Kybelé: Porovnání verzí

V Římě byl zaveden kult Kybelé během [[Druhá punská válka|Druhé punské války]], když bylo roku [[205 př. n. l.]] vysláno na základě věštby ze [[sybila kúmská|sybilských knih]] poselstvo do Pessinúntu, aby byla zajištěna porážka [[Hannibal]]a. Přijetí této maloasijské bohyně připomínalo mýtický původ Římanů v [[Trója|Tróji]] jež ležela pod horou Ídou. Poselstvo, díky zprostředkování pergamského krále [[Attalos I.|Attala I.]], úspěšně získalo posvátný kámen a dorazilo s ním do [[Ostia Antica|Ostie]], kde však loď uvízla a podle tradičního podání ji do pohybu uvedla až matrona [[Claudia Quinta]], jež se tím zbavila falešného obvinění z nevěry. Kámen pak byl uložen v chrámu [[Victoria (mytologie)|Victorie]] a byla konána [[Lectisternium|lectisternia]] a hry ''ludi Megalensia''. Poté byl bohyni na [[Palatin]]u postaven chrám, tedy uvnitř [[Pomerium|pomeria]] jako by se jednalo o domácí božstvo, a otevřen 10. dubna [[191 př. n. l.]] Kult, včetně slavností, byl však až do [[Římská republika|konce republiky]] zapovězen římským občanům, výjimkou byla účast na hrách, a její kněžstvo pocházelo z Frýgie či jiných východních zemí. Výrazní byli především kněží-kleštěnci zvaní [[galli (starověký Řím)|galli]]. Omezení byla zrušena až císařem [[Claudius|Claudiem]] v [[1. století]], stále však byla zakázna rituální kastrace. Až v době císařství se také rozšířil Attidův kult.<ref name="Neškudla"/>

 

 

== Reference ==