Plótínos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m − nadbytečná mez. a písmenka
Revewd (diskuse | příspěvky)
Doplnění, upřesnění.
Řádek 12:
Plótínos se snažil očistit [[Platón]]ovu filosofii od pozdější příměsi a uspořádat ji do ucelené soustavy, přičemž se mu ve skutečnosti podařilo vytvořit originální filosofický systém. [[Bytí]] chápal jako stupňovité vrstvení jednotlivých sfér, které jsou postupnými emanacemi božského Jedna – až k hmotnému světu, který zároveň znamená nebytí a zlo. Lidská duše podle Plótína usiluje o vymanění z těla pomoci [[mystika|mystické]] kontemplace, překonáním [[tělo|tělesnosti]] a [[smysly|smyslovosti]].
 
Zabývá se tedy [[Absolutno|Absolutnem]], které chápeoznačuje jakovýrazem Jedno (dobro, bůh), které je počátkem všeho. Toto Jedno je nepoznatelné, nepochopitelné, z něj [[emanace|emanují]] další skutečnosti:
* ''Duch'' (νούς ''[[nús]]'') – aktivní složka, oživující a tvořící energie – komplex Platónových idejí;
* ''Světová duše'' – vyplývá z nús, dělí se na mnoho menších subjektivních lidských duší, má dvě stránky, které mezi sebou v člověku bojují, neboť duše touží po svobodě, po návratu do vyšší sféry, z níž vypadla:
Řádek 22:
* ''Látka'', čirá pasivita. Je-li Jedno "nadjsoucí", pak látka je naopak "nejsoucí". "Jsoucí" jsou jen tři střední vrstvy skutečnosti - duch, duše a svět.
 
Plótínos se zabývá vztahem mezi bohem a světem. Zde se ukazuje jako dualista. Chápe Jedno jako nehybnou prapodstatu, která je zdrojem ducha a světové duše. SvětVnímatelný hmotný svět je dílemproduktem Jedna (boha), není s ním však totožný. Nesporný přínos patří Plótínovi také ve vymezení [[subjekt]]u a [[Předmět (filosofie)|objektu]]. Každé [[Já]] je podle něj nenapodobitelným originálem; člověk je subjektem, vše ostatní je vůči němu objektem. Člověk není na objekty napojen, vytváří si k nim [[vztah]]y.
 
Nesporný přínos patří Plótínovi také ve vymezení [[subjekt]]u a [[Předmět (filosofie)|objektu]]. Každé [[Já]] je podle něj nenapodobitelným originálem; člověk je subjektem, vše ostatní je vůči němu objektem. Člověk není na objekty napojen, vytváří si k nim [[vztah]]y.
Plótínos se též táže, odkud se bere zlo, pokud je bůh absolutní dobro, a dochází k názoru, že příčinou všeho zla je [[hmota]] (tělo), která moc lpí na světě a stahuje člověka ke zlu. Proto je třeba askeze k umravnění těla a rozvoji duše. Zlo také znamená nedostatek dobra, absolutně dobrý je jen prvopočátek (Jedno) – než se dostane dobro ke hmotnému světu, určitá jeho část zmizí. Duše se snaží se vrátit k Jednomu; při tom musí projít očistou [[katarze|katarzí]] prací na sobě, [[ctnost]]í, kontemplací. Plótínos je též stoupencem [[reinkarnace]]; domnívá se, že příliš sobecké duše se k očištění musí mnohokrát narodit. Očista je tak pro něj utrpení, které má výchovný charakter.
 
Plótínos se též táže, odkud se bere zlo, pokud je bůh absolutní dobro, a dochází k názoru, že příčinou všeho zla je [[hmota|látka]] (tělohmota) - z látky je lidské tělo, která mocje zdrojem lpílpění na světě a stahuje člověka ke zlu. Proto je třeba askeze k umravnění těla a rozvoji duše. Zlo také znamená nedostatek dobra, absolutně dobrý je jen prvopočátek (Jedno) – než se dostane dobro ke hmotnému světu, určitá jeho část zmizí. Duše se snaží se vrátit k Jednomu; při tom musí projít očistou [[katarze|katarzí]] prací na sobě, [[ctnost]]í, kontemplací. Plótínos je též stoupencem [[reinkarnace]]; domnívá se, že příliš sobecké duše se k očištění musí mnohokrát narodit. Očista je tak pro něj utrpení, které má výchovný charakter.
 
== Literatura ==