“ <ref name=":1" />Její kresby, i když jsou vytvořeny v mnoha různýchrůznou médiíchtechnikou, obvykle perem nebo štětcem a inkoustem vykazují stejnou brilantnost jako její obrazy, často rychle provedené s tím, co Malvasia popisuje jako „nonšalance“.<ref>Italian Women Artists, 242 and Bohn, 207-36.</ref>
 
Sirani se podařilo zmařitzměnit vizuálníumělecké genderové konvence,. Předpokládaným žánrem pro malířky přičemž portrétování bylo očekávaným žánrem pro umělkyně. Místo toho transformovala formát do alegorického režimu, který vybízí k pozorovatelově interpretaci díla. Sirani založila mnoho svých alegorií na popisech Cesareho Ripy z jeho Iconologie, publikovaných v roce 1611. Mezi její oblíbená témata patřila řecká a římská mytologie a mytologické postavy a poezie Horace.<ref>{{Cite book|title=Performing Female Artistic Identity: Lavinia Fontana, Elisabetta Sirani and the Allegorical Self-Portrait in Sixteenth and Seventeenth-Century Bologna|last=Rocco|first=Patricia|publisher=McGill University|year=2006}}</ref>
 
Umělkyně té doby se o mužskou nahotu často nepokoušely, protože si nepřejí projevit nedostatek zkušeností s kreslením života (tento postup jim byl obvykle odmítnut). Byli si vědomi bláznivého účinku, který může mít zahrnutí těchto předmětů na jejich pověst. Pokud byl zobrazen mužský akt, bylo to obvykle provedeno náboženským tónem, například Ježíše Krista.<ref>{{Cite book|title=A World of Our Own: Women Artists Since the Renaissance|last=Borzello|first=Frances|publisher=Watson-Guptill|year=2000|isbn=978-0-8230-5874-7|location=United States|pages=[https://archive.org/details/worldofourown00borz/page/53 53, 63, 69, 74]|url-access=registration|url=https://archive.org/details/worldofourown00borz/page/53}}</ref> Skladba Deset tisíc ukřižovaných mučedníků je plná nahých mužských postav. I když spadá do této náboženské kategorie mužského aktu, Siraniho práce vykazuje silný smysl pro individualitu.